Fall/Winter 2022: To nej z Londýna

Tenhle zavalitý nerdík (no shame) to má s módním světem tak trochu nahnuté. Nejeden rejpal mu vyčítá, že si inspiraci bere bez dovolení, kde se mu zlíbí. Souhlas, ale když to vypadá dobře, mnohdy i líp než originál, proč se vztekat? Nicméně letos Quinn ničím novým nepřekvapil, vlastně byla tahle kolekce zcela očekávatelná. I tak ale vyhrála na plné čáře v pozornosti, možná i kvůli castingu. Na plyšovém koberci se mezi diváky prošla i mezinárodně rozpoznatelná drag queen Violet Chachki. 

Irský bájný příběh Children of Lir je tak trochu jako Labutí jezero. (Ostatně, mnozí literární odborníci tvrdí, že se Begičev a Gelcer, původní autoři libreta slavného baletního představení, inspirovali tímto bájným příběhem z počátku křesťanských věků v původně zarytě pohanském Irsku.) I tak se jím ale nechala inspirovat Simone Rocha. Temný příběh, v němž dcery a syny bájného krále žárlivá macecha promění v labutě, ilustrovala Rocha objemy v mohutných vrstvách a pozvolných transformacích, které se dmuly dramatičností a spolu s dekorativním stylingem spíš připomínaly dokonalé divadelní nastudování jakési Johanky z Arku v době Instagramu. 

Zatímco většina zimních kolekcí se vyznačovala hromadou materiálu, kuklami a vrstvením, londýnská návrhářka albánského původu a držitelka ceny LVMH Nensi Dojaka se držela svého původní „lingeriecraftu“. Nenci Dojaka však ukázala, jak její estetika s delikátní a složitou řadou ramínek a průstřihů dokáže mutovat, když zvládne pojmout i vynikající krejčovství, nadýchané bundy a pleteniny. Tentokrát si navíc podmanila nové materiály, například kůži a samet. 

Tři modely z jeho upravené edice svatebních šatů, které vytvořil pro svou loňskou přehlídku, se prodaly dohromady za 30 000 liber. To jen na úvod, kdybyste si hned nemohli uvědomit, kdo že je ten Harris Reed. Losangeleské dítě štěstěny (jeho otec je filmový producent a matka modelka lomeno, ezoterická vědma vyrábějící svíčky, které se v LA prodávají lépe než chai latte) je návrhářem, obdivovatelem. Takový ten kluk, co celé dětství ležel v knížkách o Diorovi a hltal každou Gallianovu přehlídku. Jeho aktuální kolekce „60 Years a Queen“ zkoumá další vrstvy okázalosti, tentokráte pramenící z oděvních zvyklostí queer kultury. S tvarově výraznou, skoro až couture kolekcí, prvky alžbětinského šatníku a s extravagantním kloboučnictvím, jako by na své fanoušky křičel: „romantismus není binární“.

I skotský experimentátor se pustil do pozvolného odhalování těla. Zvolil však velmi sofistikovanou cestu a představil tak nadmíru mileniálskou kolekci. Základem všeho je samozřejmě Kaneovo dědictví – tu kilt, tu zas háčkovaný povlak na polštář – rozpoznatelné stupy, vždy však předvedené novým způsobem. Jeho lehce fetišistická kolekce, jak z BSDM internátu, stejnou měrou dokonalá i jednoduchá.

Kolekce byla exkurzí do noci, kterou byste asi chtěli zažít. Do společnosti totiž Erdem Moralioglu přizval skupinku mimořádných žen, které ve třicátých letech minulého století utvářely progresivní kulturní prostředí probouzejícího se Berlína. Například malířky Jeanne Mammen a Elfriede Lohse-Wächtler, tanečnici Anitu Berber a Valesku Gert a fotografku Madame d'Ora. Vrátil se tak k původu často citovaného nebinárního oblečení, když zhmotnil vyprávění o ženách, které téměř před sto lety otevíraly první lesbické bary v Německu uprostřed hrozícího šera války a extrémního konzervatismu.