Ta Gwen, která vás nikdy neposlechne

„Neexistuje tlačítko, které se dá stisknout, neexistuje linka, na kterou se dá zavolat, jste v tom sami. Když na to přijde, je to jak vězení, ale když najdete klíč, je to ráj,“ řekla Gwen v rozhovoru pro New York Times v roce 2016, těsně po vydání svého posledního relevantního studiového alba This Is What the Truth Feels Like. Nejenže tím odpověděla na otázku, jak těžké pro ni bylo napsat a vydat úspěšnou desku po zakotvení v osobním životě (který se jí pak ze dne na den rozpadl jako domeček z karet), ale vydala tím i svědectví o dynamice vlastní kariéry.

K hudbě se Gwen Stefani dostala přes svého bratra Erika. To on začal v garáži domu svých rodičů formovat jakési těleso, které se zmítalo v různých žánrech a mladickém entuziasmu. „V jednu chvíli se kolem nás motala většina děcek z celého Fullertonu a Anaheimu,“ vzpomínala Gwen v již zmíněném rozhovoru pro New York Times. Hlavní zpěv měl mít v kapele na starosti John Spence, ale když těsně před plánovaným vystoupením spáchal sebevražd, začala Gwen zvyšovat hlas. Doslova.

Nosila conversky, jeden měsíc jste na ní mohli vidět batikované oblečení, druhý zas flanelové košile. Byla typickým dítětem Kalifornie, stejně odvážným jako přelétavým, angažovaným, ale i naprosto povrchním. Tenhle dokonalý mix ovšem tvořil perfektní základ fluida, kterým si získala i ostatní. Jen rok po tragické smrti zpěváka ze své skupiny dokázala band dostat do prestižních kalifornských klubů, kde vystupovali třeba i tou dobou začínající Red Hot Chilli Peppers a kde se členové No Doubt začali mísit s ostatními talenty. Někdy si skupiny mezi sebou prohodily pár lidí, jindy jen ztrestaly bar. Středem toho všeho už ale byla Gwen — sebevědomá, nebojácná.   

Její osobnost nakoplo debutové album z roku 1992. No Doubt se vezli na vlně každého rockového žánru, který se kolem nich hrál. Od SKA po lehce přesluhující pop-punk. Gwen písně psala i interpretovala. Byla srdcem kapely i úspěchu. Její chuť objevovat i experimentovat posouvala celý tým dál, stejně jako její vztah s baskytaristou Tonym Kanalem. Když se s Gwen rozešel, vzešlo z toho nejúspěšnější album kapely. Tragic Kingdom zná každý, i když není fanoušek No Doubt, alespoň podvědomě. A Don’t Speak zní familiárně dokonce i těm, kteří o No Doubt v životě neslyšeli. Ostré, chaotické, tklivé a sentimentální. Gwen Stefani dokázala, že se v jedné stopáži nejenže zvládne převtělit hned do několika rozličných rolí, ale hlavně zvládá ovládnout i doposud mužský svět americké rockové hudby. Žena, která vzala do ruky kytaru, ač na ní nikdy vlastně moc neuměla, a roztřískala ji svým charismatem.   

To ale není zdaleka její poslední úspěch. Po rozpadu kapely v roce 2004 vydává své solové album s názvem Love. Angel. Music. Baby. V pilotní skladbě What You Waiting For? zpívá: 

Gwen se tu chvíli ocitá mimo svou komfortní zónu, má strach. Původně si pro sebe vybrala několik pseudonymů, původně chtěla desku vydat ve spolupráci s několika umělci, původně se chtěla schovat. Jimmy Iovine, tehdejší šéf nahrávací skupiny Interscope ale mínil znovu vzkřísit její kuráž. „Najednou jsem věděla, v čem spočívá showbyznys, tím jsem se naučila být opatrná, ale při psaní písně What You Waiting For? jsem to musela znovu zapomenout.“ Musela znovu skočit do vody se vším tím očekáváním, strachem i vzrušením jako dítě, co se učí plavat. V pětatřiceti se jí však dostalo daleko většího aplausu, než jaký doposud znala. A znovu dokázala to, co nikdo před ní. Překonala kletbu mladičké pop-star a globálního super úspěchu dosáhla jako jedna z prvních žen v pop-music po třicítce.

Jenže život se jí zase dynamicky mění pod vlivem soukromí. Pakliže konec vztahu s Tonym Kanalem pomalu, ale jistě vedl k rozpadu No Doubt, vztah s kytaristou Gavinem Rossdalem přinesl odmlku v její sólové kariéře. Gwen se s Gavinem potkala už v roce 1995, kdy No Doubt vystupovali s kapelou Bush na prázdninovém koncertu pro rozhlasovou stanici KROQ. Vzali se 14. září 2002. Druhá svatba se konala v Los Angeles o dva týdny později. Po druhém úspěchu s albem Sweet Escape ovšem v důsledku vztahu přišla desetiletá pauza. „Jediné, co jsem kdy chtěla, bylo dítě s Tonym. Pochopila jsem, že zbytek dává smysl jen z malé části. Potřebovala jsem věci přehodnotit,“ uvedla newyorském deníku. Tři syny, rodinný život, velká láska, velká investice a nakonec i velký pád. V roce 2015 se navzdory zdánlivému štěstí pár rozvedl a Gwen v životě, jak sama říká, před obličejem explodovala bomba. To, co by se pro jedny mohlo zdát tragické, pro ni ale znamenalo posilující vzpruhu. Deset let po sólovém průlomu proto vydává album What the Truth Feels Like, kde se znovu snaží vyzpívat ze svého zklamání. Ale úspěch jako Tragic Kingdom album už nemá.

Jenže ona to, zdá se, neřeší. Znovu si hledá cestu k těm, kteří si pamatují Don't Speak prostřednictvím televizních show a hvězdných rezidentur. Musím se vám pořád líbit? Musím se vám stále podbízet a zpívat? Skoro jakoby se vás sama takhle ptala zvýšeným hlasem, nemyslíte? Gwen je ale za všech okolností svá, nikdy nás nebude poslouchat. Svůj mega úspěch už zažila, bezesporu může zažít další, ale také nemusí, protože je to přece Gwen. Ona si nás už dávno získala a teď klidně může sedět ze založenýma rukama a my ji stále budeme „žrát“.