Aleš Hnátek zůstává v kolekci Wardrobe 2 věrný sám sobě

Také v tvorbě Aleše Hnátka, podobně jako u Petry Ptáčkové, se jako tenká červená linie vine udržitelnost. Nejde však o prvoplánové nebo trendové rozhodnutí, ale o reflexi. Ta evidentně vychází ze zkušeností, jež jako módní designér nasbíral. Hnátek ve své tvorbě vychází z ohledů k materiálům a místo toho, aby se díval po nových, využívá to, co už k dispozici je – v minulosti tak například používal zbytky z čalounických dílen. Staré látky jej evidentně fascinují, jejích struktura, ornamentálnost, ale i patina a příběh, který ukrývají a který pomáhá rozvíjet do další kapitoly. Nenápadně – tak, jak jednoduše nenápadné jsou jeho oděvy, zdůrazňuje, že bychom v dnešní odosobněné, přetechnizované době, ve které dopaminový konzum vítězí, mohli na oděv nahlížet jinak. Ne nutně postaru, jen s patřičným kontextem. Kdo nám šije oděvy, jak vypadá, kolik si vydělá peněz? Estetika všedních dní v esenciálních kouscích Aleš Hnátka je ryze racionální, v jasné opozici k našim rychlým, iracionálním nákupům. Kolekce Wardrobe 1, stejně tak jako její následovnice Wardrobe 2, s námi mají zůstat. Ideálně napořád, či alespoň do té doby, než je někdo, podobně jako starý gauč, přepracuje dál...

Jmenuje se Wardrobe 2. Navazuje přitom na předchozí kolekci a čerpá z podobných principů, které se snažím rozvíjet dál. Baví mě to a nechci hned skákat z jedné věci na úplně odlišnou. Celkově vnímám, že je v mé tvorbě znatelná kontinuita. 

Bez pořádku. Mám kolem sebe rád uklizeno, lépe se pak soustředím.

Bude to klasická přehlídka, nejsem moc nadšený do scénografických choreografií. K něčemu se to hodí, ale mým věcem by to tolik neprospělo. Atmosféru spíše doplním dobře zvolenou hudbou. Casting jsem obohatil o pár svých přátel, kteří mě inspirují: například o kamarádku a umělkyni Veroniku Čechmánkovou. Je skvělá a mám ji moc rád, asi neznám nikoho, jako je ona. 

Nedokážu si vybrat.

Nechci si vybírat. Na komkoliv.