Zdravý spánek: Jak si ho dopřát a zbavit se chrápání a nespavosti

Kolem spánku a jeho kvality, která se podle všech průzkumů neustále zhoršuje, panuje spousta mýtů, polopravd i nesmyslů. Abyste se v tématu, jenž tak zásadním způsobem ovlivňuje fyzické i duševní zdraví, konečně zorientovali, přinášíme vám rozsáhlý rozhovor s prof. MUDr. Jan Klozarem, CSc, který se intenzivně věnuje spánkové medicíně a léčbě chrápání (o němž bude také řeč).

Potřeba spánku je individuální, nejčastěji se pohybuje mezi 6 a 8 hodinami. Zdravotní riziko představuje zejména spánek velmi krátký, ale i excesivně dlouhý spánek se pojí s některými chorobami. Sami bychom se měli snažit dodržovat pravidla shrnutá pod pojmem spánková hygiena. Je to soubor opatření, která jsou předpokladem pro kvalitní spánek. Jde například o to, že postel by měla sloužit jen pro spánek a sex, nikoli pro jiné aktivity, přičemž ložnice by měla být spíše chladnější, bez rušivých zvukových a světelných jevů. I naše chování večer by mělo směřovat k snadnému usnutí, bezprostředně před spaním by se nemělo cvičit, jíst těžká jídla, kouřit a pít nápoje s obsahem kofeinu.

Jde většinou o kombinaci různých faktorů. Roli hraje stres, nedostatek pohybu, nedodržování pravidel spánkové hygieny, v některých případech i abusus farmak, alkoholu nebo jiných drog, obecně nevhodný životní styl. Příčinou nekvalitního spánku může být i porucha dýchání ve spánku. Sám se jako otorinolaryngolog právě touto částí spánkové medicíny zabývám.

Velký význam má diagnostika. Teprve po stanovení příčin poruch spánku je možno indikovat terapeutickou intervenci. V případě, že zjistíme, že jde o zástavy dýchání ve spánku, je na místě léčba, protože tento stav představuje pro pacienta zvýšená zdravotní, především kardiovaskulární rizika, a významně ovlivňuje i kvalitu života.

Snižování doby spánku s postupujícím věkem je normální. Ve stárnoucím organismu dochází ke změnám, které přispívají ke zhoršení kvality spánku. Například může být narušen cirkadiánní rytmus, což může vést k tomu, že lidé chodí spát a vstávají dříve. Mění se i architektura spánku, kdy ubývá hlubších stadií, takže člověka snadno vzbudí vnější podněty. Někdy se uvádí, že od středního věku přicházíme za každou dekádu skoro o půl hodiny spánku. Ve vyšším věku je také častější výskyt chorob, které mohou spánek ovlivňovat, starší pacienti berou více léků, které se na nespavosti mohou podílet.

Zcela jistě dodržováním spánkové hygieny. Pokud je problémem skutečně diagnostikovaná insomnie, jsou k dispozici další možné intervence se souhrnným názvem behaviorální terapie nespavosti. Ta nám pomůže uvědomit si a korigovat chyby, které máme ve svých představách a chování v souvislosti se spánkem. Patří sem i kontrola podnětů a léčba pomocí spánkové restrikce.

Cirkadiánní rytmus, tedy vnitřně nastavené střídání spánku a bdění, neodpovídá přesně 24hodinovému cyklu,  korigujeme ho vnímáním střídání světla a tmy. Někdy to lze dokonce využít při léčbě některých poruch spánku světlem. Světlo během noci může být naopak příčinou nekvalitního spánku, proto bychom měli důsledně dbát na zatemnění ložnice.

Chrápání vzniká při průchodu vzduchu oblastí hltanu. Zde ve zúžené části dýchacích cest musí vzduch proudit rychleji, klesá jeho tlak při nádechu až k negativním hodnotám, které způsobí nasávání a rozkmitání stěn. Jde o situaci, která se může dále stupňovat — až k úplnému kolapsu dýchacích cest. Vzduch pak neproudí vůbec a vzniká dechová pauza — obstrukční apnoe. Rozlišení, zda jde o čisté chrápání, nebo o apnoe, má základní význam pro doporučení dalšího postupu.

Chrápání samo o sobě zdraví pacienta významně neovlivňuje, může mít ale důsledky společenské. Naproti tomu apnoe, samozřejmě podle závažnosti stavu, již může mít na zdraví velmi negativní vliv. Jde o globální problém, podíl lidí s poruchou dýchání ve spánku, tedy apnoiků, se odhaduje celosvětově na 15 %. Mezi chrápajícími je procento několikanásobně vyšší než v obecné populaci. To je důvod, proč by měl být každý, kdo vyhledá pomoc pro chrápání, vyšetřen celonoční monitorací dýchání ve spánku. Tím se ozřejmí, zda jde skutečně jen o čisté chrápání, anebo se jedná o poruchu dýchání ve spánku. Na druhou stranu je třeba připomenout, že existují i tiší apnoici.

Obezita je významným rizikovým faktorem jak chrápání, tak i spánkové apnoe. U obézních lidí je hltan vzhledem k tukovým depozitům především v kořeni jazyka užší, takže zde snadněji dojde k dalšímu zúžení, nebo dokonce kolapsu. Dalším faktorem může být kouření, které způsobuje atrofii sliznic, které pak mají větší tendenci kmitat. Obecně chrápání i apnoe zhoršuje hlubší relaxace svalů hltanu, jejichž napětí udržuje jeho průsvit. K ní dochází například po fyzické námaze nebo vlivem konzumace alkoholu.

K vyššímu výskytu chrápání u mužů přispívají i anatomické faktory, například mohutnější struktury patra a kořene jazyka.         

Konzervativně můžeme zkusit redukci váhy a důsledné dodržování pravidel spánkové hygieny. Pokud je bez efektu, lze zkusit chirurgii. Existuje několik typů operací pro chrápání. Na rozdíl od operací pro apnoe se všechny zákroky pro chrápání týkají pouze měkkého patra a většinou se provádí ambulantně v místním umrtvení. Patrně nejúčinnější je ale laserová uvuloplastika, při které se patro zkrátí a vytvoří se na něm zářezy. Součástí naší modifikace je i plastika patra několika stehy. Efektem operace je úbytek hmoty, která kmitá, a zpevnění díky jizvení. Zvuk je v převážné většině případů dominantně generován právě kmitáním měkkého patra. Problém tkví v tom, že u malé části pacientů může být nejvýraznějším zdrojem zvuku jiná struktura než měkké patro. S tím souvisí omezená účinnost těchto operací, která leží někde kolem 85 %.