Pánský týden módy v Paříži dal na výběr jen ze dvou variant: streetwear z Asie, nebo couture

Avšak na začátek ze soudku jiného fetiše. Nadměrné béžové oblečení rezonuje v Paříži snad pokaždé, jenom v jiných rukopisech. Letos svou šanci promarnil Christophe Lemaire, a tak žezlo oblečení, co umí skrývat nesouměrnost postavy i nedůraznost charakteru, převzal Hed Mayner z Izraele. Nelze to neobdivovat, ale ani nosit. Dle mého názoru působí pánská parafráze Olsenek vždy trochu zoufale.

Dokonalý kontrast nabízí srovnání s přehlídkou Ricka Owense, která se konala ve stejný den. Snažit se pochopit umocněné tvary znamená přečíst si ve verzálkách vyvedený popisek u videa na Rickově kanále na Youtube. Jakmile se na řádcích začnou množit termíny jako komunita, architektura a objemy, ztrácím pozornost. Dlouhodobý microdosing, ke kterému se autor přiznal mimo jiné v rozhovoru s Timem Blanksem pro magazín The System, sice dovoluje hluboké kreativní ponory, ale i ty mohou nabýt jednotvárnosti.

Zasloužený postcovidový hype se proto lehce rozplývá. Přehlídka však odhalila Rickovu novou konkubínu — je jí londýnský návrhář, co si říká Stray Tukay, designér, který navrhl nafukovací boty. Doporučuju přečíst si jeho bio na Instagramu, je úsměvné. Jo, a přehlídku, která se konala přímo v pařížském ateliéru návrháře, zahajoval, jak jinak, Tyrone Dylan. V castu se ale objevili i Steven Raj Bhaskaran, polovina kreativního dua Fecal Matter, či ruská performerka a aktivistka Gena Marvin.

Paříž čím dál víc zajímají i streetwearové značky z Asie. Letos byla nejsledovanější přehlídka singapurské značky Youths In Balaclava, která v Paříži předvádí už od roku 2019, ale až letos získala dost pozornosti, podobně jako Maison Mihara Yasuhiro. Tím, že se tradiční pařížské ateliéry účasti na oficiálním rozvrhu Paris Fashion Weeku vyhýbají (letos například chyběla show Saint Laurent), mají tyto brandy větší šanci zaujmout kupce i novináře. 

Senzaci každopádně vyvolala přehlídka Dior Homme. Kim Jones se evidentně nechal inspirovat baletem a čerpal z archivů svého strýce Collina Jonese, tanečníka a fotografa, jehož život výrazně ovlivnilo přátelství s baletním mistrem Rudolfem Nurejevem. Vznikla tak kolekce mimořádně křehká, plná neuvěřitelně propracovaných výšivek a tkanin s detaily připomínajícími haute couture. V celkem šedesáti kompletech se objevila i tradiční tkalcovská metoda hikihaku z Japonska. Kimona zase byla připomínkou Nurejevovy soukromé oděvní sbírky. Při záběrech z re-see bylo patrné, že Jones připravil nevšedně poetickou kolekci: nicméně zprostředkovaně nepůsobila tak dynamicky jako ostatní jeho kolekce — v celkovém stylingu se nacházelo méně doplňků a tlumené barvy se občas slévaly do jedné.

U Hermès není subtilnost výjimkou. Véronique Nichanian vytvořila sbírku mnohdy oboustranných oděvů, v níž se prý nechala inspirovat kulturou dandyů. V pánském sortimentu Hermès musí být svrchníky důležitou a klienty oblíbenou položkou. Véronique Nichanian je zřejmě proto vyzdvihuje bez ohledu na sezonu, a to i tu letní. Ostatně, u nich se vysoká cena za řemeslnou kvalitu asi obhajuje nejlépe. A tak o bundách a kabátech hovoří i recenze Luka Leitche na Vogue Runway... 

Couture řemeslo si pro pánskou kolekci Balmain vybral i Olivier Rousteing. Bohaté zastoupení krystalů ovlivnila i AI. Olivier Rousteing přitom přiznal, že podobu tváře na úvodním kabátě vygenerovala právě umělá inteligence. Velmi grafický zbytek kolekce zahrnoval například i spolupráci s ghanským umělcem jménem Prince Gyasi Nyantakyi. Ač je Olivier Rousteing za svou někdy až příliš impulzivní estetiku místy zatracován, jedno se mu rozhodně nedá upřít — nebojí se odvážných parafrází. A ty jsou v dobách preceňovaného autorsví osvěžující.    

To nejlepší na konec? No... JW Anderson v letošní kolekci podzim – zima, zdá se, improvizoval. Looky celkově stojící především na stylingu zachraňoval oslí můstek s uměleckým stylem Richardem Hawkinse, který se proslavil malbami s prvky koláže. Jejich interaktivní podoba zdobila v podobě LCD vitrážových oken i prostor přehlídky, stejně jako obrazy Jamieho Dornana a Manu Ríose, ambasadorů značky. Pozornost od kolekce tak mnohdy odvádělo podpaží Manu Ríose, což je vlastně v naprostém pořádku.