Štěstí podle Helen Mirren

Na módních přehlídkách, na rozdíl od divadla, kde je vždy vše perfektně nacvičené, vládne absolutní chaos, a to mě nadchlo. Miluju ty poslední okamžiky před začátkem přehlídek, kdy se v zákulisí všechno teprve chystá. Musím říct, že všechny profesionální modelky byly v Paříži velmi přátelské. Dost uvolněné. Asi proto, že to dělají pořád dokola. Já celý ten ruch sledovala s úžasem a údivem. Nějakým zázrakem však nastal okamžik, kdy jsme se seřadily a vyrazily na molo jedna po druhé. Všechno vypadalo dokonale, každý věděl, co má dělat. Nechápu to. Ale byla to zábava.

Líčím se dle toho, jak se zrovna cítím. Obvykle používám jen to, co mám v šuplíku. Když vezmu do ruky jako první stříbrnou nebo černou tužku na oči, co se snadno rozmazává, použiji ji a výsledek vypadá dle toho, jak se mi zrovna daří. Miluji make-up a líčení obecně — na produktech si užívám jejich textury a vůně, stejně jako všechny ty různé lahvičky. Ráda také porušuji vlastní pravidla. Pokud spolupracuji s vizážistou a on se mě zeptá, jaký make-up se mi líbí, já mu vždycky řeknu, ať můj obličej bere jako své plátno a dělá si s ním, co chce. Všichni se občas zasekneme v zajetých kolejích, proto je dobré svůj vzhled sem tam obměnit. 

Tančit s Vinem Dieselem v dešti na náměstí svatého Marka v Benátkách byl splněný sen. Užívejte si i vy, naplno. Je chyba nechat se ochromit vlastní nejistotou a neustále se jen všem omlouvat. I tak můžete být zdvořilí, já sama, doufám, taková jsem, nesnáším neomalené chování. Povídejte si s lidmi a buďte co nejotevřenější. Čas od času je dobré podívat na svět očima dítěte. Představte si, že ho vidíte poprvé, zkuste na všem okolo najít kouzlo.

Když mám jít na nějakou akci, premiéru nebo rozhovor, vybírám si outfit už večer před událostí. Rozložím si punčocháče, boty, svetr, spodní prádlo — ať už je to cokoliv — všechno mám dopředu připravené. Jakmile pak ráno propadnu panice kvůli tomu, že nestíhám, a to se mi stává dost často, nemusím si dělat hlavu s tím, co si vezmu na sebe, protože vím, že už mám oblečení v pohodě přichystané.

Je to už dávno, ale přesně si pamatuji okamžik, kdy jsem se naučila víc usmívat. Vždycky jsem měla buclaté líce (a mám je pořád), takže jsem si je pokaždé přicucávala. Jenže tváře se nedají vcucnout, a zároveň se u toho usmívat. Takže jsem se prostě neusmívala. Pak jsem ale zjistila, že je vlastně daleko hezčí usmívat se naplno. A dělám to doteď, i na červeném koberci.

Neměla jsem s tím problém. Byla jsem od přírody blond a jakmile jsem strávila v létě nějaký čas na slunci, moje vlasy v podstatě zbělely. Takže proces, při kterém moje vlasy ztrácely přirozenou barvu, jsem nijak neprožívala. Vlastě to vypadalo, jako kdyby mi slunce šisovalo hlavu celoročně. Dnes si vlasy maximálně zesvětluju. Vždycky jsem to dělala sama, nikdy jsem nechodila do salonu. Je to zbytečně nudné a drahé. Každopádně si myslím, že vyrovnat se s šedinami může být daleko těžší, když máte tmavší vlasy.

Pracujte na sobě zevnitř a zamyslete se přitom nad svým jídelníčkem. Sama bych si nejraději neustále cpala rybou s hranolkami, jenže moc dobře vím, že to, co dávám do svého těla, má zatraceně velký vliv na to, jak se pak cítím. Další věcí je cvičení. To ale neznamená, že musíte mít permanentku do fitka. Jsem zastánkyní cvičebního režimu žen kanadského letectva, trvá pouhých dvanáct minut. Začínáte od velmi nízké obtížnosti, a než dojedete do konce, unaví vás to. Nikdy jsem se nedostala přes druhou úroveň, ale myslím, že jde o skvělý cvičební program. Nic extrémního, jen se mu musíte věnovat každý den. Sama jsem ale neuvěřitelně líná, a když se můžu cvičení vyhnout, udělám to.