Ty překrásné podivínky: Erdem v nové kolekci uctil básnířku Radclyffe Hall

„Pokud ale tvrdila, že se se svým stavem narodila, pak se mohla hájit, že ji tak Bůh stvořil a že i jako podivínka má své místo v Božích plánech,“ píše se v románu Studna osamění anglické spisovatelky a básnířky Radclyffe Hall, který byl v Británii ihned po vydání v roce 1928 zakázán pro obscénnost a znovu vyšel až po autorčině smrti. Hlavní hrdinka knihy Štěpa Gordonová podobně jako Hall samotná řeší svoji sexualitu. Je lesba, a to se v tehdejší společnosti svázané přísnou viktoriánskou morálkou neodpouštělo. Dalo by se diskutovat, jak je tomu dnes ve světle stále sílících konzervativních proudů, které se snaží vymazat z veřejného prostoru jakoukoli queerness. Nevím, do jaké míry volil módní návrhář Erdem Moralioglu, hlava stejnojmenné značky, inspiraci pro svou zatím poslední kolekci na jaro – léto 2025 i z hlediska současných queer perspektiv, jisté je, že Hall uzavírá jeho trilogii inspirovanou zajímavými ženskými postavami nedávných dějin. První z nich byla hraběnka z Devonshiru Deborah Cavendish, druhou legendární operní pěvkyně Maria Callas. Závěrečný akt věnoval Erdem právě Radclyffe Hall, autorce kanonického románu lesbické literatury a ženě, která se už před sto lety nebála veřejně žít partnerský život se ženou. A podobně jako první dvě i ona měla nezaměnitelný a na svou dobu nesmlouvavý styl oblékání.

Radclyffe Hall, podobně jako její hrdinka ze Studny osamění Štěpa, upřednostňovala oblékání, kterému bychom dnes říkali genderless. Jenže začátkem dvacátého století vzbuzovala žena v pánských kalhotách a smokingovém saku pozdvižení a opovržení, kalhoty byly symbolem ženské emancipace a snahy o rovnoprávnost, akt rebelie, boření norem. Ženy v kalhotách byly „divné“ a neslušné – ostatně jakékoli vybočení z norem budí vždy nejprve opovržení a nesouhlas. Ironické je, že Hall, ač fandila právě spíše mužské krejčovině a ve Studně osamění stvořila hrdinku, která „nechodí ke švadleně, ale ke krejčímu“, je na většině dobových fotografií v kostýmu se sukní. Slavná podobizna, na níž Hall stojí v pokoji ve smokingovém saku a kouří po boku své partnerky, sochařky Uny Troubridge, která má dokonalý flapperský outfit a ostré mikádo, otiskl dobový britský bulvární plátek Sunday Express, jenž mimo jiné výrazně podporoval iniciativu za zákaz románu Studna osamění, v ořezu, který neukázal, že na sobě má pouzdrovou sukni (a rozhodně ne kalhoty). Právě takto pomohl ještě více rozdmýchat homofobní kampaň, která se kolem autorky a jejího díla po publikaci románu v roce 1928 strhla. Hall s tím počítala, a protože nešlo o její první dílo, naopak byla už poměrně známou a respektovanou autorkou s jedním bestsellerem za zády, oznámila vydavateli, že veškerou odpovědnost za román nese sama za podmínky, že nezmění ani písmenko. A tak se také stalo.

Studna osamění je považována za stěžejní dílo lesbické literatury, bylo přeloženo do jedenácti jazyků a v roce 1931 vyšlo poprvé i v češtině v edici Symposion s ilustracemi příznačně od Toyen, jež patří k nejvýznamnějším osobnostem nejen českého surrealismu a jejíž dílo i život můžeme číst skrze dobovou (i současnou) queer perspektivou. „Myslím, že Štěpu by z dnešního hlediska šlo číst i optikou nebinarity,“ zamýšlel se Erdem v rozhovoru pro Vogue.com při uvedení kolekce, která překypovala volnými kostýmky, jež vznikly ve spolupráci s krejčím Edwardem Sextonem ze Savile Row. Decentní proužky, smokingová saka někdy s výšivkami s úryvkem přímo ze Studny osamění a košile morfující do gigantických drapovaných mašlí se mísí s objemnými taftovými šaty inspirovanými dvacátými léty a štrasovými i korálkovými výšivkami. Kolekce působí jako oživlý snový obraz Hall a Troubridge – smoking a hedvábí, pánský styl a feminní zdobnost. Dva světy, které se doplňují jako dvě strany jedné mince. Pro Erdema jsou ženy právě toto – bytosti mnoha tváří v jednotném stylu, který nemůžete rozporovat a jehož třešničkou na dortu jsou kožené brogues, polobotky v pánském stylu. Poetickým jednotícím motivem kromě bot jsou také kabelky s názvem Bloom Bag. Rukojeti připomínají sošné šperky jim Erdem nechal vytepat z kovu do tvaru jednoduchého lehce pootevřeného tulipánu. Ty připomínají scény z románu, v níž Štěpa obdaruje svou milovanou právě květinou. „Ten obraz mi přišel neskutečně krásný a poetický,“ vysvětloval Erdem, v ruce ohmatanou kopii knihy s oslíma ušima. „Hall a Troubridge se nebály ve dvacátých letech žít otevřeně jako gay pár, žily svoji pravdu všem na očích. I dnes mi jejich pojetí genderu přišlo jako skvělá inspirace pro oděvní kolekci.“