Přestože označení múza ztratilo část svého původního lesku, v éře největší slávy si popartový velmistr Andy Warhol své živé zdroje inspirace dokázal vybírat skutečně skvěle. V té době byl trochu podivnou, ovšem stálou součástí newyorských uměleckých a společenských kruhů. A jeho múzy nebyly pouhými prázdnými schránkami, obklopoval se skutečně pestrou směsí rozličných typů osobností – a to jak co do profesí, tak do společenského postavení i vzhledu. Byly mezi nimi vznešené dědičky, pochybné hvězdy uměleckého undergroundu, ostřílené hráčky světa médií a módy, chudičké, ale absolutně cool dívky, nemluvě o drobné armádě čirých, takřka hitchcockovských krásek s fascinujícími tvářemi, které zpochybňovaly dobovou představu o tom, jak vypadá půvab.