#VogueVerdict: Tomáš Němec se dotkl dokonalosti, ale něco ho to stálo

V neděli večer si před vstupem do venue stěžuji. A nejsem sám. Je nás několik. Říkají nám mileniálové a v tom, co právě teď děláme, jsme opravdu dobří. Budeme nejhorší senioři. Vlastně v tom excelujeme už teď. „Hele, mně v tom chybí ty zjevné mindráky. Žádný second guessing, je to až divný,“ vysvětluji ostatním, proč mi někdy trvá vžít se do kolekcí mladších návrhářů. Jak se navzájem utvrzujeme v dlouho pěstovaných stanoviscích, fronta vedoucí dovnitř na přehlídku se rychle posouvá a my si uvědomujeme, že bychom se taky měli porvat o místo.

Když dosedám, těším se, že něco zažiju. Tady a teď. Ke špičkám mých bot se přiblíží podobenství, jehož síla se do mě uloží a já ji ještě zítra ráno ucítím v břiše místo snídaně. Mé myšlenky přeruší hudba, je dramatická. Zvolna ke mně přichází první look. Celý v černé hned prozrazuje, k čemu se Tomáš Němec rozhodl vrátit. Už před lety ho zaujala filmová atmosféra francouzské transgresivní kinematografie. Její oděvní analogii se Tomáš rozhodl využít naplno. A tak mezi diváky vpustil crew jakýchsi sexy mozkomorů.

Vycházel z dokonalých forem a dokonalých tentokrát opravdu platí bez nadsázky. Korzety prodlužující trup a kalhoty se sníženým pasem padly castu doslova jako ulité, jako by na nich zaschl vosk. Přemýšlím, kolik fittingů tohle muselo stát a co potom těch probděných nocí? Dalším ústředním kouskem se stal kabát s vrstevnatým rozložením kapes a renesančními přezkami. Ty Němec použil i jako motiv na chockers a headpieces. Řada fascinátorů ve tvaru kruhů s plastickým reliéfem připomínala formu posmrtných masek, vytvořila je Alexandra Gnidiaková. Kolekci zase obul Jaroslav Vích a do doplňky se postarala Majda Šťastníková. 

Prvky jsou dávkovány s perfektní kadencí. Ani na chvilku nevycházím z údivu, lem lesklé stužky na minisukních dokazuje preciznost zpracování. Díky tomu, že sedím na konci řady, mám šanci na looky koukat i dlouhou dobu z dálky, takže se mi dostává skvělého pohledu na odlesky, které Němec v jinak černo černých plochách vytvořil. Vyvrcholení přichází s nahotou, jak jinak.

Když se modelka v závěrečném looku podruhé vydá do stejné uličky diváků, v hlavě ji opravuji. Když se k ní s otevřeným deštníkem přibližuje další, je jasné, že se nejedná o chybu, ale netradičně pojaté defilé. Kolem mě procházejí další tři múzy, každá má cigaretu, uprostřed řady se zastaví a zapálí si.

Publikum šílí. Kouř se rozléhá halou. Skrze jeho vrstvy všechno vypadá trochu jinak. Tohle měl být i cíl. Zahalit vše do cigaretového kouře. Tomáš Němec pobíhá ústřední řadou diváků. Je po všem. Tomáš se překonal. MBPFW skončil. Těžká tečka. Tak moc dokonalá, až v ní scházel prostor pro radost z improvizace, lehkost lidské ruky, která exceluje i chybuje. Tohle dokážu vyhodnotit jen proto, že jsem v rámci přehlídek Tomáše Němce zažil jinou energii i zásah. V možná v ne tak perfektních, ale možná o něco vřelejších kolekcích.