MBPFW, den druhý: Déjà vu

Eva Sýkorová Čomborová1. 9. 2019

Včerejší přehlídkový den byl jízdou na housenkové dráze. Představil totiž více rovin nejen módní tvorby, ale také byznysu a nuancí, jenž jsou (v některých případech bohužel) dnes její nezanedbatelnou součástí. Módu tak vystřídaly divácky atraktivní show, které zase mimo jiné postrádaly nezbytnou akademičnost, aby celý blok ukončila prezentace ultra menšinového fashion segmentu.

Foto: Alexander Bel | @alexanderbelph

UMPRUM: Ekologie, hravost, Tokio

Téma udržitelnosti a ekologického zpracování materiálů je něco, čemu se dnes jednoduše nedá vyhnout, je to přímo povinnost. Nebylo tak žádným překvapením, že se jej studenti Ateliéru designu oděvu a obuvi na UMPRUM opětovně chopili a ustáli s grácií.

Foto: MARTIN ŠTEMBERA | @FLASHFAKER

Ateliér designu oděvu a obuvi na UMPRUM

Foto: MARTIN ŠTEMBERA | @FLASHFAKER

Ateliér designu oděvu a obuvi na UMPRUM

Foto: MARTIN ŠTEMBERA | @FLASHFAKER

Ateliér designu oděvu a obuvi na UMPRUM

Sportovní looky složené z transparentních plášťů a bot, ansámbly poskládané z hravých detailů (bílé kaskádovité volány z peřino-košil či looky kompletně ušité z hyperbarevných a převzorovaných hedvábných šátků) se střídaly s těmi strožejšími, které vzaly podobu minimalistických tmavých pletenin či ultra jednoduchých atletických siluet.

Foto: Alexander Bel | @alexanderbelph

Bunka Fashion Graduate University

Foto: Alexander Bel | @alexanderbelph

Ateliér designu oděvu a obuvi

Foto: Alexander Bel | @alexanderbelph

Bunka Fashion Graduate University

Blok uzavírala prezentace tokijské Bunka Fashion Graduate University, ve které dominovala práce se strukturami materiálů a jejich finální úpravy. Zejména poslední looky v podobě šatů s celoplošným prošitím a barevnými aplikacemi zaujaly svou příjemností a správně umírněnou hravostí. Stále častějším a do očí bijícím faktem však je, že tyto kolekce, i když studentské, jsou na kvalitativní úrovni často nepoměrně výš než ty z dílen jejich mnoha dnes už plně funkčních kolegů.

1 / 19

Ateliér designu oděvu a obuvi na UMPRUM

Foto: MARTIN ŠTEMBERA | @FLASHFAKER

Imreczeová, Krnáč, Kováčik: Absence x 3

Nebudeme chodit kolem horké kaše, je čas říct nahlas to, co si mnozí už tak či tak šeptají, navíc přehnaná korektnost ještě nikdy žádný problém ani otázku neotevřela ani nevyřešila. A zdá se, že mnoho našich designérů takové ambice ani vůbec nemá.

Foto: Alexander Bel | @alexanderbelph

Zdeňka Imreczeová

Foto: Alexander Bel | @alexanderbelph

Lukáš Krnáč

Foto: Alexander Bel | @alexanderbelph

Michael Kováčik

Přehlídky tria relativně známých tváří na naší scéně, Zdeňky Imreczeové, Lukáše Krnáče a Michaela Kováčika, měly právě v tomto ohledu společného mnoho; všechno, co prošlo molem, jsme už nesčetněkrát viděli nejenom jinde, ale také u nich doma. Což je na velkou škodu, především u Imreczeové, která rozhodně šít umí, správně chápe čistotu siluety a má v této oblasti reálný potenciál, či Lukáše Krnáče, který má zase dostatečnou dávku energie, odvahy, exhibicionizmu a smyslu pro plnokrevnou show.

Foto: MARTIN ŠTEMBERA | @FLASHFAKER

Michael Kováčik

První rovinou problému je absence dostatečného posunu v rámci autorské tvorby, která se u všech tří jaksi zasekla na bodu jejich komfortních zón, člověk se při sledování střídajících se modelů nemůže zbavit pocitu, že už je v téměř stejné kompozici minimálně jednou viděl. Druhým kamenem úrazu je míra inspirace jinými úspěšnými designéry, která často překračuje nejen hranice tvořivé originality, ale i slušnosti a osobní morálky. Stačí si například do Googlu zadat Jean Paul Gaultier Hermès Collection, obrázek často vydá větší svědectví než tisíce slov, názor ať si už každý soudný člověk udělá sám.

V neposlední řadě je tu ještě zádrhel třetí, a tím je absolutní absence poctivého krejčovského řemesla. Mnoho modelů by lépe ušila leckterá amatérská švadlena, nedostatky v prošití, podšití, zpracování, v práci s materiálem a samotná jeho (ne)kvalita totiž nevyskakuje jen pod optikou profesionální komunity. Když už se na křivé švy, deformující střihy a špatně prošitou lacinou koženku se zdviženým obočím rozpačitě dívá zrak nejednoho neznalého laika, tam už není co dodat. Možná jen tři tečky. Nebo dva otazníky.

1 / 19

Zdeňka Imreczeová

Foto: MARTIN ŠTEMBERA | @FLASHFAKER

Tereza Vu: Zajíc, myška, liška

Poslední večerní slot patřil už tradičně Tereze Vu a její kolekci ručně šitého spodního prádla, která jako juxtapozice k těm předchozím ukázala minimálně jeden z nejklíčovějších aspektů modní tvorby vůbec, a tou je koncept.

Foto: MARTIN ŠTEMBERA | @FLASHFAKER

Tereza Vu

Tentokrát se Vu nechala vést známým, dnes už téměř archaickým příběhem Alenky, která má svůj bohatý a velice zvláštní vnitřní svět, často se vymykající tomu běžnému. Kolekce byla tematicky distribuovaná do šesti sekcí. Tato ideová konstrukce se promítla do barevných škál od smetanové po temnou černou a byla podtržena promyšlenou choreografií celé přehlídky.

Efektním a osvěžujícím elementem byly drátěné masky od Margity Skřenkové představující myšku, lišku a králíka, které stály v protikladu s jemnými materiály, přičemž dodaly hravost i záhadu, která k intimnímu odívaní neoddělitelně patří. I prakticky zkušená a teoreticky fundovaná návrhářka jako Vu má na čem pracovat, zvolila si totiž extrémně složitou oblast fashion designu vyžadující doslova mravenčí práci a nekonečnou trpělivost, nemluvě o dostatečné zásobě fantazie a kreativity.

Foto: Alexander Bel | @alexanderbelph

Tereza Vu

Foto: Alexander Bel | @alexanderbelph

Tereza Vu

Kolekce, respektive její předvedení, měla malé chybičky na kráse, jako například mírná rozvláčnost samotné přehlídky (daná právě charakterem choreografie) či některými zbytečnými looky, ale plnohodnotně je vyvážilo vše ostatní. Tereza Vu rozhodně ví, co chce, a také ví, jak na to.