Pět kolekcí z berlínského fashion weeku, které byste si měli zapamatovat

Po první sezoně s novým týmem bývalé šéfredaktorky německé Vogue Christine Arp se Berlin Fashion Week představil v ještě lepším světle a jasně ukázal nejen svou ambici, ale hlavně potenciál stát se novým klíčovým módním centrem pro zajímavé, udržitelné a inkluzivní značky, ať už si pod tím představujete cokoliv. Stejně jako v minulé sezoně, i tentokrát se velké podpory dostalo ukrajinským návrhářkám, své kolekce postupně ukázala Kristina Bobkova, Lila Litkovska, Irina Dzhus a značka Podyh, za níž stojí architektka Daria Plaksiuk. Na seznamu Berlin Contemporary sekce se objevila také jména jako Fassbender, Sia Arnika, Esther Perbandt, Lucas Meyer-Leclère, Milk of Lime, Rianna + Nina a další brandy, které nenajdete jinde než právě u západních sousedů.

V čem se berlínská módní scéna liší od ostatních týdnů módy včetně toho pražského? Především rozmanitostí v mnoha ohledech a také maximálním důrazem na ekologickou a sociálně zodpovědnou stránku módního byznysu. Výběr značek, formátů prezentací a stylů je velký a pestrý, ani minutu vám nedá vydechnout, ale zároveň nemáte šanci sklouznout k nudě. Ta se v Berlíně opravdu nenosí a každý tu najde to, co hledá. I když nutně nemusí hned vědět, co to je.

V záplavě nových kolekcí vynikaly zejména tyto.

Stejně jako minulou sezonu i touto podpořil Fashion Council Germany ukrajinské návrhářky. Hned první den ovládla zahradu Prinzessinnenpalais v ulici Under den Linden Kristina Bobkova, která naplno rozvinula své oblíbené téma zahradničení. Právě květiny představují pro tuto kyjevskou designérku pomyslný maják naděje. Zejména pak pracovala se slézem, který na Ukrajině platí za symbol ochrany. Bobkova vycházela z oversized siluet, ty díky spolupráci s ukrajinskou umělkyní Polinou Moroz dostaly poetický nádech v podobě potisků barevných macešek. Ženskou sílu demonstrovala autorka širokými rameny kalhotových kostýmů, svobodu volnými košilovými šaty, které spolu se šikmo střiženými hedvábnými šaty vytvořily silný odkaz, v němž ale není ani špetka nostalgie nebo melancholie. I když by k tomu barevná paleta zahrnující vanilkovou, šedobéžovou, tlumenou růžovou a černou mohla svádět. Návrhářka se dívá do budoucnost s nadějí a optimismem a nikterak nepolevuje v rozvoji své značky a byznysu, který živí spousty rodin. Důkazem jsou i použité materiály, Bobkova často sahá k upcyklaci a základ jejích kolekcí tvoří recyklované látky. 

Velkou roli v kolekci jaro–léto 2024 sehrály také nápadné doplňky od Jevy Smith, v jejich vzájemné spolupráci vznikly porcelánové náušnice a náhrdelníky imitující květinové girlandy, ornamenty na slunečních brýlích a brože ve zlatých odstínech. 

Ze všech lokálních značek na Berlin Fashion Week je právě SF10G tou, kterou opravdu stojí za to pečlivě sledovat. Rosa Marga Dahl v nové kolekci znovu čerpala ze svých dvou klíčových zdrojů – minulosti a udržitelnosti a také estetiky jezdeckého sportu. Bičíky a těžké kožené boty nijak neubraly krajkám z deadstocku na jejich křehkosti a jemnosti. Ty spolu s braletkami a volně střiženými šortkami vytvořily velmi působivou kombinaci, která celé kolekci přidává na důmyslnosti. Designérka se svým týmem přemýšlí nad každým detaile a jednotlivými kousky látek tak, aby výsledek byl nejen udržitelný, ale především působivě autentický. Dahl boří tradiční pravidla a dává jim nový smysl i význam, zatímco klade důkaz na tradiční techniky zpracování, aby každý kus oděvu nebyl jen otázkou jedné sezony.

Další kapitolu se rozhodli otevřít návrháři Otto Drögsler a Jörg Ehrlich. Doslova. Svou kolekci jaro–léto 2024 pojmenovali The Next Chapter a rozhodli se prozkoumávat nové rozměry současné módy. Eklektický styl značky Odeeh, pod níž pracují od roku 2009, balancuje i v nové sezoně mezi ležérností a formální strohostí, tradiční a experimentální krejčovinou, což se nejvíce projevilo u flitrovaných midi sukní, které designéři zkombinovali s minimalistickými topy nebo naopak velmi hravými saky. Spojování protikladů je doprovází od samotného začátku, než si založili vlastní značku, Ehrlich vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou ve Vídni, zatímco Drögsler pracoval jako pánský krejčí. 

Začátek i závěr přehlídky patřil bílým lookům, na nichž vynikla právě vášeň pro řemeslo. „Inspiraci získáváme navrhováním a vývojem nových látek a vzorů, ale také souběžným vytvářením spousty skic a ilustrací a zkoušením nových siluet a proporcí. Kolekce je vždy takříkajíc ‚inspirována sama sebou‘, protože hledání nových vzorů a grafiky je pro nás výzvou,“ říkají ke kolekci Drögsler s Ehrlichem a zdůrazňují, že jejich jasnou prioritou je pocit pohodlí. „Chceme, aby se ženy cítily sebevědomě, že si vyzkoušely a koupily něco, co je trochu jiné, než mají ostatní značky. Tyto ženy jsou velmi zvědavé a rády jsou výjimečné a také viditelné. Naším hlavním cílem je dodat jim hrdost a sebevědomí. A v neposlední řadě přidat do jejich každodenního života radost a barvy.“ Ty do kolekce vnesli pomocí abstraktních květinových potisků a plážových motivů. 

William Fan se na berlínské scéně etabloval v roce 2015, dnes patří mezi hlavní taháky, proč se do německé metropole vydat za módou. „Genderová neutralita je od počátku hlavní zásadou mé práce,“ říká designér, který ve své tvorbě spojuje evropské a čínské vlivy. Kolekci jaro–léto 2024 pojmenoval Ceremony a celou ji navrhl pro klíčové životní události, od narozenin pro svatební oslavy. Divákům ve Walter Gropius Bau nabídl splývavé šaty, jemné vrstvené hedvábí, pelerínu a spoustu sak. Fan, známý pro návrhy kabátů, je v jarní kolekci představil v mnoha podobách, velikostech a tvarech, od oversized s květinovým vzorem po splývavý trenčkot. 

„Se svou značkou chci vytvořit otevřený jazyk designu a rozbít a rozpustit binární systém, ve kterém jsem vyrostl, aby byl inkluzivnější. Kritický euroasijský dialog, který vedu sám se sebou a se svým okolím, by měl být prostřednictvím mé práce neustále redefinován a vyvažován a měl by nabízet nové přístupy, jak se do něj zapojit. Kromě oblečení mám na mysli dlouhodobě velmi holistický koncept,“ vysvětluje Fan, který mj. pracoval jako asistent ve značce Alexander McQueen. Designér velmi dobře pracuje s detaily a zejména se střihy objemných rukávů a široce rozevřených límců bílých košil.

Berlínštější než Berlín. Německá značka do svých nepřehlédnutelných kolekcí dokáže dostat politiku, sny, přesvědčení, ale i rozpor a obočí zvedající otázky. V kolekci jaro–léto 2024 s názvem In Loving Memory of My Sugar Daddy si návrhářské duo Nan Li a Emilia Pfohl dalo za úkol skoncovat s klišé kolem zlatokopek. Celou show, která se odehrávala ve dvou patrech Prinzessinnenpalais, designéři pojali jako glamour pohřeb, na kterém se sešla velmi inkluzivní skupinka osobností vymykající se společenským normám a třídním bariérám. „Namilia je inspirována podnikatelskou obratností využívající sexualitu k proplouvání moderním kapitalismem, stejně jako estetikou a bohatstvím nouveau riche,“ vysvětlují designéři. V nové sezoně vyšli z klasických siluet haute couture kolekcí Cristobala Balenciagy a Christiana Diora, vůči kterým jako protiklad postavili velmi sexy krajkové prádlo, heavymetalové detaily a kabelky, které samy o sobě potvrzují společenský status svého nositele. 

„S našimi kolekcemi cílíme na lidi, kteří se nebojí přijmout svou sexualitu. Na ty, kteří používají módu jako nástroj sebevědomí a politického vyjádření,“ říká návrhářské duo. Většina kreací, zkoumající stereotypní smýšlení o sexuálních pracovnících, „trophy wives“ a „sugar babies“, odkazovala na zmiňované kabelky s reliéfem krokodýlí kůže, z nichž autoři vytvořili glamour šaty, miniaturní crop topy, korzety i ultra krátké minisukně. Mikiny a trička s nápisy VIP, Fame, Sex Symbol, Trash, Schwein a větami pohrávající si s náboženskými symboly dodaly kolekci sexy street style odkaz. Mezi velmi úspornými kreacemi se našly i krajkové šaty s dlouhým rukávem, dlouhé sukně a kalhoty, ve kterých můžete vejít i do konzervativnějšího prostředí. Přehlídka vyvolala jak kritiku za nevídanou provokaci, tak bouřlivý potlesk za odvahu otevřít témata, na něž máme tendenci se dívat velmi jednostranně. Není divu, že se velmi početný dav následně rozprchnul do okolních restaurací a barů, kde byste jen těžko hledali volný stůl a už vůbec byste nenašli ten, u kterého by se o motorkářsko-fetišistické kolekci vášnivě nediskutovalo. Ostatně jsme přeci v Berlíně, frivolním a drzém, kde by tanga s krucifixem neměla nikoho překvapit.