It is not the end, my friend: Nesmrtelná módní ikona Jim Morrison

Miloval Rimbauda, Kerouaka a Nietzscheho, stejně tak obdivoval práci filmových režisérů Buñuela, Bretona a Felliniho. Zatímco jeho vrstevníci toužili po autu, on si chtěl doplňovat knihovnu. Byl plný protikladů; přestože byl rád ve společnosti, celý život ho sžíral pocit samoty. Toužil být básníkem, spisovatelem, dramatikem i sociologem. O tom, že by se někdy mohl živit zpěvem, ani nepřemýšlel, přesto se to stalo. Skupina The Doors nevznikla jako mnoho jiných pro slávu, původně mělo jít o projekt zhudebňující sny, z něhož se rychle stala legenda a z Jima rockový král. Věřil, že koncerty jsou jistým druhem rituálu. Zpíval zády k publiku, vrhal se po hlavě do davu, válel se po pódiu a urážel všechny včetně sebe.

Temná stránka osobnosti rychle eskalovala spolu s pitím a užíváním psychedelických drog do té míry, že často ani nebyl schopný vystoupit. Na slávu a hysterii fanoušků kolem své osoby nebyl připravený a nedokázal se s ní vyrovnat. Nechal si narůst plnovous, hodně přibral a nakonec utekl před image sexsymbolu a idolu do Paříže, kde psal básně a věnoval se umění. Zde 3. července 1971 také umírá. Kolem jeho smrti dodnes panují nejrůznější teorie, podle oficiální zprávy zemřel ve vaně na zástavu srdce způsobenou nadměrným užíváním drog. Bylo mu 27 let.