Rok čarodějnice: Temná síla ženství jako velmi osvobozující (nejen) podzimní trend

Jestli se rok 2023 nesl ve znamení panenky Barbie a reclaimingu růžové coby symbolu ženskosti zbaveného pejorativních konotací, pak letošek ženskou emancipaci nejen v kultuře, ale i v módě posouvá dál. A co víc, v objevování ženské síly jde ještě hlouběji! Už v únoru představila turecká návrhářka Dilara Findikoglu dámskou ready-to-wear kolekci plnou modelů ztělesňujících temnou sílu vycházející ze ženské sexuality. Transparentní materiály, latex, kůže, korzety nebo široké šněrovací chokery — to vše reprezentuje ženu čarodějku, která žije ve světě bez toxické maskulinity. Taková žena si je zatraceně dobře vědoma moci, kterou může disponovat. Stačí se nebát a přijmout ji!

Ačkoli zejména v pohádkových příbězích jsou zobrazovány hlavně jako záporné postavy, bližší pohled na archetyp čarodějnice ukazuje, že historicky byly za „služebnice ďábla“ označovány ženy, které se nějak odlišovaly: kdysi dávno k tomu stačil třeba fakt, že umějí číst. Byly to ale také léčitelky, později i lékařky a určitě není náhoda to, že se s čarodějnictvím identifikují i některé současné feministky. Cítit se jako čarodějnice totiž ani tolik neznamená mít chuť odchytit sousedovy děti a hodit je do kotle, jako spíš být propojená se svou vlastní podstatou. Ale také také tělesností nebo sexualitou. Přesně k tomu podněcuje nejen současný trend witchy fashion, ale i společenský diskurz, který ženy vyzývá k sebevědomí a odhodlanosti držet svůj život ve vlastních rukou.  

S motivem čarodějnice, což je tedy žena normami nespoutaná, nezávislá, zároveň ale velmi spirituální osoba, dlouhodobě pracují například designéři jako Rick Owens, Thom Browne nebo Simone Rocha; letos ale čarodějnictví zažívá boom napříč všemi oblastmi i životními tématy. Je to proto, že se konečně učíme oceňovat a vyzdvihovat ženskost ne jako něco křehkého a slabého, co existuje hlavně pro potěchu mužů, ale jako něco komplexního a zcela jedinečného, co si konečně zaslouží hrát prim! Začíná to feminizací mladých žen, pokračuje proměnou způsobu, jakým přemýšlíme o matkách, a vede až k genderové rovnosti na trhu práce.

V kinematografii je čarodějnice, tedy prototyp moderní, emancipované ženy, už poměrně zavedeným jevem, který filmařům dlouho sloužil hlavně jako pohotové zrcadlo nastavované hloupostem patriarchátu. Současný posun už ale není jen o tom, nakolik je žena schopná přechytračit muže. Nutí nás přemýšlet o sobě samých, hledat cesty, jak se zbavit zakořeněných pocitů rivality a směřovat k větší sounáležitosti; protože čarodějnictví znamená také sesterství a předávání životních zkušeností z generace na generaci. Skvěle je to vidět například v současných hororech. Okrajový žánr strašidelných filmů vždy platil za prostor, kde si filmařky a filmaři mohli dovolit otevírat témata, která byla v mainstreamu tabu. Ženy v něm přesto byly spíše exploatovány, i to se teď ale zásadně mění. Čím dál víc hororů pracuje s komplikovanými ženskými protagonistkami a neváhá nekompromisně, a přitom citlivě mluvit o sexualizovaném násilí, reprodukčních právech nebo mateřství. Být tváří z hororu pro herečky už není ostuda. Aktuálně nejsledovanější scream queens stříbrného plátna, jako jsou Maika Monroe, Sydney Sweeney nebo třeba Mia Goth, pečlivě budují svou image právě na základě sebepřijetí spojeného v důvěrou v sebe sama a svou práci!

Jejich nekorunovanou královnou je pak Jenna Ortega, která vyburcovala trend v divácky úspěšném seriálu Wednesday a pokračuje v něm letošním pokračováním filmu Beetlejuice. Dvaadvacetiletá herečka je už teď zapsaná jako někdo, kdo se nebojí říkat, co si myslí – ať už jde o drby z bulváru, politiku, nebo kritiku fanoušků. Příklon k otevřenosti je znát i mezi mladými pěveckými hvězdami, které na éru nedotknutelných ikon navazují autenticitou a sympatickou chaotičností. Třeba Chappell Roan, která v hudební branži působí už deset let, zažívá vzestup, a to nejen pro skvělou hudbu, kterou dělá, ale i díky odvaze být svá a zábavná. Otevřeně podporuje své kolegyně a nemá problém vymezit se vůči toxickému chování svých příznivců, přitom ani jeden z těchto fenoménů v pop music donedávna prakticky neexistoval. A když Sabrina Carpenter v písni Lie to Girls zpívá: „The girl outside the strip club getting her tarot cards read / We love to read the cold, hard facts and swear they're incorrect / We love to mistake butterflies for cardiac arrest,“ holkám na celém světě vzkazuje, že je v pohodě být intuitivní, zranitelná a klidně i trochu naivní. Protože: když takové budeme všechny, nikdo na nás nemůže!

To, že se novodobé čarodějnice rojí všude kolem nás, ve filmech, v hitparádách, v kancelářích, na sociálních sítích, se samozřejmě odráží i v módním světě. Oblečení, které nosíme, slouží nejen k prezentaci toho, kým jsme, ale také toho, co si myslíme, za čím si stojíme, co chceme světu sdělit. Witchy vlna umožňuje ženám ukázat, že už nemusejí přejímat tradičně mužské vlastnosti a praktiky, aby mohly v tomto světě uspět nebo v něm vůbec měly nějakou platnost. Můžeme si dovolit být prostě jen ženami: ve vší síle, kterou to obnáší. Čarodějnice v módě totiž nemusí mít jen podobu démonické svůdnice beze studu odhalující části těla, ale také třeba elegantní velitelky klanu ve stylu Jessiky Lange ze třetí série American Horror Story, éterické vílí kouzelnice v rozevlátých maxišatech nebo matky vyzařující nekonečnou laskavost a empatii. Základem je práce s podstatou vlastní osobnosti, díky které vaše přítomnost v prostoru vždy zafunguje jako magnet, ať už si vyberete jakýkoliv styl!