Vogue Nominee: Štěpán Mareš

V kulturním zázemí české oděvní tvorby se někdy na přemíru stylizace pohlíží se znechucením, jako by odváděla pozornost od řemesla a podstaty střihu. Celé generace tvůrců totiž u nás vychovalo přísné akademické prostředí, které pedantsky hlídalo poměr formy a substance. Až současní tvůrci se nebojí být jiní. Jedním z nich je i Štěpán Mareš, student Ateliéru oděvní tvorby na pražské UMPRUM, který se za poslední rok doslova blýskl.

„Příběh kolekce s názvem Bling Bling Boys se odehrává v růžové poušti plné sexy kovbojů, kteří mezi sebou skotačí a dovádějí za nápisem Hollywood. Je pro kluky, kteří zbožňuji pozornost a nebojí se to ukázat svému okolí. Inspiroval jsem se v šatníku svého Kena z dětství, pro kterého jsem na míru šil flitrové oblečky, chtěl jsem, aby byl stejně chic jako Barbie,“ vysvětluje Štěpán Mareš. „V kolekci využívám především pravou kůži ve stříbrných, růžových, černých a zlatých barvách. Různými technikami jsem na povrchu bund i kalhot podtrhl motiv hvězd, kolekce je totiž pro skutečné stars! Všechno vzniklo u mě doma, jsou to takoví kovbojové z Moravy.“

Mareš vystupuje pod uměleckým pseudonymem Princ z Moravy a zmíněnou kolekci představil v rámci série pražských přehlídek We’re Next. Obnažená mužská torza, vyzývavý soundtrack – jeho defilé se nadměrnou stylizaci tlumit ani nesnažilo. Naopak. Z vlastní estetiky se snaží Mareš vytěžit maximum, sledovat jeho přehlídku znamená hledět mu přímo do očí. Chce zaujmout, možná rovnou šokovat. Má odzbrojující odvahu, jaká tu dlouho chyběla, přesto působí rezervovaným dojmem. Když mluví, tak polohlasem a pomalu. Jeho maximalistický přístup má však své limity – návrhář se pod jeho tíhou může snadno vyčerpat, obzvlášť když je tvorba zároveň jeho dětským snem. „Tvořit jsem toužil odmalička, cítím, že to mám v sobě. Inspirovaly mě i příběhy v naší rodině. Babi byla taková domácí švadlenka, šila tašky z kůže a na každý pracovní večírek si vymyslela nové šaty s ruční výšivkou. Máma je průmyslová švadlena. V dětství jsem od ní dostával odstřižky látek z práce. Jednou přinesla plno růžového saténu, vytvořil jsem z něho první růžovou kolekci. Byla pro moje barbíny, co model, to dlouhé sexy šaty s vlečkou, kus metráže jsme si nechal i na model pro sebe,“ vzpomíná Štěpán. Rodina přitom jeho koníček zprvu nepřijímala dobře. „Nejdřív mi zakázali jít na oděvní střední školu a nechtěli, abych se věnoval módě. Tajně jsem si vytvářel portfolio plné kreseb módních kolekcí na umprumku, kam jsem jezdil potají z Moravy do Prahy na konzultace coby budoucí uchazeč. Nakonec mě jednou přistihli při cestě z Prahy, já jim ukázal všechny kresby a oni to nějak pochopili. Dnes jsou mi velkou oporou. Velmi mě podporovali třeba během finále soutěže Van Graaf Junior Talent v dubnu loňského roku na Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku.“

Tam na sebe Štěpán výrazně upozornil. Během přehlídky mu prý došlo, co ještě může módnímu obecenstvu nabídnout. Sebevědomí mu totiž prostředí ateliéru zatím příliš nedodává. „Poslední dobou slýchám negativní komentáře hlavně od svých spolužáků, což je v kolektivu hodně nepříjemné, ale povznesl jsem se nad to. Každý jsme něčím jiný, děláme různé věci a věnujeme se ve své tvorbě rozdílným tématům. Někdy mám obecně pocit, že mě škola trochu brzdí. Prostředí ateliéru velmi ovlivňuje finální podobu mých oděvních kolekcí. Cítím se mnohem víc svobodně při práci na kolekcích mimo školu. Soutěž Van Graaf Junior Talent byla jednou z takových příležitostí a jsem za tu zkušenost velmi vděčný. Byl to pocit toho, že chci ukázat svému okolí, že to dokážu a mám to v sobě. Teď mě spíš baví zkoušet svoje limity a realizovat nové vize,“ vysvětluje.

Bakalářské studium zakončil kolekcí Memerization, v níž anatomii mužského těla zdůrazňoval segmentem dohromady poskládaných úpletových pruhů. Ani jí nechyběla fantazie. Za svůj nejsilnější výtvor ovšem Štěpán Mareš považuje práci s názvem Kitty Boys. „Kolekce Kitty už vznikla pod vedením Mira Saba, kdy jsem měl volnou ruku na téma oděv pro sebe. Vycházel jsem ze dvou nejoblíbenějších věcí, a to je můj kluk a kočky. Používal jsem střihy oděvu z šatníku přítele a ty jsem následně ještě více zvětšil a uzpůsobil na svoji postavu. Miluju kočky a jsem do nich blázen, a proto jsem je používal jako výšivku. Nejen tato kolekce nastínila, pro koho chci tvořit a kdo je můj cílový zákazník. Jedná se o muže, který zbožňuje luxus a nebojí se to dát svou identitou a oděvem najevo. Podobnou náladu a téma chci určitě rozvíjet i dál, mimo jiné v mé nadcházející diplomové práci,“ dodává návrhář.

Růžové brýle, které Štěpán Mareš nosí, mu zatím nedovolují vidět překážky. Přestože má bezpochyby své cíle pevně nastavené, vyhlíží spíš blízkou budoucnost. Právě teď je rád za to, že se pod aktuálním vedením ateliéru může konečně cítit sám sebou. „Zatím se cítím hodně optimisticky, vidím se jako nezávislý návrhář v ateliéru s týmem lidi, kteří mi pomáhají uskutečnit mé vize. Hlavně se teď chci soustředit na závěrečnou kolekci, jsem rád, že mám možnost studovat pod novým vedením Mira Saba.“ Na přílišnou kritiku se zatím neohlíží. Výhoda jeho práce je v tom, že existuje ve svém vlastním světě. „Inspiraci hledám jen a jen u sebe. Často si vymýšlím svůj módní svět v ilustracích za pomoci nějakého příběhu, který přetvořím v oděvní kolekci. V současné době čerpám inspiraci v obrazu stereotypu gay muže a s nadsázkou si z něj vytvářím ideálního ‚boye‘.“