Jak nosit patchwork jako Harry Styles

Před necelým rokem měl na sobě Harry Styles během zkoušky na The Today Show pletený kardigan, jehož fotky okamžitě obletěly celý svět. Elegantní rozepínací svetr složený z vlněných barevných bloků byl od značky JW Anderson. Ano, připomínal nám tak trochu něco mezi svetrem učitelky ze školy, dekou ze 70. let a postavičkou slona Elmera. Všichni víme, že se Styles odvážných modelů nebojí, ale o několik měsíců později se stalo něco nečekaného. Jedna z jeho fanynek nasdílela na TikToku krátké DIY video, kde si upletla vlastní verzi, ostatní ji rychle následovali a kardigan si brzy vysloužil hashtag #HarryStylesCardigan a více než 40 milionů zhlédnutí. Ohlas byl tak velký, že se návrhář Jonathan Anderson rozhodl zveřejnit originální návrh pro ty, kteří si ho chtějí uplést doma. 

Patchwork, tedy specifická textilní technika, při které jsou různě barevné kousky látky sešité tak, aby vytvářely geometrické vzory, je stále populárnější nejen díky lockdownu. Kolekce pro sezonu AW20 značky Alexander McQueen byla inspirovaná řemeslnou zručností velšských tkalců a specifickým prošíváním dek. Pre-fall z roku 2020 od Miu Miu se zase neobešla bez patchworkových šatů a sukní, které jsou ideální volbou pro první jarní dny. Následovaly kolekce na sezonu jaro–léto 2021 a patchworkový vzor byl k vidění všude od Christiana Diora až po Dura Olowu. 

Kreativní duo v pozadí značky Preen také využilo metodu patchworku, a to ze zcela prostých důvodů – chtěli zpracovat látky z předešlých kolekcí, které se jim kupily ve skladech. Dalším důvodem byly výrobní problémy během lockdownu a čas strávený s dětmi doma během navrhování. „Začali jsme jim dávat zbytky látek, abychom je zabavily po hodinách domácího vyučování. Měli jsme pro ně připravený malý šicí stroj a od té chvíle jsme jednoduše věděli, že v nové kolekci využijeme patchwork.“ Výsledkem je spojení zdánlivě nesourodých textur a barev, přičemž některé z nic jsou lemované zlatem, což odkazuje na japonskou techniku kintsugi, při které se rozbité porcelánové střepy lepí do původního stavu a praskliny se zvýrazňují zlatou barvou. 

Podobný smysl pro vynalézavost vyvolaný pandemií byl patrný také u Marni, kde kreativní ředitel Francesco Risso navázal na hravé patchworkové kreace z předchozí sezony a vytvořil 25 kabátů upcyklovaných ze starých kolekcí. Popsal je jako „jedinečné kousky, které jsou záplatované a ručně malované poezií; slovy, která jsem sbíral se svou komunitou od začátku lockdownu.“ 

Zdá se, že při tvorbě patchworku prostě nelze uniknout globálním důsledkům uplynulého roku. Ať už tato technika představuje hravější přístup k procesu výroby oděvů, uvědomělou snahu o recyklaci textilního odpadu, nebo prostředek k oživení minulosti. Patchwork symbolizuje určitou úctu k tomu, co lze vytvořit z pouhých zbytků. Může to být také odmítnutí obvyklého módního diktátu, kdy návrháři jako Richard Malone recyklují kožené odřezky a vytvářejí z nich limitované edice, které neberou ohled na módní sezony a harmonogramy. 

Řemeslný patchwork má také výrazně genderový aspekt, přičemž řada nadějných značek, včetně Chopova Lowena, Sea a Bode, vzdává hold generacím švadlen, výrobců dek a gobelínů, kteří tu byli před nimi. Koneckonců, práce s textíliemi byla historicky považována za koníček na zkrácení dlouhých chvil pro ženy v domácnosti. Emily Bode, která loni získala cenu Karl Lagerfeld Award společnosti Woolmark za inovaci, přiznala, že její jemné modely do značné míry čerpají z „tradičních, ženských metod prošívání, ruční kresby a háčkování“. Dokonce i Jonathan Anderson řekl Vogue Business, že jeho původní vize pro Stylesův kardigan byla punkovou variací na něco, co působilo „téměř domácím dojmem, jako by to mohla vyrobit vaše babička“.

S blížícím se létem touha po patchworku jen sílí. Možná je v pozadí všech těchto různých podnětů smysl pro pohodlí i vyprávění příběhů. Jak poznamenává Clare Hunter v knize Threads of Life (Hodder & Stoughton, 2019), která se zabývá politickou a společenskou silou textilu, „šití je způsob, jak na látce vyznačit naši existenci: vyznačit naše místo ve světě... a zanechat ve stehu nesmazatelný důkaz o nás samých“. Tato hmatatelnost a smysl pro současnosti se možná právě teď hodí. I když je těžké pochopit, co se kolem nás děje, uklidnění možná můžeme hledat v oděvu, který nám ukazuje, jak udržet věci pohromadě.