Ohlédnutí za týdnem módy: Jaká byla Paříž AW24

Nejvýraznější přehlídkou v Paříži se nestala ta, na kterou se nejvíc čekalo – máme na mysli první představení první kolekce Seána McGirra pro Alexander McQueen. Nakonec nejvíc zaujalo zamyšlení nad každodenností v podání Undercover. Inspirace? Film Wima Wenderse o tokijském uklízeči toalet, který hledá krásu v drobnostech všedních dní. Během velmi zajímavé sezony, kdy tvůrci radši zůstávali při zemi, se definitivně ukázalo, že nemusí zaujmout jen ta nejkřiklavější móda. Někdy můžou sklidit největší pozornost jen obyčejné, dokonale střižené džíny se zlatými třásněmi.

Julien Dossena z Rabanne zpíval stejnou písničku. Pro Vogue uvedl, že „měl prostě chuť jen tvořit oblečení – možná i kvůli tomu, co se aktuálně ve světě děje". Inspirovali ho Pařížané v metru a streetstyleový sloupek Amy Arbus z osmdesátek, v němž pro The Village Voice glosovala Newyorčany z centra Manhattanu. Obléknout se z nové kolekce Rabanne zatoužíte na cesty do práce, ale vlastně i kamkoli jinam, což vám umožňuje všechno to protichůdné vrstvení, třpytivé akcenty a silný nádech bohémské bezstarostnosti. Přehlídka Rabanne se stala naší druhou nejoblíbenější právě proto, že ukázala nositelné kousky s nádechem rozmarnosti. Dokonce i Schiaparelli, značka ze své podstaty surrealistická, která se nebojí na molo poslat robotí miminka nebo humry, se tentokrát poučil úplně stejně: „Mám pocit, že od nás lidé očekávají vždycky něco výjimečného, ale chtěl jsem, aby viděli, že existuje i obyčejná realita,“ vysvětlil Daniel Roseberry svůj nový ležérnější přístup k tvorbě. A podobně vyzněla i práce Matthieu Blazyho pro Bottega Veneta: „Měl jsem pocit, že bude lepší být ryze opravdový,“ řekl a dokázal, že pragmatický přístup nemusí být nutně nuda.

Zatímco řada návrhářů a návrhářek tíhla k silné nostalgii (Virginie Viard se ztratila kdesi na křižovatce mezi dvacátými léty a sedmdesátkami v archivu Chanel a přehlídkou k desátému výročí svého působení u Louis Vuitton vlastně Nicolas Ghesquière napsal milostný dopis rokům, které strávil u tohoto módního domu), až kolekce Chemeny Kamali pro Chloé a pocta new-looku donutila publikum zpozornět. I její přehlídka patřila mezi ostře sledované debuty: „Podoba naší kolekce vychází hodně z intuitivního způsobu oblékání, lehkosti, pohybu, fluidity a emocí,“ uvedla původně juniorní návrhářka u Chloé, která má doma sbírku zhruba sedmi set vintage blůz a její módní DNA se právě s tímto módním domem skvěle snoubí: „Jen pohled zpátky vám umožní jít kupředu, ale je třeba myslet také na to, co dnes ženy skutečně nosí.“ Její vlnící se nařasené šaty patřily k těm nejpřístupnějším a nejpříjemnějším mezi kolekcemi, kterým vládla sheer průsvitnost jako například u punčochově průsvitných looků Saint Laurent nebo u kompletů inspirovaných sci-fi od Coperni.

Zatímco se hodně mluví o návrhářkách, které tvoří oděvy pro ženskost vyžadující zákaznice (například Stella McCartney předvedla skvělou kolekci ve stylu Chloé doplněnou o manifest Matky Země doručený prostřednictvím Olivie Coleman), produkt, který definoval tuto sezonu, je dokonale unisexový. Je určený pro zákazníky s důrazem na osobní styl a dokonale vyladěným vkusem, kteří se jen tak nenechají zlákat trendy a moc dobře vědí, jak je na tom jejich bankovní účet během recese. Tento jeden určitý kus, o němž mluvíme, je něco docela jiného než McQueenovy kopýtkové boty, Miss Dior kabelky s vágními graffiti nebo volánové klobouky Chanel. Ne. Je to poznámkový blok. Přesněji řečeno zápisník Midori s barevným rýžovým papírem doplněný o matnou tužku Blackwing (odstín 602, proč se ptáte?), které spolu čekaly na sedadlech na přehlídce The Row. Ta totiž proběhla striktně bez telefonů. Zapisovat si poznámky tužkou do zápisníku a u toho tajně toužit nasdílet na Instagramu aspoň kousek z bagety s máslem značky Echiré, kterými dvojčata Olsenova návštěvnictvo pohostila, vytvořilo náladu samo o sobě. Bylo to jedním dechem šik a zároveň v tom bylo jisté utrpení plynoucí z napětí, které známe od doby, kdy se osobní content stal vším. A taky lekce, že když přijde na PR, více nemusí nutně znamenat více.

Zbytek pařížského týdne módy se odehrál na vlnách temna. Pierpaolo Piccioli předvedl kolekci postavenou na černé a jeho řada Valentino Le Noir se inspirovala citátem z Baudelaira: „Černá je uniformou demokracie,“ zatímco Rick Owens a Comme des Garçon sdíleli své frustrace z aktuálního stavu věcí prostřednictvím inkoustově temných kreací. „Tohle je o mém aktuálním stavu mysli,“ řekla Rei Kawakubo o své z devadesáti devíti procent černé kolekci pojmenované Anger. „Jsem naštvaná na úplně celý svět, a nejvíc ze všeho sama na sebe.“ Mezitím Demna schoval tváře svých Balenciaga modelů do obřích slunečních brýlí, aby je ochránil před září tisíců pohyblivých obrázků vytvořených umělou inteligencí, které obohatily jeho scénografii – naprostý opak The Row. Miuccia Prada se rozkročila mezi krásným novým světem a starými dobrými časy s kolekcí plnou klasiky, která se odvíjela na pozadí divoké představy, co by se mohlo stát se vzpomínkami uloženými v našich technologických zařízeních během digitální apokalypsy. A nejlépe ze všeho to shrnula redaktorka, která dorazila na poslední přehlídku sezony – Louis Vuitton – oblečená od hlavy až k patě do debutové kolekce Nicolase Ghesquièra pro podzim – zimu 2014: „Když móda vykračuje do neznáma, je uklidňující dívat se přitom do minulosti.“