O sisalu, espadrilkách a haciendě Yaxcopoil

Haciendu Yaxcopoil jsem poprvé zahlédl kdesi na fotografii. Byla na ní půvabně zašlá brána, zastíněná skloněným vějířem palem. A přestože jsem o tomto venkovském koloniálním sídle zpočátku nevěděl nic, strávil jsem v něm nakonec několik hodin...

Dle legendy sisal objevili Mayové, když svého krvácejícího boha Itzamná vysekávali z trnů rozježené agáve. Ostré mačety při tom v listech obnažily pevná vlákna, která posléze provázala celou mayskou společnost. Mayové totiž  sisal (maysky yaxqui, španělsky henequen verde) hojně využívali k výrobě předmětů, které měly praktické i ceremoniální využití. Mezi hlavní produkty každodenního využití přitom patřily provazy, hamaky či sítě, ale také tašky, oblečení a obuv. Sisal byl zvláště vhodný pro výrobu pevných a odolných textilií, které musely odolat značné zátěži, náročným klimatickým podmínkám i dlouhodobému používání. Vlákna byla navíc schopna absorbovat barviva, což v mayské kultuře umožnilo vytvářet barevné a esteticky přitažlivé oděvy, jejichž vzory odrážely status a identitu nositele.

Pěstování agáve sisalové, ze které se vlákno dobývá, vedlo k rozkvětu kolonialismu i kapitalismu, podobně jako v případě bavlny na americkém Jihu. Plantážní ekonomika na Yucatánu stála za enormním nárůstem bohatství, ale i dluhovém nevolnictví a prohlubování sociálních rozdílů. Obrovský boom sisalu z 19. století zároveň odstartoval pšeničný průmysl Spojených států. Sisalové provazy, které se používaly pro balení obilí, tvořily největší část mexického exportu (ten oslabila až umělá vlákna na začátku 20. století). Mimochodem, společenské elity, které právě v éře henequenu vydělaly jmění, žily na přepychových venkovských haciendách, které vybavily extravagantními interiéry a výstřelky dobové módy. Jednou z nich byla i hacienda Yaxcopoil, působivé pozadí mnoha filmů i fashion editorialů.

Nenápadný, od přírody rustikální sisal živořil dlouho na okraji pole. Obnovený zájem o přírodní a udržitelné materiály jej však znovu dostal do hledáčku módních tvůrců. Venkovsky hrubý sisal se totiž báječně hodí nejen k výrobě letních espadrilek, klobouků a dalších vzdušných oděvů. A bude toho zřejmě ještě více... Mezinárodním výzkumem nových technologií, které by umožnily širší využití sisalu, se totiž aktuálně zabývá Fashion, Textiles and Technology Institute na University of the Arts London. Dalším faktorem, který vedle udržitelnosti přispívá k rostoucímu zájmu o sisal, je podpora lokálních komunit, rozvoj ekonomických příležitostí a zlepšování životních podmínek v zemích, kde se nyní sisal pěstuje. Tomu se nedá nefandit.