#VogueVerdict: Fetiš klasických forem. Miro Sabo připomíná odkaz pražských modelových domů

Zdvořile se usmívají, a přestože občas prohodí překvapivě ostrou poznámku, bez ustání pracují „Jsou se mnou už dlouho. Určitě víc než tři roky. Prošly Podolskou i Rosenbaumem. Některé z nich tam pracovaly i padesát let," přibližuje Miro příběhy svých krejčových. „Sice nastoupily až po znárodnění, ale výrobní procesy mají perfektně zažité. Ze stejných salonů pochází i tyhle stroje," víří Miro rukou prach v místnosti, která stále voní novotou. Do domu číslo devět na takzvané Myslíkovce přestěhoval svůj ateliér teprve nedávno. Ke sklonku listopadu se jej rozhodl pokřtít přehlídkou. 

Na pre-see mne zve fotkou s detailem zlatého tvídu. V samotném celku kolekce jej doprovodil i denim a hedvábí nebo motivy připomínající jihoamerický folklor. A taky naddimenzované florální printy, šifon a úplet. Ano, také řasení, dekorativní knoflíky, večerní toalety, dramaticky objemné kalhoty a...

„Bude to všechno," chlubí se Miro pár dní před přehlídkou. Jeho kolekci tak lze číst jako mozaiku charakterů. Každý díl je příběhem, ryze intimním. Vypráví vztah autora a jeho obdivovatelky. Co look, to stopa jedné z přísedících žen a pozměněný výraz tvůrčího rukopisu. Modelový dům Miro Sabo, pomyslím si během přehlídky, když do malé místnosti v prvním patře neorenesančního domu vstoupí modelka s číslem 5. U oken usazenou Andreu totiž tenhle look přiměje k úsměvu. Přehlídku sleduje v šatech ušitých ze stejné látky. Miro je v improvizovaném zákulisí, takže není vidět, ale asi se taky usmívá. Tahle drobná pojítka, tajemství, malé vzkazy: „Vidíš? V tom jsi ty," ho zřejmě rajcují stejně intenzivně jako jeho příznivkyně. Kdo by se nechtěl cítit jako múza nebo milovaný maestro? 

„Ať mají modelky čísla," píšeme si s Mirem těsně před událostí. Ať je tenhle vztah tvůrce – zákazník naprosto přiznaný. Miro se nemá za co stydět. Třiatřicet looků, povětšinou klasických forem, rozhodně nejsou překvapením, emoce a preciznost jim ale nechybí. Z některých je cítit křehkost nebo rozhodnost, z jiných zase střídmost a usebrání, všechny přece odrážejí reálné postavy.

Pod vlivem téhle přímočarosti zvládnu během přehlídky prominout víc, než by se na první pohled zdálo únosné. A myslím si, že nejsem sám: hosté jsou takzvaně hooked. I když zážitek ruší prakticky neustále vypadávající hudba či absence zkoušky, tleskáme. Škoda, v tu chvíli si přeji, aby ostatní zažili modely při fittingu za denního světla. To se leskly úplně jinak.

Miro Sabo se svým zručným týmem a pedagogickou výchovou dotahuje formy. Jeho oděv má finiše, není hot produktem jako z e-shopu La Formely. Je spíše jako telefonátem do minulosti, z níž vám dorazí perfektní krejčovský kousek. Miro tak připomíná léty vypilovaný princip delikátní zakázkové tvorby, která vypadá luxusně, i když visí na štendru z Ikey.

PS: Šperky Kláry Marie Bliss jsou jako výrůstek, jako zmačkaný obal od bonbonů, jako play doh i – konečně – hybridní květenství. Každopádně jsou perfektní a vzhledem k rozmanitosti tvarů i překvapivě lehké.