Marlen D. a ty další: Jak vznikla androgynní móda v Babylonu Berlín

„Berlín se proměnil v Babylon,” napsal o hlavní metropoli Výmarské republiky (1919 – 1933) spisovatel Stefan Zweig. Meziválečná doba, která překypovala modernou i dekadencí, byla intenzivní epochou, v níž sílící společenský neklid a ekonomicko-politickou nestabilitu přehlušovala zábava a nebývalý boom kultury, módy a umění.

Umělecký směr Neue Sachlichkeit (nová věcnost) vznikl ve Výmarské republice ve 20. letech 20. století. Malířství, architektura, ale třeba i film a literatura se pod jeho vlivem zaměřovaly na věcný, praktický a pragmatický přístup ke světu a k práci. Být sachlich (strohý, střízlivý) bylo toho času in a nová věcnost se dostávala do módy napříč  společností. Upnuté korzety, dlouhé vyšívané sukně i přepychové klobouky byly tatam a dámským šatům začal vévodit jednoduchý pánský střih a praktické bavlněné či vlněné materiály. Květinové, pro ženy typické vzory či ozdobné krajky nahradily pravidelné geometrické vzory, jako jsou pruhy nebo kostičky. Nová móda, společně s radikálními změnami ve společenském postavení žen, vytvořila jasný, vizuálně výrazný archetyp „nové ženy”.

Věrný obraz toho, jak „Neue Frau” vypadala, se nám zachoval na plátně malíře nové věcnosti Otto Dixe. Portrét novinářky Sylvie von Harden zpodobňuje dámu, která se vymyká do té doby poplatnému kánonu ženskosti. Sylvia je bledá, kostnatá, mile se neusmívá a její „ženské křivky" jsou zahaleny v rolákových šatech končících na úrovni kolen. Krátce střižený je i její pánský účes, který později vystřídal pro „nové ženy” typický bubikopf.  Slečna Von Harden sedí sama u stolu, kouří cigarety a pije martini. Je to vzdělaná, nezávislá žena, která vykonává do té doby typicky mužskou profesi novinářky. Novou vizi ženství umocňuje v oku posazený monokl – symbol vysoce postavených umělců a intelektuálů, který do svého gender-bender stylu zařadila i v kabaretech začínající herečka Marlene Dietrich.

„Ve vzduchu visí Sachlichkeit,” zpívalo se v kabaretním hitu Marcelluse Schiffera. A byl to právě berlínský kabaret, na jehož scéně mohlo dát „nové ženství” volný průchod svému nekonvenčnímu založení, jež se kromě zmíněného vyznačovalo i crossdressingem či nevázanou sexualitou. Ikonou tohoto ženského hnutí se stala Marlene Dietrich, které role kabaretní tanečnice Loly ve filmu Modrý anděl otevřela dveře do Hollywoodu, v němž svůj androgynní styl dále rozvíjela. Nová věcnost v podobě dámské módy přetrvala až do konce 20. let 20. století, kdy německá Vogue ohlásila únavu z „příliš mužských linií”. Na začátku 30. let se již někdejší jednoduchostí a střídmostí vyznačovalo pouze sportovní oblečení. Do společnosti se již dámy odívaly do saténu, sametu či brokátu a ve svých večerních šatech zářily nad Babylonem Berlín jako Večernice.