Jak vznikala první kolekce Sarah Burton pro Givenchy

Je konec ledna a zbývá více než měsíc do první přehlídky Sarah Burton v roli kreativní ředitelky módního domu Givenchy, kde debutuje kolekcí na sezonu podzim–zima 2025/2026. V ateliéru na Avenue Georges V už zaplnila celou zeď pečlivě vyrovnaná řada looků uspořádaných v takovém pořadí, v jakém se zítra objeví na přehlídkovém mole. Burton byla jmenována na vedoucí post v září, ale má za sebou mnohem více než jen posledních šest měsíců příprav. Pomyslný kruh se uzavírá.

Burton přichází ze značky Alexander McQueen, kde začínala jako asistentka Leeho McQueena. Během jeho vlastního působení v Givenchy kolem roku 1997 měla na starosti přepravu modelů mezi Londýnem a Paříží a nakonec se stala jeho nástupkyní. Když po 26 letech od značky Alexander McQueen v roce 2023 odcházela, těšila se takové oblibě a respektu, že její odchod vyvolal celosvětovou debatu o nedostatku žen ve vedoucích návrhářských pozicích v největších módních domech.

V současné době však hraje zkušenost při najímání módních návrhářů klíčovou roli. Její vrstevníci Alessandro Michele a Peter Copping byli dosazeni do čela Valentino a Lanvin, čímž se obrátil trend posledních let, kdy se do vedení dostávali disruptivní designéři nebo jejich zástupci. Haider Ackermann, další návrhář generace X, představil svou první kolekci pro Tom Ford jen dva dny před odhalením debutové kolekce Givenchy.

Pro Burton je Givenchy tím nejprestižnějším úkolem. „V mé práci jde vždy o kontrast, o šaty a krejčovinu. Jsem nadšená, že tento dům má obojí ve své DNA. Měla jsem pocit, že je to to pravé místo." Přesto přišla v době, kdy se duše značky poněkud rozplynula po obdobích Matthewa M. Williamse a Claire Waight Keller. Posledních šest let by se dalo popsat jako dlouhá fáze hledání identity, která ale nepřinesla nic zásadního.

Burton se proto rozhodla vrátit k samotným začátkům značky, totiž k první přehlídce Huberta de Givenchy v roce 1952. Couturiérovi bylo v té době pouhých 25 let a právě tento fakt návrhářku zaujal, když studovala černobílé snímky debutové show. Zjevné bylo jeho mládí a přátelské pouto mezi ním a modelkami, mezi nimiž nechyběla ani Bettina Graziani, která pracovala v tiskovém oddělení značky. „Ale co mě opravdu ohromilo,“ říká Burton, „byla grafičnost kolekce. Je velmi čistá, prostá, není přeplácaná. Pro mě Givenchy rovná se silueta.“

Čirou náhodou byly během rekonstrukce pařížského hotelu Particulier, kde se první přehlídka konala, objeveny v jedné ze stěn pytle s archivními střihy první Givenchyho kolekce. „Jako dar z nebes,“ říká Burton. Jeden z nich má vystavený ve své světlé kanceláři na stole naproti velkému oknu s výhledem na Eiffelovu věž. Typická pařížská scenérie, kterou místní berou jako samozřejmost, návštěvníka pokaždé ohromí. Přesto není mezi nalezenými střihy a tím, co se objeví na zítřejší přehlídce, přímá souvislost. „Nezopakovala jsem je. Myslím, že se musíte vrátit, ale zároveň jít dopředu. Ale líbí se mi, že existují, mají v sobě něco magického,“ říká Burton.

Tyto střihy, které se nyní restaurují, jí potvrdily, že navzdory slavnému spojení s Audrey Hepburn a Snídaní u Tiffanyho Givenchy nezačínal s volány, mašlemi a krajkami. „Začátek byl čistý, prostý, ale nešlo o nějaký back-to-basics. Bylo to zjevně poválečné období, proto je v něm určitá jednoduchost.“

Jestliže Givenchy měl Hepburn, Burton má Cate Blanchett, Rooney Maru a svou dlouholetou stylistku Camillu Nickerson, která nosí její obleky od McQueena jako svou uniformu. Krejčovina, tedy vytvoření siluety ramen, pasu a střihu kalhot, který definuje její vizi Givenchy, byla od počátku její práce jasnou prioritou. V době volna mezi posledním a svým současným angažmá si pronajala malý ateliér v Londýně, kde kreslila, šila a znovu si připomínala, proč vlastně začala dělat módu. V Givenchy nejprve kreslila skici, než se pustila spolu s týmem do výběru a střihu látek.

Její černé dvouřadé smokingové sako navržené pro Givenchy má velká oblá ramena, výrazný vosí pás a rukávy, jejichž švy se stáčejí kolem paže. Působí zároveň jemně i energicky – trochu jako sama Burton. „Rukáv jsem vystřihla do oblouku a poté ho vyžehlila, takže má velmi ženský tvar, říkám tomu couture šev,“ vysvětluje. Saka stříhaly samé ženy, samotné zpracování vychází s klasických technik pánského krejčovství. „Líbí se mi myšlenka propojení obou přístupů, protože pánské krejčovství se od ženského značně liší. Jinak se lisuje, jinak se všívá plátno.“

Některá saka navrhla naruby, s odkrytými švy a nezačištěnými lemy, ale díky všitému plátnu mají pevnost a elegantní vyváženost. „Lidé se často ptají: ,Jak to bude vypadat na fotce?‘ A já odpovídám: ,Jak to bude vypadat na ženě a jak se v tom bude cítit?‘ Jak správně vyvážit proporce tak, aby byl model dostatečně grafický, ale nepřehlušil nositelku, aby v něm byla vidět skutečná žena?“

Šaty oproti tomu jako by popíraly gravitaci – bezešvé balonové modely z tylu nebo ultrakrátké minišaty postrádají jakoukoliv zdobnost. Burton ukazuje na malé černé šaty a říká: „Tohle jsou malé černé šaty.“ Nebo možná lépe řečeno: Kostra malých černých šatů, než se jimi staly.

Na Oscarech se poprvé představily haut couture modely Burton pro Givenchy, a to bílá krajková korzetová róba pro Elle Fanning, zatímco Timothée Chalamet měl na sobě žlutý kožený bomber s barevně sladěnými kalhotami a hedvábnou košilí.

Během návštěvy ateliéru v lednu a znovu čtyři dny před přehlídkou Burton opět dokázala, jak moc je hands-on designérka. Přemýšlela nad každým detailem: „Je ten klín na správném místě, nebo by měl být kulatější? Jaký druh tylu jsme použili, mohl by být lehčí? Přidáme kapsy, aby šaty působily jinak?“

Nová umělecká šéfka Givenchy předvádí jeden dokonalý kousek za druhým, ale zároveň neustále opakuje: „Není to hotové, pořád je to v procesu.“ Vždycky dělá alespoň tři zkoušky pro každý oděv. „To znamená 150 zkoušek mezi dneškem a pátkem,“ říká, aniž by dala najevo jakoukoli nervozitu, kterou by podobné číslo mohlo u jiného člověka vyvolat. „Tohle je ta zábavná část,“ dodává, když připíná na výraznou mašli u černých hedvábných šatů výšivku s efektem patiny nebo snad i lehké destrukce, která vypadá, jako by také pocházela z těch pytlů se střihy ukrytými mezi stěnami. „V McQueenovi nás bylo tak málo, že jsme si museli vytvářet střihy sami. Pamatuji si, jak se všíval skrytý zip do šikmo střižené sukně z glenčeku. Lee byl neuvěřitelný u šicího stroje, ale měli jsme jen jeden metr látky, takže jsme si nemohli dovolit chybu.“ Samozřejmě že on ji neudělal. „Tak jsem se naučila šít a tvořit střihy přímo v praxi.“

Skýtá vůbec reinterpretace Huberta de Givenchy, návrháře, který odešel do důchodu v roce 1995 a kterého už si osobně pamatuje jen málokdo z branže, určitou svobodu oproti McQueenovi, k němuž má stále mnoho lidí silné osobní pouto? „První přehlídka s sebou vždy nese tlak, ale ten najdete všude, kam přijdete,“ říká Burton. „Vím, co mě baví dělat, v čem jsem dobrá. To jsem se naučila od Leeho a pak v tom pokračovala. Musíte vyprávět své vlastní příběhy.“

Na úvahy o nedostatku žen v čele velkých módních domů odpovídá: „Můj otec vyrostl během války, jeho otec byl šest let pryč a vychovávaly ho ženy. Nikdy jsem proto nepochybovala, že ženy mohou vést svět. Sama mám tři dcery. Myslím, že je důležité říkat, že ženy mohou dělat cokoli. A opravdu tomu věřím.“

Poslední přehlídka ready-to-wear od Williamse pro Givenchy se konala pod stanem na rozlehlých pozemcích pařížské L’École Militaire. Burton svou kolekci představí v sídle značky na Avenue Georges V pro pouhých 300 hostů v intimní atmosféře evokující fotky z roku 1952. Pokud jde o vzdálenost mezi první řadou a modelkami, Burton říká, že myšlenkou bylo: „Jak blízko se můžeme dostat, aniž bychom se zachytili o kabelku?“

Je návrhářkou, která má při práci na mysli jednotlivého člověka, a to od scénografie přehlídky až po elastický pás, který přidala na zadní část kalhot. „Možná jsem někdy až příliš citlivá, ale když někoho oblékám, chci, aby se cítil dobře. Miluji ženy, které oblékám, a ráda mluvím s lidmi, kteří si tyto šaty kupují a nosí je. Myslím, že je to úžasný dar. Vrátím se k focení módy na Instagram – je to skvělé, když model na fotce dobře vypadá, ale nejde jen o to. Chcete, aby ty věci někdo skutečně nosil, aby v nich žil a dýchal.“