Když kabelky nejsou tím, čím se zdají být…

Pamatujete si na desátý díl druhé řady Sexu ve městě? Pan Božský místo vyznání daruje Carrie malinkou kabelku. Je od významné newyorské designérky Judith Leiber, ale reakce hlavní hrdinky je překvapivá – nelíbí se jí: „Tahle kabelka jsem nebyla já. Copak mě vůbec nezná?“ přemítala novinářka, „I couldn’t help but wonder." Jenže není právě malý clutch bag posetý broušenými krystaly ve tvaru kachny přesně něco, co by Carrie nosila? Jasně, výtvory od Leiber nosily vždycky především „ladies who lunch“, tedy newyorské dámy z vyšších vrstev, socialites starého světa z Upper East Side, jejichž starosvětsky snobský životní styl a výstřednost Carrie ironizuje, přičemž má otázka zní, jestli ovšem někde uvnitř i ona sama není tak trochu upjatou lady, které snobství není cizí. Ale nezvládla by stejně tak ironizovat právě jejich vizuální symbol v dokonale namixovaném outfitu? Moje podezření se potvrdilo o dvacet let později, když v jednom z dílů první řady nového pokračování kultovního SATC A jak to bylo dál... naše spisovatelka, novinářka a nově také podcasterka Bradshaw ťape Manhattanem v utilitárním overalu s další ikonickou kabelčičkou – holubem od JW Andersona. Tenhle kousek, který tvůrce vyrábí technikou 3D tisku, dokonale vystihuje nejen milovanou i nesnášenou hrdinku, ale především její neodmyslitelné pouto s New Yorkem, protože jestli někdo město, které nikdy nespí, obývá podobně jako ona, tak jsou to holubi.

Hravé kabelky, které nejsou tím, čím se zdají být, mají ve světě fashion tradici. Vzpomeňte si na mámu surrealismu v módě Elsu Schiaparelli, která měla oko a čich na to, jak s humorem v rámci couture smíchat motivy, na které ji přivedl Dalí nebo její vlastní kreativní mysl, a také je zakomponovat do oděvů nebo doplňků tak, aby byly nejen hezké, ale i funkční. Pásek se sponou ve tvaru ručiček, slavné kloubouky, které vypadají jako boty nebo navršené hory rukaviček, šaty s humry, šperky s očima nebo plastový náhrdelník se zataveným hmyzem (byl z kovu, nebojte). Elsa řečená „Schiap“ by z našeho výběru měla jistě radost, a především z toho, že i dnes existují tvůrci a tvůrkyně, kteří se na svět dokážu podívat jinak, téměř dětskýma očima. Schiap, která si prý jako malá sypala do nosu a uší semínka květin, protože doufala, že z ní vyrostou květiny a ona bude krásná, právě tohle uměla a jako první to dokázala transformovat do funkční, elegantní, a přesto subversivní řeči módy.

Jedním z tvůrců, který dnes rád kombinuje řemeslnou propracovanost a tradici, je JW Anderson, ať už to dělá pod svým osobním brandem, nebo jako kreativní ředitel španělského brandu Loewe. Právě ten na letošní léto nabízí celou plejádu kabelek, které jsou všechno, jen ne nudné. Je libo třeba čerstvý chřest?

Zvířata jsou velkým leitmotivem hravých kabelek a taštiček. Začít můžeme u zmíněné Judith Leibner, které se rozhodně podařilo vymanit ze škatulky tvůrkyně, jejíž věci uvidíte u upjatých snobek. Nechybí ikonický holub JW Andersona nebo kabelka-jezevčík či ovečka od Thoma Brownea.

Coperni rozehrál před nedávnem strunu nostalgie, když se vytasil s kabelkou v podobě discmanu, neodmyslitelného doplňku nultých let. Značka, známá pro svůj virální Swipe bag ze skla, aktuálně nabízí také originální kabelku z pravého meteoritu. Levné to není, ale zato skutečně originální. Schiaparelli nabízí zlatá ústa, Balmain kytaru a Balenciaga ikonický pytlík s brambůrky (mimochodem – na internetu kolují videa, která vám poradí, jak si doma vyrobit vlastní verzi kabelky z obyčejného ptlíku od chipsů!).

Je to jen na vás, jestli si vyberete kabelku ve tvaru hranolek, ovoce nebo malé kšiltovky. Kabelky, které nejsou tím, čím se zdají být, nejsou jen trend, ale způsob, jak ukázat, že se neberete zas tak vážně a dokážete se na svět dívat dětskýma očima.