Giorgio Armani: zrození italského stylu

Giorgio Armani se sám za umělce nepovažuje, přesto je mu umění módy zkřížené se záblesky geniality velmi blízké. Jeho soukromý život a práce se prolínají, v obém je přítomna plachost a diskrétnost, ale také odhodlání jít za svým a přitom zůstat věrný sám sobě. Aby toho dosáhl, musel také mnohé obětovat: „Život mě odměnil, ale mohu říci, že mi toho také hodně vzal," komentoval návrhář při příležitosti svých narozenin. „Býval bych si rád užil některé věci, které jsou pro jiné normální, ale kterých jsem se musel vzdát.“

Narodil se 11. července 1934 v Piacenze. Představte si ho jako dítě s pronikavýma ledově modrýma očima, které dnes tak působivě zachycují blesky fotoaparátů, po boku bratra Sergia a sestry Rosanny, s matkou Marií a otcem Ugem na břehu řeky Trebbia, která ho barevností rozbahněných břehů později inspirovala v tvorbě. Dětství prožité mezi bombardováním bylo drsnou zkušeností, z níž později čerpal sílu a energii a která v něm také probudila citlivost a vnímavost. Připomeňme, že v únoru 2020 jako první z návrhářů předváděl za zavřenými dveřmi, aby ochránil své hosty před koronavirem, a jen o dva roky později zvolil módní přehlídku bez hudby jako projev solidarity s napadenou Ukrajinou. Po titulu Rytíř republiky přišlo později i to nejvyšší státní vyznamenání: titul Rytíř velkokříže.

Pojďme se ovšem ohlédnout za cestou, která z něj udělala „krále italské módy Giorgia Armaniho". Své rodné město opustil v roce 1957, aby na Milánské státní univerzitě studoval medicínu. Měl v plánu stát se chirurgem. Po pár letech si ovšem našel práci, která ho přiblížila světu módy – začal se starat o výkladní skříně v obchodním domě La Rinascente. Šlo o zásadní krok směrem ke kreativnějšímu způsobu práce a nahlédnutí za oponu světa odívání. První velkou příležitost dostal v roce 1964, kdy ho Cerruti doporučil ke spolupráci s firmou Hitman, která vyráběla elegantní pánskou konfekci. Právě tehdy se zrodila jeho vize dekonstruovaného obleku, který pro Cerrutiho navrhl ze splývavých materiálů a později tento koncept zdokonalil i v tradičnějším pojetí ve svých vlastních kolekcích.

Jeho návrhářský debut se uskutečnil v roce 1974 na legendární florentské přehlídce v Sala Bianca paláce Pitti. Rok nato zakládá Giorgio Armani svou značku. Původně byla věnovaná pánské módě, ale v roce 1976 ji rozšířil i o dámskou řadu a v roce 1981 otevřel divizi Emporio Armani. O mnoho let později, v roce 2005, přidal ještě linii haute couture Armani Privé. Jeho pravou rukou byl Sergio Galeotti, se kterým se seznámil na dovolené ve Forte dei Marmi v roce 1966. Když opustil toskánské pobřeží a vyměnil ho za vilu na sicilském ostrově Pantelleria, našel právě tam inspiraci pro parfém Acqua di Giò. Jeho tvorba a rukopis jsou nepopiratelně ovlivněny studiem medicíny – je až chirurgicky přesný. Každý lem, střih nebo délka sedí dokonale na milimetr. Stejně tak přesné jsou tlumené odstíny, se kterými pracuje. Právě z těchto zdrojů vzniká italský styl Giorgia Armaniho – místo přehnanosti a excesu volí zdravou cestu čistoty a minimalismu, která ho proslavila.

Saka Giorgia Armaniho z osmdesátých let se vzpírají tradiční anglické krejčovině. Jeho práce s dekonstrukcí je velmi jemná a precizní a neztrácí nic z původní klasické elegance. Odstraňuje některé podšívky a kryty klop, zdůrazňuje linii ramen tím, že je nechá volně padat, a tvoří tak volnější siluety i u hustě tkaných látek. Právě sako se velmi rychle stává symbolem Armaniho kolekcí – pánských i dámských.

„Hledal jsem barevný odstín, který bude zároveň teplý i kosmopolitní, střízlivý, ale netradiční. To vše pro mě splňuje barva greige, je diskrétní, sofistikovaná a přírodní. Mám velmi rád přírodní tóny, vyzařují hluboký pocit klidu a pohody a jsou skvělým základem, na kterém jde postavit cokoliv,“ vysvětlil Armani pro Vogue. „Dovolují propojení dalších barev, a to i těch, které jsou si na spektru vzdálené. Greige je taková barva v pozadí. Něco, co zůstává, a na čem můžeme rozehrát další a další kombinace.“

Greige je odstín kombinující v dokonale přesném poměru šedou (grigio) a béžovou (beige) a připomíná mokrý rozbahněný písek břehů řeky Trebbia v jeho rodném městě. Navíc má schopnost look odlehčit nebo na něm naopak stavět. Právě tato barva se stala synonymem módy Giorgia Armaniho a pravidelně se v jeho tvorbě vrací a podtrhuje nadčasovost jeho kolekcí. A nechybí ani v rámci jeho linie šperků. Samostatnou kapitolou je pak modrá – symbol věčné elegance, která se vrací v jeho haute couture kolekcích pod hlavičkou Armani Privé.

Díky šatníku od Armaniho se ve filmu Americký gigolo stal z Richarda Gerea téměř přes noc symbol stylu – moderní a zároveň nadčasové elegance. Návrhář mu vytvořil dokonale dekonstruovaný oblek, odlehčil sako a z kalhot zmizely záševky. Nejvíce jeho italský styl ovšem proslavila sekvence, ve které si zmíněný americký herec v roli gigola Juliana Kaye vybírá ze čtyř sak: Rozloží je na postel a následně kombinuje s košilemi a kravatami. Jde v podstatě o jakýsi manifest pánské módy podle Armaniho: muž osvobozený od temně šedých obleků, které přísně svazují tělo. Stačí perfektně střižená košile, která mu dá kýžený dotek čistoty a upřímnosti, a kravata chytře prodlužující siluetu. Je to dokonalý příklad silného propojení filmu a módy a jejich jedinečné schopnosti vytvářet image. V tomto případě image sexsymbolu. Ač sám plachý a zdrženlivý, dokázal dát Armani do pohybu mocná kola popkultury, kromě Richarda Gerea oblékal také Seana Penna, Leoarda DiCapria (ten nosil modely Armani ve filmu Vlk z Wall Street v roce 2014) nebo Juda Law a Regé-Jean Pagea (pro Armani Code).

Ať už jde o zajímavou shodu náhod, nebo o záměr, styl Armani jako by otevřeně navazoval na ten, který proslavil Marlene Dietrich. Taky se pohybuje na hraně androgynnosti, která nikdy nesklouzne k parodii. Přesně podle citace, kterou dal v roce 1983 novinám Domenica del Corriere: „Dal jsem ženě sako, kalhoty a košili. Mluvím v ženském světě mužskou řečí.“ Koncept elegance se podle Armaniho nerýmuje se slovem extravagance. A právě to je ta nejdůležitější lekce stylu, kterou dal Armani ženskému šatníku. Oblékal nepřeberné množství charismatických žen jako Sofii Loren, Diane Keaton (ta v jeho kreaci převzala v roce 1978 Oscara), Jodie Foster (držitelka Oscara z roku 1992), Renée Zellweger (i ta převzala v roce 2020 Oscara v jeho modelu) nebo Anne Hathaway, kterou nedávno oblékl na její debut v Cannes. Za zvláštní zmínku pak jistě stojí Cate Blanchett (předsedkyně poroty benátského filmového festivalu v roce 2020 a tvář Sì Armani) a Julia Roberts, které spolu s jeho vnučkou Robertou Armani dorazily v roce 2019 na červený koberec předávání cen British Fashion Council, kde převzal ocenění za mimořádný přínos módě.

Poezie vysoké krejčoviny v italském stylu. Ale také láska k exotice vepsaná do měkkých a propracovaných siluet definujících řemeslnost. Právě ta se v podání Giorgia Armaniho může odrazit třeba ve „stovkách pajetek všitých do jediného centimetru látky,“ jak sám popsal těsně před svými osmdesátými devátými narozeninami. Jeho haute couture se od samého začátku prezentuje vždy zásadně v Paříži. Armani Privé je šatník jedinečný ve své řemeslnosti a vzácnosti. Jde o stylově a zpracováním vytříbené kolekce pro bohatou vyšší třídu nebo pro fanynky jeho stylu, které chtějí prostě a jednoduše snít. Je to vědomý kreativní proces, kterým dává do popředí krejčovský um propsaný do každého záhybu, lemu a všitý pevně do každého švu. Dokonalá mistrovská práce – přesně tak, jak je to patrné v jedné z posledních kolekcí této řady.

Logo s orlem vzniklo úplnou náhodou, když Armani telefonoval s kolegy – tehdy, v roce 1981, narychlo naskicoval dvě křídla a hlavičku, které se následně staly nezaměnitelným symbolem značky Emporio Armani. A jsou jím už více než čtyřicet let: „Každá mladá generace má svá specifika a malé posedlosti. Rozdíl, který vidím, co se týče módy, je v tom, že v roce 1981 byl street style něčím naprosto novým: Emporio Armani se díky tomu stalo skutečným společenským fenoménem,“ napsal návrhář u příležitosti výroční přehlídky v Miláně. „Jsem nesmírně šťastný, že i dnes dokáže Emporio Armani promlouvat k mladé generaci, která reaguje na energii a městskou živost, které jsou s ní spojené. Rád bych, aby moje publikum tuto značku vnímalo jako vyjádření svobody. Oděv, který slouží jako osobní vyjádření postavený na hluboké jednoduchosti. Právě ta je totiž podstatou odlišující Armani od jiných.“