Díky Taylor Swift je cool nebýt cool. Její cestu na vrchol lemuje potřeba lásky

„No one wanted to play with me as a little kid, so I've been scheming like a criminal ever since, to make them love me and make it seem effortless,“ zpívá Taylor Swift na albu Midnights v písni Mastermind. Nikdy neměla problém mluvit o svých slabostech, právě v tomto textu ale otevřeněji než kdy dřív přiznává, že je people pleaser – člověk, který potřebuje mít kontrolu nad tím, jak ho vnímá jeho okolí, protože nesnese, když ho někdo nemá rád. Člověk, který mění a přizpůsobuje svoje vystupování, aby předešel konfliktům a aby dokonale zapadl. Člověk jako já a miliony dalších žen na světě, které vědí, že nikdy nebudou úplně dokonalé a nikdy nenaplní všechna očekávání. Čerstvé miliardářce k současnému statusu pomohl propracovaný marketing i schopnost psát univerzální, nicméně chytré písňové texty útočící přímo na srdíčko. Pro vznik bezprecedentního fenoménu ale byla důležitější ještě jiná věc: Swift dokázala dotáhnout k dokonalosti umění průměrnosti. Pro své fanoušky vytvořila komfortní safe space, ve kterém je v pohodě nebýt dokonalí – stačí, když se snažíte.

„Taylor je uncool, je cringe. Její nejlepší kamarádka je její máma. Neumí se moc oblékat, neumí moc dobře tancovat, ale snaží se. Žádná jiná současná celebrita nemá tak silný try hard vibe jako právě Swift. Pro spoustu lidí je to otravné, ale pro ještě víc lidí je to něco, s čím se můžou perfektně ztotožnit,“ vysvětluje sociální antropoložka a publicistka Marie Heřmanová. Díky Taylor Swift jsou vlastnosti, o kterých nám vždy říkali, že je máme skrývat nebo je v sobě ideálně zcela potlačit, nejen normalizované, ale přímo oceňované. Ve světě Taylor Swift je v pořádku mít copánky ve vlasech, všechno prožívat tak trochu moc a deset let vzpomínat na kluka s modrýma očima, co se na nás jednou v létě usmál na koupališti.

Právě neopětované nebo tragické malé i velké lásky, vztahy, co trvaly a skončily, jsou v tomto světě největšími a zároveň jedinými problémy. Lehkost, s níž je možné se blonďaté zpěvačce odevzdat a rozpustit se v romantických příbězích jejích písní, vytváří dokonalý eskapismus pro moderní dobu, který sám o sobě nikoho nedráždí, protože prostě nemá čím. Taylor Swift je bílá, štíhlá, hezká, modrooká Američanka z dobrých poměrů, se kterou je legrace, ale ne příliš, která si umí legraci udělat i sama ze sebe, ale ne příliš, umí být sexy, ale ne příliš. Je živoucí definicí termínu mid. Jen absolutní nekomplikovanost by ale na post nejmocnější ženy zábavního průmyslu nestačila, tím spíš ne, když jí konkurují další, zvukově i imageově mnohem výraznější a nápaditější divy.

Jenže u Beyoncé, Rihanny nebo třeba Lady Gaga veřejnost jasně vnímá hranici mezi mediální personou a reálnou osobností, protože tyto hvězdy ji pod vlivem různých životních událostí a pomocí rozličných mechanismů samy zřetelně narýsovaly. U Swift nic jako hranice mezi veřejným a soukromým neexistuje. Cokoliv, co dělá, působí dojmem, že co předvádí navenek, se nijak neliší od toho, jak se chová mezi svými blízkými. Udržet tu story ji stojí mnoho, ale pro masy je díky tomu uvěřitelná a především dosažitelná, a to i z pozice miliardářky. Proč se osobnost na takové úrovni, disponující prakticky neomezenými finančními prostředky a možnostmi, většinu času včetně prestižních gala akcí obléká nevkusně a nebojí se využívat ani konfekci? I to je součástí byznysové strategie.

„Swift má dostatek uměleckého talentu, aby její hudební produkce sama o sobě fungovala a nabízela určitou kvalitu. Zároveň má ale obrovský marketingový talent a především je ochotná sama ze sebe udělat mýtus. Všechno je součástí narativu, který ona ovládá,“ říká Heřmanová. Po aféře s Kanye Westem a dnes nechvalně proslulým textem jeho songu Famous – „I feel like me and Taylor might still have sex. Why? I made that bitch famous“ – se Swift zatvrdila a její potřeba mít vše pod kontrolou ještě vzrostla. „Nejen texty jejích písní, ale i její výroky v různých rozhovorech opakovaně potvrzují, že Taylor neodpouští a hlavně nezapomíná. Od alba Reputation, které znamenalo důležitý zlom v jejím kariérním směřování, každým svým profesním krokem vysílá vzkaz: Vy mě možná nemáte rádi, ale já budu makat tak dlouho, dokud vás ti, kdo mě rádi mají, nepřehluší,“ dodává antropoložka.

S tím souvisí i osobní feminizace Taylor Swift, která začala probíhat právě během éry Reputation a probíhá stále: Zcela v souladu se zpěvaččiným stylem velmi umírněně a v rámci liberálního feminismu, který většina současných feministických aktivistek a teoretiček chápe jako přežitý a silně problematický. Pro veřejnost, která o něm nepřemýšlí moc do hloubky, ale představuje mainstream a svého druhu trend. V roce 2024 je konečně bezpečné říkat nahlas, že ženy jsou taky lidi, že by je nikdo neměl sexuálně obtěžovat ani napadat nebo jim diktovat, co mají dělat se svým tělem. „Potíž feminismu Taylor Swift spočívá v tom, že ona z toho svého dokonalého, mýtického vnitřního světa, který vytvořila pro sebe a svoje swifties, není schopná vykročit. Týká se to i její hudby, s výjimkou desek Folklore a Evermore jsou všechny její skladby o ní, jsou to v podstatě deníčkové zápisky. Feminismus ale nemůže existovat bez opuštění vlastní bubliny,“ vysvětluje Marie Heřmanová.

I přesto, že vymezování se liberálním směrem je u Swift velmi jemné, začala v poslední době drásat nervy americkým konzervativcům, což působí paradoxně, až absurdně od momentu, kdy zpěvačka otevřeně randí se sportovní hvězdou Travisem Kelcem. Roztleskávačka a fotbalista jsou přece definicí tradičního all-american couple. Hodnoty, které uznávají a podporují, ale v očích jejich odpůrců tradiční nejsou. Především pro ně není tradiční, dokonce vůbec přípustná představa bohaté, mocné ženy-leadera, která má prokazatelně moc ovlivňovat zásadní věci. Jako třeba volební účast u mladé generace.

Popularita, jíž se Swift těší u malých holčiček, je v mnohém fascinující. Taylor je třicet čtyři let, mně třicet dva. Poslouchat jsem ji začala v šestadvaceti a až budu v srpnu stát na jejím vídeňském koncertě, stoprocentně jeho velkou část probrečím. Když zpívá o velkých emocích, které vložila do špatných mužů, ať už proto, že ji do pozice oběti vmanipulovali, anebo že si do ní vlezla tak trochu dobrovolně, niterně se mě to dotýká, protože i já mám za sebou takové vztahy. Konkrétní pasáže mám spojené s konkrétními lidmi, kteří mě v průběhu let formovali. Vím přesně, co mě ke Swift přitahuje. Co z toho ale může být blízké dívce stojící sotva na prahu puberty?

„Když Taylor zpívá, je to, jako kdyby nám vyprávěla příběhy. Každá její deska na mě působí, jako by ho vyprávěla jiná část její osobnosti, kterou v sobě právě objevila. Baví mě, že pořád zkouší něco nového. A i já, když poslouchám různá její alba, se v duchu pokaždé objevím na jiném místě a prožívám jinou životní etapu. To místo, ale i jeho barvy mi pomáhají si uvědomit, jaká jsem právě teď já sama. 1989 mi evokuje srpnovou pláž, Speak Now zase konec prosince, sníh a ohňostroje. Všechno je to jako z říše divů a mě jako člověka, který se o hudbu nikdy nezajímal, to inspirovalo k tomu, že se hrozně chci naučit hrát na kytaru a piano,“ říká Timea, jedenáctiletá fanynka Taylor Swift.

„Zlomené srdce je univerzální téma, i v tomhle se ale prokazuje, jak mistrně dokáže Taylor svoji hudbu vybalancovat a prodat. Na jednu stranu v posluchači vzbuzuje pocit, že je to hrozně osobní, zároveň je to ale osobní pro každého člověka na planetě. Je to dokonalý produkt,“ dodává Marie Heřmanová k tomu, čím zpěvačka boduje u tak širokého publika a u tolika věkových skupin. Swift je také první a jedinou umělkyní, jejíž písničky se vrátily na právě mladou generací hodně využívanou sociální síť TikTok poté, co je z ní společnost Universal začátkem roku odstranila spolu s veškerou hudbou interpretů, které distribučně zastupuje. „Je to dobrý marketingový krok, který Taylor zaručí další organickou propagaci, i když sama sociální sítě využívá velmi střídmě a čistě jako platformu pro sdílení promo materiálů,“ dodává antropoložka, která se na socials a influencerskou kulturu specializuje.

Ať už teenage, nebo older millenial, swifties milují svou modlu natolik, že jim stačí její bolesti a radosti skrze její písničky prožívat spolu s ní. Mají pocit, že je jednou z nich, že je to jejich kamarádka. Právě vztah s fanoušky je u Swift opravdu jedinečný a představuje finální tah na branku její poutě za úspěchem. S každým a téměř kdykoliv a kdekoliv se ráda vyfotí, obejme, pozdraví, neustále se usmívá. Dříve pro své příznivce z lidu dokonce pořádala soukromé poslechové sessions, v jejichž rámci jim prezentovala ještě nevydané songy. „Taylor je tímhle proslulá, ale když se nad tím zamyslíme, je zvláštní, jak moc si propojení se svými fanoušky užívá. Během Eras Tour stojí sama před desetitisícovým davem a říká, že miluje každého jednoho z nich. To není možné. Ona totiž neříká: I love you. Ona ve skutečnosti říká: I love how you make me feel,“ myslí si Heřmanová. A když i někdo jako Taylor Swift tak touží po vnější validaci, proč bychom se za totéž měli stydět my ostatní?