Móda#VogueVerdict: MBPFW, den třetí. Hra s písmeny, drag queen a Vanda, které tleskám ze spaní
Jan Boublík6. 9. 2022
Kdo ještě, kromě Tomáše Němce, studuje u Liběny Rochové? A taky proč (ne)má smysl chválit kolekci Vandy Jandy. Další den, předposlední a s ním především studentské kreativní otužování.
Pondělí trávím ve vlastním zákulisí. Je to vlastně zákulisí existujícího zákulisí. Snažím se nejen nepřekážet, ale být i trochu neviditelný. Přehlídku studentů Ateliéru designu oděvu a obuvi sleduji z rohů skateparku nebo z obrazovky v backstage. Šmejdím kolem snažíc se předejít konvenčním rozhovorům. Vlastně se snažím soustředit.
Na stránkách se nám totiž opakovala tato jména: Alexandra Gnidiaková, Valérie Jurčíková, Tomáš Němec, Tobias Schubert. Snažím se poznat i ostatní, po hmatu, po zraku, hledáním jejich osobnosti v oděvu.
Magdalena Rajnohová není tím, koho si pod kolonkou studenta z UMPRUM představíte. Oči někdy tak zvláštně upíná na toho, ke komu právě promlouvá, někdy ale zrak jen zavěsí do prostoru. V tu chvíli je dost možná fascinovaná nějakou strukturou. Linkami, které se ve změti zdánlivě náhodně, zdánlivě organizovaně protínají. Takových kompozic má plný Instagram. Náturou je totiž spíš výtvarnice. Ve Velké Británii už absolvovala University for the Creative Arts, rozvíjela se v ateliéru Petra Písaříka a po nějakém čase se rozhodla načít studium u Liběny Rochové. V oděvech si hraje s dojmy. Nevytváří je s cílem naplnit jejich skutečnou podstatu, spíš hledá impresi. Její celek připomínal fascinaci konceptuálních umělců písmeny a slovy. Protože struktury (jak jinak než jakési linky) aplikovala na volné metráže, což ve výsledku působilo jako tahy štětcem na plátně. Nevím, proč jsem se zaměřil zrovna na ni. Možná proto, jak zaskočeně působí, možná proto, jak vyzrále, zároveň však bohémsky ve svém ročníku vyčnívá.
A pozornost pak samozřejmě budí i nekorunovaná královna tanečního parketu a z ateliéru jediný, kdo si dovolí skočit do řeči i samotné vedoucí – Jan Smejkal alias Janny Jill. Už v Andazu mě minulý MBPFW překvapila síla jeho projevu. To člověk od Liběniných studentů zkrátka nečeká. Nečeká, že z pomyslného lůna hloubavé akademičky vyleze tahle Sis, jejíž motto na Instagramu je #FunONLY. Jeho kabaretní kolekce je skutečně vtipná, když připomíná řemeslný projekt terapeutické dílny, s navlečenými kořalkami (tenhle outfit na přehlídce dokonce i sám hrdě odprezentoval), ale i meditativní. V tvarových řešeních se totiž Jan Smejkal snaží definovat hranici oděvu, když střihy zvláštně přifukuje a dodává tak určitým částem na zvláštní plastičnosti. Tohle teď potřebujeme. Potřebujeme se koukat na zdánlivě jasné, a přesto z toho mít onen nejasný pocit. Proto se teď džínové motivy tisknou na kůži a obrys těla na bílá trika.
Večer už Vandě Jandě tleskám ze spaní. Nepochybuji, že to bylo výborné, všechny to bavilo a všichni odtamtud mají miliony skvělých fotek, na kterých dobře vypadají. Strašně to všem přeju, stejně jako sobě spánek. Vandu jsem pochválil minule a ona beztak dostává tolik pochval, že by ta moje jen zapadla. Tak zase příště.