Myšlenka svobody bez hranic mi dává naději do budoucna, říká Julien Dossena, autor nové Gaultierovy haute couture kolekce

Ve středu 5. července 2023 budou všechny oči upřeny na něj. Julien Dossena, umělecký ředitel značky Rabanne, představí v pařížské ulici Saint Martin svou první kolekci haute couture pro Jeana-Paula Gaultiera. Ve Vogue jsme ho vyzpovídali společně s mužem, který mu předal klíče od svého domu...

Julien Dossena: Všechno je v podstatě na svém místě. Ale petit mains v haute couture ateliérech ještě pracují. Myslím, že bych na této kolekci mohl pracovat roky a roky, existuje tisíc způsobů, jak reinterpretovat kódy domu Gaultier. Je to opravdu vzrušující. Fakt mě baví experimentovat, ale v určitém okamžiku se člověk musí zastavit, vybrat si konkrétní nápad a jít si za ním.

Julien Dossena (k Jean-Paulovi): Poprvé jsme s Jeanem-Paulem společně poobědvali a probrali jsme nejvýznamnější módní přehlídky jeho módního domu. Na tomto projektu je skvělé, že jsem se mohl ponořit do archivu, mít přístup k šatům a osahat si je. Je to něco jiného, než je vidět na fotografiích.

Julien Dossena: Začal jsem kolekcí Rabbins Chics podzim-zima 1993/1994. Obecně jsem hledal silný výraz a osobité střihy. Zaujaly mě také zavinovací šaty JPG, jako jsou šaty s výšivkou na přední straně nebo model s potiskem, který se obtáčí kolem těla. Na těchto kreacích je skvělé, že i po tolika letech jsou stále tak neobvyklé a cool. Je šílené být podepsaný pod něčím stále tak aktuálním. Vedle toho jsem také objevil věci, o kterých jsem neměl tušení. Myslím, že u Gaultiera nejde ani tak o témata, ale o osobité charaktery, na které jeho kolekce odkazují. Všude, kam se podíváte, jsou téměř filmové záběry zachycující ženskost, mužnost a někdy i kombinaci obojího. U kolekce haute couture jsem o každém kousku uvažoval jako o samostatné entitě.

Jean-Paul Gaultier: Ano, to je pravda, byl to film Falabalas z roku 1945 s Micheline Presle v hlavní roli, který mě přiměl stát se návrhářem. Modelky pro mě vždycky byly hrdinky, filmové postavy s osobností. Je zvláštní, že jsi mou práci viděl touto optikou.

JD: Tato myšlenka osobností se vztahuje i na způsob, jakým pracuješ s pohybem. Tvoje díla jsou vždy plná energie a vitality, protože vycházejí z živoucích postav. Vkládáš do svých modelů tolik života, je to jeden z tvých největších talentů. Z hlediska tvůrčího procesu je to sice abstraktní, ale myslím, že technické mistrovství ti umožnilo vytvořit siluety, které jsme dosud neviděli. A to vše mě naplňuje optimismem, pokud jde o možnosti tvorby.

JPG: To mi velmi lichotí. Co na to mohu říct?

JPG: Ne, vůbec ne. Myšlenkou celého konceptu bylo zvát různé designéry, jejichž práce si vážím, a dát jim naprosto volnou ruku. Julien si mohl dělat, co chtěl. Nedostal žádné pokyny. Když vám někdo dá návod, nakonec vás ovlivní, ale důležité bylo zachovat si vlastní vizi. Tím, že hostujícímu designérovi dáváte pokyny, stavíte ho do pozice, kdy se vám musí snažit zavděčit. O to nemám zájem. Jde mi o to, abych objevil jeho interpretaci mých klíčových prvků. V módním domě se věci musí vyvíjet. Jean-Paul Gaultier roku 2023 nemůže zůstat Jeanem-Paulem Gaultierem minulosti. Musíme se poohlédnout jinde. Vlastně si k vám možná přijdu pro radu... (smích).

JD: Byl jsi skutečně velkorysý a dal jsi mi veškerou volnost, kterou jsem potřeboval, abych mohl projekt dotáhnout do konce. To je pro mě velký projev důvěry.

JPG: Vždycky jsem byl pro tvůrčí svobodu. Když člověk pracuje pro velký dům nebo velké jméno, je to složitější.

JD: Ale u Hermès jsi byl docela svobodný, ne?

JPG: Opravdu jsem si to užíval. Když jsem začínal s módou, byl jsem u Cardina a dělal jsem Cardina: přicházel jsem s nápady, které byly v souladu se stylem jeho domu. Ale u Hermès jsem už byl uznávanou osobností a mohl jsem přidat svůj vlastní rukopis. Martin Margiela tam odvedl mimořádnou práci. Rozhodně byl stylu domu věrnější než já. Dokázal vystihnout podstatu Hermès, bylo vidět, že je to on, kdo se pod kolekce podepsal, a přitom dokázal zůstat diskrétní. Díky němu se Hermès stal absolutním a nadčasovým. V rámci projektu kolekce haute couture Gaultier musí hostující návrhář zůstat autonomní. Poslední, co bych chtěl, je dělat kompromisy.

JD: Bylo to pro mě nové zadání. Je zcela jedinečné přicházet jako host a mít přístup k tak živému dědictví. Pracovat pro dům, jehož kodexy jsou vytesány do kamene, by bylo něco úplně jiného. A tak jsem musel přinést kousek své identity uměleckého ředitele Paco Rabanne, abych zjistil, jak zahájit dialog mezi Pacem a Jeanem-Paulem. Pak je tu proces: pracuji velmi instinktivně, pokud jde o výšivky, definování splývavosti, ženskosti nebo směru, kterým chci, aby se šaty ubíraly. A nakonec je tu samotná přehlídka. Bylo nutné udělat něco velkolepého? Vzhledem k tomu, že jsme oba s Jeanem-Paulem Francouzi, bylo třeba tento aspekt zdůraznit?

JD: Ano, to také. A chci, aby věci byly velkorysé, to je velmi důležité. Takže jsem si představoval oblečení s objemem, někdy místy přehnaným, ale aby zůstalo lehké. Je v tom určitá opulentnost, cítíte z nich ducha blešího trhu, myšlenku, že šaty už žily. A pak je tu směs různých prvků, myslím, že to je velmi francouzská záležitost. Důležitá byla také přímočarost a elegance. Doufám, že jsem vzdal hold talentu Jeana-Paula tím, že jsem nabídl kolekci, která evokuje tuto ideu osobnosti.

JD: Moc se mi líbilo pracovat s lidmi v ateliéru, mají k věcem velmi svobodný přístup, díky tomu jsme vedli velmi bohatý dialog o celé řadě věcí, jako je lehkost, pohodlí a sofistikovanost.

JPG: Neviděl jsem nic a ani nechci. Ale můžu říct, že jsem před časem zahlédl Julienovu práci pro Paco Rabanne v televizním pořadu Mademoiselle Agnès a vzpomínám si, že jsem viděl věci, které byly velmi Paco Rabanne, ale také věci, které byly velmi odlišné a zajímavé. Vzpomínám si na jeden pletený kabát. Byl opravdu krásný a já si řekl: voilà. A to, co jsi v poslední době udělal pro Paco Rabanne, mi přijde opravdu velmi dobré, třeba ty šaty z řetízkového úpletu s koženou drapérií. Tato kombinace posouvá Rabanne někam jinam a zároveň zůstává velmi aktuální. Z tvůrčího hlediska je vzrušující sledovat míchání a modernizaci těchto světů. Nebojíš se riskovat a vytvářet silné a krásné věci.

JPG: Stalo se to přirozeně. Julien má svůj vlastní styl a v Paco Rabanne odvádí skvělou práci. Mělo smysl ho oslovit. V každém případě bych rád řekl, že mi nikdo nic nevnutil. Měl jsem naprostou svobodu vybrat si, koho chci. Sice jsem se v roce 2020 rozhodl přestat dělat módní přehlídky a odejít, ale módu mám stále stejně rád a moc mě baví pozvat si návrháře, aby si přivlastnil můj svět. Nikdy jsem nechtěl být kopírován a bylo nezbytné vybrat někoho, kdo se nenechá ovlivnit. Chtěl jsem někoho, kdo by do módního domu přinesl něco nového. Pokud Julien dokáže vytvořit neo-Paco Rabanne, dokáže vytvořit i neo-Gaultier.

JD: Zaujal mě koncept metamorfózy a způsob, jakým Jean-Paul vkládá fantazii do každodenních věcí. To, že kreace začíná jako jedna věc, ale pak se promění v něco jiného. Přijde mi to velmi poetické. Konkrétně jsem dělal výšivky trompe-l'œil, ale v pohybu. Vlastně znovu interpretuji kódy JPG, ale používám jiné techniky. V kolekci najdete přiléhavý overal s krajkou a integrovanými botami, průhledné prádlo ve stylu 19. století a koncept negližé z 50. let. Kolekce s Christine Bergstrom ve flitrové Botticelliho róbě z průhledného tylu vyšívaného perletí, která se vrací k nahotě a tělu. A vrátil jsem se k některým archivním výšivkám. Rád dávám starým věcem nový život. Na bleším trhu jsem koupil vintage krajky od paní jménem Sarah. Myslím, že je skvělé nabízet zákazníkům několik typů krajek z 20. století: mohou si pak vybrat model, který jim nejvíce vyhovuje. Také jsem přepracoval staré džíny způsobem, který je velmi couture. Použili jsme také krásnou látku grain de poudre a tenisové pruhy, které jsme našli ve skladu.

JPG: Tuto kolekci jsem si vymyslel po návštěvě židovské čtvrti v Londýně. Zasáhla mě síla oděvů této komunity.

JD: Ano, principem této kolekce bylo vzít oblečení a postoje a proměnit je tak, abychom na ně upozornili a oslavili jejich krásu.

JPG: Abych řekl pravdu, nemyslím si, že je dnes možné udělat takovou kolekci.

JD: Vždycky jsem měl za to, že když něco přetvoříte a zachováte jen linii nebo prvek, je to poměrně ctnostné jednání. Když vezmete havajskou sukni a obléknete ji s květinovým náhrdelníkem, nepřinášíte do módy nic nového. Ale pokud je návrhářova práce opravdu dobře odvedená, mix žánrů a odkazů vytváří nový celek a novou identitu. Pokud k tomu přistupujete s respektem, může to být velmi zajímavé. Myslím, že je důležité pokračovat ve zkoumání kódů a znovu je aplikovat způsobem, který vytváří něco nového. Musíte zachovávat respekt a mít také důvěru ve svou práci. Takto vnímám i kolekci Rabbins.

JD: Ne, protože archivy JPG jsou velmi živé. Nostalgie vzniká, když vidíte něco, co už znáte. V mém případě jsem objevil nové věci, například tyto šaty z drapovaného hedvábného sametu, který se již nevyrábí a ze kterého se dřív dělaly klobouky. Je to ten druh zjištění, kdy si řeknu wow; je to objev a nemá to nic společného s nostalgií.

JD: Inspiruje mě spíše myšlenka kolektivu a komunity. To je to, co chci oděvem vyjádřit. Nemyslím na nikoho konkrétního.

JPG: Ano, přesně tak. Je to téměř sociologie.

JD: Fantazijní sociologie.

JPG: Vždycky je tu pojem potěšení a zábavy. Můžete mluvit o oblečení, to je způsob, jakým se jako designéři vyjadřujeme, a opravdu něco říct.

JD: Myšlenka potěšení je důležitá, protože ve vaší práci nikdo předtím nevyjádřil myšlenky provokace a ironie tímto způsobem. Je v tom něco nevinného a velkorysého.

JPG: Vychází to z reality, vždycky jde o lidi, které vidíte nebo potkáte, nebo o někoho, kdo vás inspiruje svým postojem.

JD: Může to být například způsob, jakým dívka tančí na večírku. Někdo s charismatem a postojem vás může přivést k vytvoření úplně nových postav. To je na tom, co děláme, tak zajímavé, kromě finálního návrhu díla.

JPG: Může to být tak jednoduché jako způsob, jakým si dívka strká ruce do kapes.

JD: Mám raději, když inspirace přichází co nejpřirozeněji. Líbí se mi myšlenka svobody a jsem optimistický člověk. Takže když vidím, jak se nové generace osvobozují od genderových konvencí, dělá mi to radost. Překročili jsme fázi androgynie. Nemyslel jsem si, že staré okovy tolik moc explodují. A to vše pomáhá ještě více otevřít svobodu projevu a tvorby. Můžete být, čím chcete, a to je podle mě opravdu krásné. Myšlenka svobody bez hranic mě hodně inspiruje. Dává mi velkou naději do budoucna.

JPG: Myslím, že to vždy souvisí s inspirací, která vychází z postoje. Jako návrhář jste svědkem něčeho a ukážete to jiným způsobem. Je to způsob, jak ukázat cestu.

JD: Ano, jsme jako tlumočníci, překladatelé. Jde o to, aby oblečení promlouvalo. Na tom záleží, a proto se přehlídka nesmí změnit v zábavní park, protože to by vám zabránilo vidět šaty takové, jaké jsou, pochopit, co říkají, vidět práci ateliéru, jejich propracovanost, jejich přístup k siluetě. Tyto kreace jsou vytvořeny proto, aby je zákazníci předváděli a nosili. Kupují si je stejně jako umělecká díla. Je to couture, ale zároveň realita.