Elena Velez chce být punkerkou americké módní scény

V rozhovoru pro Culturedmag.com Elena Velez trochu provokativně tvrdí, že by se ráda stala prvním jedinečným americkým punkovým ženským hlasem: „Měli jsme v USA své ,Ricky', ale nikdy svou ,The Vivienne'. Vím, zní to povýšeně, ale přesně tohle místo bych ráda obsadila.“ Její poslední dvě kolekce módní kritiku rozhodně vyprovokovaly, ať už to byla ta na jaro – léto 2024, kde se modelky doslova rvaly v blátě v krinolínách, nebo ta na podzim – zimu 2024, kde se prezentace formou dobového salonu točila kolem úvah nad románem Jih proti Severu a jeho hrdince (nebo dle interpretací antihrdince) Scarlett O’Hara. „Do své značky chci vetknout punkového ducha. Takového, co neuznává a zpochybňuje mocenské instituce a všechny, kdo by se chtěli pokusit ji natlačit do jedné konkrétní subkulturní niky,“ vysvětlila pro Culturedmag.

V nové kolekci na jaro – léto 2025 používá rozhodně jiný vizuální i symbolický jazyk než v těch předchozích. Tentokrát Velez zkoumá ikonické rebelky. Postavy v pozadí, vůdkyně vzpour, jež znamenaly faktické i symbolické změny. Není to jen Jana z Arku, starogermánské valkýry a pohanské královny, ale stejně tak ženy ve sportu, válečných eposech a v severské mytologii. Ikony, kolem kterých se shromažďují davy a podněcují revoluční nálady. Ženy jedinečné, ale plné nuancí, nikdy černobílé. Podobně jako samotná Velez. 

Její hrdinky se oblékají, jak se dá. Kůže, lehké polibky estetiky amerického Středozápadu, a to dokonce i v modelech custom-made UGG boots, které připomínají jakési měkké verze vysokých kovbojských bot. Ženy osvobozené z korzetů, ale v torzech historizujících živůtků, které se mění do čím dál současnějších topů nebo šatů. Western a jižanský koloniální styl postupně organicky fúzují se současností. Temné královny krásy školního plesu i gotická verze svobody vedoucí lid na barikády. Ač Velez stále zůstává ve svém ranku provokace, jde o její zdaleka nejpřístupnější a nejnositelnější kolekci plnou singulárních kousků, které mají vysoký potenciál stát se hitovými, a to včetně zmíněných kozaček UGG. „Provokace. S tou myšlenkou se neustále potýkám. Uráží mě, když mě označují za provokatérku. Mám totiž dojem, že v tom termínu je skrytá ironie a jistá dávka cynismu, ale s tím se neztotožňuji. Se vším, co obsahově dávám do své tvorby, mám osobní upřímný vztah. Mám pocit, že jsme neustále krmeni frázovitými narativy, které nám mají bránit cítit něco komplikovaného, děsivého i vzrušujícího. Chci utéct pocitu, že my v kreativním průmyslu žijeme na antidepresivech.“