Je nošení hodinek přežité? Nicole Kidman má jasno

Dlouhá zlatá špička Petropavlovského chrámu na protějším ostrově jako by v podvečerním světle zářila ještě víc. Natahovala se k narůžovělému nebi, které coby štít překrývaly temně modré mraky, barevně doplňující neklidnou Něvu. Byl to pohled tím působivější, že ho rámovala okna neoklasického Mramorového paláce, za nimiž jsem stál. Chybělo jediné: Vyfotit si to na Instagram.

Až když jsem si fotku později prohlížel, všiml jsem si, že se ve skle okna odrážel svítící nápis Her Time, název putovní výstavy, která byla toho dne zahájena a do 12. září bude vyprávět fascinující příběh evoluce dámských hodinek, sofistikovaných na pohled i uvnitř.

Věděli jste, že první dámské hodinky vlastnila už královna Alžběta I.? Šperk, který zároveň ukazoval čas, nosila už roku 1575. Byl to jen další z mnoha důkazů o její progresivitě. Dámské hodinky se totiž znovu objevily až na začátku dvacátého století. Byly to hodinky náramkové. Mimochodem, náramkové hodinky jako jedna z prvních značek začala nabízet právě Omega. Tehdy se neoznačovaly přímo jako dámské. Ale byly. Muži nosili spíš hodinky kapesní. Náramkové hodinky byly svým způsobem symbolem emancipace. Podívejte se do galerie a všimněte si jejich ciferníku. Nepřipadá vám na nich něco zvláštního? Jejich číslice jsou umístěny jinak – tak, aby se na ně lépe dívalo, když žena držela volant auta!

Od druhé poloviny dvacátých let už hodinky odrážely aktuální trendy. Oslavovaly éru art deco, později také tvorbu pařížských módních domů a v padesátých letech přišly první dámské automatické hodinky. Psal se rok 1955. Model Ladymatic od Omega. Měly nejmenší automatický chronometr na světě. Dnes to s vámi možná nic neudělá. Jenže v té době to byla senzace, neboť se mělo za to, že ženy si hodinky nevybírají podle strojku, ale podle jejich vzhledu. A je vůbec nutné popisovat, co znamenala léta šedesátá, sedmdesátá, osmdesátá…? Fotografie vám beztak poví více. Otázkou je, kudy se Omega bude ubírat nyní. Vrabci na petrohradských střechách si štěbetali, že nyní by na řadu měly přijít sportovní verze dámských hodinek. Odpověď se jistě brzy dozvíme v butiku Omega, anebo v klenotnictví Dušák, který značku prodává. Alespoň ochutnávka z novinek:

„Že vystavené hodinky jsou neuvěřitelně krásné, to je samozřejmé ­– vlastně jsou to umělecká díla,“ řekla později toho večera Nicole Kidman, čestný host. „Ale když vezmete v potaz, že Omega si předsevzala dělat precizní hodinky pro ženy, nejen elegantní ozdoby, vypovídá to také dost o respektu k ženám. To pro mě dělá ty hodinky ještě výjimečnějšími.“

Procházet si výstavu a nemyslet na to, jak relevantní její téma aktuálně je, se zdálo být nemožné. Nebyla to jen oslava hodinek, ale také ženství. Vzpomínal jsem na to, co herečka prohlásila během odpoledního rozhovoru: „Každý si zaslouží čas na sebe. Jak ho rozporcujete, je na vás. Pokud jde o mně, přes pětadvacet let cestuji po světě a snažím se vymýtit násilí na ženách a zlepšit legislativu pro ty, které není slyšet.“ Jestliže znáte její seriál Sedmilhářky, víte, že se na to dá jít různými způsoby. Tato výstava byla bezesporu jedním z nich. „Nikdy nebyl lepší čas než nyní.“

Cítil jsem se jako ve vidění. Byl to jeden z těch momentů, kdy se máte chuť štípnout. Za okny Petrohrad pomalu přecházející do noci, uvnitř snad nejkrásnější archivní hodinky, jaké jsem kdy viděl na vlastní oči. Přecházel jsem od stolku ke stolku a přemýšlel: Mají hodinky v dnešní době, která patří chytrým telefonům, ještě své místo v našich životech? Odpověď jsem už znal. I o tom Nicole hovořila. „Podle mě jsou stále potřeba. Nechci s sebou vždy nosit telefon. Všimla jsem si, že když vyndám telefon, abych se podívala, kolik je, najednou se dívám na e-maily… Může vás to zavést do bludiště králičích nor, takže si stanovuji hranice toho, kolik technologií si do hlavy pustím. A hodinky fungují jako šperk a sdělují mi čas, ale zároveň se k nim pojí ty hranice. Není nic dalšího, co bych na nich mohla dělat, což na nich miluji. Vážně. V telefonu se ztratím, když nejsem opatrná.“

Později toho večera jsem ležel v posteli a po dlouhé době jsem nedržel telefon v ruce. Žádný Instagram. Žádné modré světlo. Beztak prý škodí pleti. A jestli ji chci mít aspoň z čtvrtky tak krásnou jako Nicole, můžu začít třeba digitálním detoxem. Nazítří jsem si koupil jiné potěšení na dobrou noc. Čechova. Višňový sad. O této knize totiž Nicole mluvila také. Rozhovor si zde budete moct přečíst už brzy…