Highlighty z týdnů módy podle redakce Vogue CS

Fascinující, jak se jakoby stírají rozdíly mezi haute couture a prêt-à-porter, nemyslíte? Marka Jacobse by asi nikdo neoznačil za couturiéra, přesto jeho podzimní kolekce nesla určité prvky výjimečnosti vlastní couture. Extravagantní siluety toho byly dobrým důkazem. Je to péřová bunda? Jsou to večerní šaty? Záleží na tom? Jak píše Nicole Phelps ve své recenzi na Vogue.com, designér znovu posunuje laťku módy o něco výš. A záleží-li na tom, já se kolekcí cítím být povznesený.

Na práci Daniela Roseberryho mám crush od první kolekce, kterou pro Schiaparelli představil. Surrealismus, lehkost bytí… a nakonec i jeho múza Maggie Maurer jsou jen některé z mnoha důvodů, proč tomu tak je. Vždy mě fascinoval šperk ve funkci oděvu a vždy mě fascinovaly růže, takže byla Danielova nejnovější kolekce haute couture pochopitelně další Amorovou střelou do mého srdce, notabene zlatavý objekt, který kromě šperku a objektu jasně slouží také jako brnění chránící svou nositelku proti ošklivosti. No co? Interpretaci se meze nekladou.

Vedle přehlídek Marka Jacobse a Jacquemuse, které jsem hltala od první do poslední vteřiny, a dokonalé couture kolekce Daniela Roseberryho pro Schiaparelli musím jmenovat v první řadě Iris van Herpen a její Earthrise. Tuto výraznou návrhářku sleduji od její první show v Londýně, kde byl velmi patrný vliv její stáže u McQueena. Od té doby dospěla, našla svou vlastní estetiku a nové techniky zpracování. Volný pád Domitille Kiger v modrých šatech se pro mnohé může jevit jako čistý kalkul, ale podívejte se znova. Šaty ve vzduchu drží tvar, přestože by podle všech přírodních zákonů neměly. Kouzlo? Ne, haute couture.

Černá kolekce Alexandra Vauthiera se všemi těmi třásněmi a sexy oblečky? Hladké svatební šaty Chanel na rozesmáté Margaret Qualley? The Mind Vaccine, plně upcyklovaná kolekce Ronalda van der Kempa, který svým přístupem skutečně řeší ekologický problém módního průmyslu? Multikulturní koncept Imana Ayissiho, v němž s pomocí látek a vzorů dokazuje, jak odlišní a zároveň stejní jsme? Vybrat jen jeden moment a odsunout do pozadí všechny ostatní je nadlidský úkol. Vezmu to proto podle jiného klíče. Co mě nejvíc pobavilo a zvedlo náladu i energii, kterou jsem při sledování 33 přehlídek a módních filmů v rámci haute couture málem ztratila? Viktor & Rolf a jejich New Royals! Odkazují na seriál Koruna? Nebo na ono diskutované interview u Oprah? Nebo na svoji kolekci z roku 1999 Russian Dolls? Řekla bych od všeho trochu a výsledek je... velmi Viktor & Rolf. Křehký a silný zároveň, stejně jako vážný a ironický současně. Přemýšlím, že bych se mohla odmlčet a vyjadřovat své nálady jen těmi šerpami... 

Chceme zažít svou nejlepší letní party stejně jako Alexandre Mattiussi, pařížský kreativní ředitel značky Ami, který se už dokonce připravuje na léto 2022. Jak? Do opuštěného lunaparku vyslal modelky a modely ve volných šatech, sakách a šortkách. Co zvolíte vy na svůj vysněný party trip po lockdownu? Já rozhodně vsadím na volný černý kostým a snad se ještě stihnu připravit na průhledné triko. 

Simon Porte nehazarduje. V kolekci na podzim a zimu 2021 s názvem La Montagne, resp. Pohoří, se opět věnuje dalšímu z oblíbených témat spojených s přírodou. Spousta detailů propůjčených ze sportswear nám sice připomíná letní stanování v lese, ale v lese hned za městem nebo možná spíš v parku. Kolekce je pořád velice módní, městská a určená pro velmi mladého zákazníka. Jacquemus hraje na jistotu, jen těžko se ubráníte pocitu, že spoustu detailů, barevných kombinací a proporcí jsme u něj už viděli, ale vadí to? Kolekce baví, je svěží a pořád relevantní. Jen tak mimochodem, barevnost přelomu tisíciletí je zpátky. Jste připraveni na neonovou zelenou a fuchsiovou?

Milovaný i nenáviděný, obdivovaný i zatracovaný a bezesporu cíleně kontroverzní Rick Owens předvedl opět kolekci v Lido di Venezia, ostrově kousek od Benátek. Bezesporu se tak stalo z praktického hlediska v návaznosti na pandemii koronaviru, ale u Ricka máte často pocit, že problém, znevýhodnění nebo jakékoliv omezení dokáže rychle otočit ve svůj prospěch a kreativně s tím pracovat. Jeho silueta je jednoznačně originální a rozpoznatelná, což samo o sobě stojí za zmínku. Vytvořit v dnešní době autentický look, který není zaměnitelný s jiným designérem, je vlastností génia, alespoň toho módního. I když se u něj ve skutečnosti jedná tak trochu o jednu nekonečnou kolekci, kdy rozvíjí a přepracovává všechny předešlé a neustále studuje svoji vlastní tvorbu, nelze říct, že by stagnoval. Právě naopak, pracuje velice kreativně se střihem, objemem a tvarem oděvu, trhá ho, ničí a dekonstruuje rebelským způsobem sobě vlastním.

Debutová kolekce Pietera Muliera, neboli pravé ruky Rafa Simonse, pro Alaïa si mě získala hlavně svým přístupem. Návrhář se nesnažil za každou cenu přetvořit značku k nepoznání, jak je to u většiny současných kreativních ředitelů běžné, ale spíše vzdát hold samotnému zakladateli a přiblížit jeho odkaz nové generaci. Přestože se jedná o modely s cenovkami astronomických výšek, zaručeně se vám o nich bude alespoň něco hezkého zdát.

Keď som taxikárovi povedala, že ideme do hotela National des Invalides, bol si istý, že som si pomýlila adresu. „Madame, tam to nemôže byť,“ pozerá sa na mňa s vážnou tvárou. „Monsieur, slovo nemôže v tomto prípade neexistuje, c’est le Dior,“ odvetím s úsmevom, aký prehliadkové móla doteraz nevideli, a ideme. Pred vchodom dav ľudí, pretláčam sa cez neho s pozvánkou v ruke, namyslená a bez pokory, ako za tínedžerských čias. Set dizajn od Greorgea Conda mi vyrazil dych. Rozkvitnuté biele ruže vo výške Eiffelovky (preháňam) som dovtedy videla len vo vlastných snoch. Svetlá do ružova, hudba hip-hopová, reperi v prvom rade si odpíjajú whisky z pohárov a podávajú zrolovanú cigaretu. A potom som ju zbadala. Bella. Je to ona. A je prekrásna. „Bella, milujem ťa!“ kričím na ňu. Nevšíma si ma. To nič.