Návrat ke srozumitelnému luxusu a tu a tam plivnutí do tváře aneb to nej z pánské módy v Miláně a Florencii

Saka bez knoflíků přetočená na hruď, dlouhé mikiny žádající razantní stažení páskem, nebo naopak těsné kardigany vytvářející dojem, že brzy prasknou. Chudinské potkává luxusní. Luca Magliano, hostující designér letošního Pitti Imagine Uomo, září. A to zmíněnými kontrasty z poslední kolekce, kterou tisk i sociální sítě obdivovaly ještě dlouho po defilé. V žebříčku serveru Business of Fashion se zařadil mezi nejvlivnější osobnosti módy poté, co získal speciální ocenění Karla Lagerfelda v rámci LVMH Prize, a stal se tak prvním Italem, který za více než deset let fungování této ceny získal jakékoliv uznání. Svou kolekci, jakousi sbírku charakterů, podivuhodných lidských typů, nechal sejít po schodišti hlavní budovy Mendelova institutu, čímž naznačil, jak proměnlivá může být naše perspektiva nazírání na člověka. Nezáleží na tom, kým je nebo jak se obléká, ale jak se nese. Bez zbytečného přemýšlení nechává Luca Magliano promlouvat svůj vlastní vkus, který se zdá být ovlivněn milionem cest skutečně zrealizovaných i těch vysněných. 

Italský tailoring spolu s britským háčkováním a do toho keramické obklady z Portugalska. SS Daley je jako knihovnice nebo babička, co sleduje National Geohraphic. Nemějte však tahle přirovnání za hanlivá. Jsou to vlastně pochvaly. Díky své introvertní povaze dokáže Daley, výherce LVMH Prize za rok 2022, vytvářet mimořádně křehké celky, plné zcela záměrně archaických střihů s ještě archaičtějšími potisky, které na atletickém castingu jeho florentské přehlídky v paláci Vecchio vypadaly dokonale. Daley teď ve Florencii působí, takže se vliv tamějšího kulturní bohatství v jeho tvorbě ještě nepochybně promítne.  

Když dva dělají totéž, není to totéž. Když dva nosí kašmírový svetr, není to vždy kašmírový svetr. Modifikace starého latinského přísloví jako by obecně shrnovala pánskou kolekci Sabato de Sarna pro Gucci. Je reakcí na současnost, snaží se být srozumitelná a vyzdvihovat formu v nejlepší kondici tak, aby skutečný kašmírový svetr byl skutečným kašmírovým svetrem. 

Sabato de Sarno tím vytváří celek, který se vrací k podstatě Gucci, tedy k nejjednodušší a nejsrozumitelnější definici luxusu. Tak, aby už přehršel šílených kombinací, popravdě snadno napodobitelných, nebyla jediným znakem jedné z nejtradičnějších italských značek, jako tomu bylo za Michela. Ač to titulky některých textů o poslední pánské Gucci kolekci tvrdily, sex se do ateliérů značky nevrátil. Kolekce byla spíš roztomilá i tím, že některé looky měly své ženské protějšky. Je to vzrušující? Ne docela. Bude se to dobře prodávat? Určitě! Jenže ty, co pamatují módu, která lidem tak trochu plive do tváře, musejí uspokojit jiné milánské přehlídky. 

Třeba ta JW Andersona. Ostatně sám Anderson tvrdí: „Musíte lidi trochu štvát." Jeho poslední kolekce se zdají být výsledkem konceptuálního stylingu spíš než promyšlené střihové série, ale to nevadí, protože Jonathan si to může dovolit. Může si dovolit lidi trochu štvát. Ač není první, kdo se v poslední době rozhodl navléknout muže do silonek. (V tomto ohledu byl výborný lookbook kolekce jaro – léto 2024 Martina Niklasse Wiessera). Udělal to v potemnělé a provokativní atmosféře, takže se jeho kolekce stala definujícím vizuálem pro kink, který stráví i módní obecenstvo. Protože kdyby Jonathan nebyl bílý kluk z Irska, možná to dopadne ještě drsněji. 

TREND ALERT: Jinak nepříliš výrazná kolekce Fendi stvrdila trend obrovských puffer bags pro muže, které se na začátku milánského fashion weeku objevily už na přehlídce Dsquared.

Miláno má také svou Balenciagu. Přehlídka Jordana Luca se hodně snažila, přesto jen umocňovala trash techno vibe, který ve skutečnosti v hlavním proudu módního zájmu lehce skomírá. Luca tak ve skladištích na Via Ferrante Aporti představil show pro nadšence. Jedním z nich byl Andreas Kronthaler, návrhář a vdovec po Vivienne Westwood, který se stal jednou z hvězd castingu. 

Dechberoucí byla scénografie přehlídky Prada od studia AMO. Kancelářský interiér vystavovala v kontrastu s přírodní krajinou, které se nelze dotknout. Paradox demonstrující dichotomii současného světa zaujal kritiky na sociálních sítích víc než kolekce sama. Z materiálů je však patrné, že tuhle kolekci bylo třeba vidět na vlastní oči a v pohybu. Neprodyšný tailoring mohl působit repetitivně, ale Rafovo barevné schéma a gesta v detailech a materiály musely jinak okoukané formy pozvedat na novou úroveň. 

A na konec otázka: Může móda měnit to, kým jsem? Podle Dsquared rozhodně ano. Koncept show této značky byl překvapivý i pro ty, co brand už tak milují. A to i navzdory spílání vyznavačů intelektuálnější módy. Když nemáte co ztratit, můžete jen získat. Dean a Dan Catenovi si za tuhle podívanou zaslouží standing ovation. Flawless!!!