Módní ikona Jean-Paul Belmondo

Začneme snímkem, který sice odkazuje do daleké historie, ale už zde můžete vidět vliv Belmondova stylu na oblékání zejména u mladých lidí. Nejprve si krátce představme film. Cartouche byl bonviván, král pařížského podstvětí. Bohatým bral, chudým dával a do toho stačil zlomit nespočet srdcí dam z vyšších kruhů i obyčejných dívek. Bohužel, jak to u takových hrdinů bývá, zemřou mladí, a tak i Cartouche skonal v roce 1721 na popravišti jako hrdina. Belmondo si zde získal obrovské publikum, a to nejen díky filmové partnerce Claudii Cardinale. Jak je totiž známo, šedesátá léta byla dobou uvolnění, a tak kostým herce zajímavě reflektoval tehdejší pařížskou (a poté i americkou) hudební scénu. Volné bílé košile (ideálně rozepnuté), kalhoty s vysokým pasem, fiží, vysoké nebo kotníkové boty na zavazování. To vše jste tehdy mohli vidět na nejednom performerovi. Mimochodem, kostýmy pro film stvořila Rosine Delamare, která má na svém kontě i nesmrtelnou Angeliku.

Světle šedý oblek, červená košile. A už jsme zmiňovali to jednoduché bílé tričko s nápisem, co měl na sobě Belmondo při jedné scéně v posteli? Film Bláznivý Petříček (Pierrot le fou) tehdy nezaujal pouze režisérským umem Jeana-Luca Godarda, ale i jednoduchými, přesto kultovními kostýmy obou hlavních protagonistů. A byl to právě Belmondo, díky kterému pak muži nosili světlé i kostkované obleky a jednoduché čapky. A příběh? Ten je opět plný zběsilého pohybu a utíkání před minulostí, ovšem i zde musí hlavní postavy na růžovou budoucnost zapomenout. Film se dočkal mnoha ocenění i divadelních podob a opět ukázal Belmondovu komickou stránku.

Rok 1930 a éra elegantních, ale zlotřilých podvodníků. To je dnes již legendární film Borsalino, kde si spolu zahráli dva sexsymboly své doby Jean-Paul Belmondo a Alain Delon. Klobouk, jehož jméno nese i celý snímek, si zde muži prakticky nesundají z hlavy, mají ho vždy doplněný perfektně padnoucím oblekem, vestami, trenčkoty a naleštěnými polobotkami. Kostýmy ostatně pro film navrhoval Jacques Fonteray, který byl proslulý precizností. Oba herci zazářili natolik, že snímek získal v roce 1971 Zlatý glóbus za nejlepší zahraniční film. Ale ne vše bylo zalité sluncem, Belmondo zažaloval Delona za porušení smlouvy (Delonovo jméno se na plakátech ukázalo na rozdíl od Belmondova dvakrát) a dokonce ani nedorazil na premiéru. I tak ješitní tehdy dokázali být. 

Další komedie, ve které Belmondo zastínil všechny okolo. Doktor Popaul nabízí 100 minut plných zápletek, lásky i vtipu. Příběh vypráví o lékaři, který razí teorii, že se mají svádět především ošklivé ženy, jednu takovou si namluví a voilà, zamiluje se do té nejkrásnější. Zkrátka s tímto filmem neuděláte krok vedle, pokud toužíte zavzpomínat na sedmdesátá léta i dokonalé kostýmy. Zde se dopředu derou zejména roláky v mnoha světlých barvách v kombinaci s pleteninami, světlými koženými bundami s kožíškem i bez či doktorská uniforma. Nutno zmínit, že Belmonda zde ve filmu oblékal sám Karl Lagerfeld. Ikona oblékala ikonu, kruh se uzavírá.

Kdo nezná tento film, ať se zastydí. A to hodně. Příběh tichého smolného spisovatele, který negativní emoce vůči lidem, co mu tropí příkoří, promítá do své knihy o neodolatelném hrdinovi, je skutečně zásadní komedií francouzské kinematografie. Muže z Acapulca proslavil nejen Belmondův neodolatelný skok do kabrioletu, recitování vlastních básní, ale i hercův vypasovaný bílý oblek. Ovšem i tmavý rolák, ve kterém tráví spisovatel čas ve svém malém bytě, měl něco do sebe. V obojím každopádně Belmondo vypadal neodolatelně a sršel vtipem. A to přitom natáčení zrovna nebylo jednoduché, při skoku do jedoucího auta si herec nejprve zlomil nohu, pak si ji při běhu po střeše ještě prořízl. Útěchou mu pravděpodobně mohly být sličné asistentky, při natáčení prý několikrát zdemoloval interiér hotelových pokojů, ve kterých s oblibou pořádal velkolepé večírky. Zlatá to doba.

U komedie Zvíře drama nečekejte. Jen obrovskou dávku zábavy, vizuální podívané a skvělé hudby, která se vám vryje do paměti, i když nechcete (ostatně za muziku snímek dostal několik ocenění). Zvíře si na nic nehraje. Nebo vlastně ano, hraje a pořádně. Příběh o kaskadérovi, který se tak trochu do všeho zamotá, je doslova napěchovaný vtipem a akcí. Hlášky z filmu i u nás zlidověly a Bruno Ferari, kterého ve dvojroli Belmondo ztvárnil tak dokonale, dodnes patří k nejnapodobovanějším postavám. A že je co napodobovat! Růžový komplet a notná dávka samoopalovacího krému krásně kontrastovaly s civilními džínami, lehkou košilí a krátkou bundou, kterou nosil Belmondo ve své druhé roli. Zkrátka ten, co skákal z baobabu, opět zabodoval!

Poslední z našeho výčtu ikonických rolí s neméně ikonickými kostýmy. Zde si divák užije jak akci, tak zcela civilního Belmonda, co se týče projevu i vzhledu. Opět se s ním setkáváme ve Francii, tentokráte v Nice, kde Belmondo vyšetřuje zapletení policie s mafií a vypadá u toho lépe než kdykoliv předtím. Černý kožený křivák, elegantní oblek s motýlkem na večer a modré zvonové džíny jsou skutečným trendem doby a návrháři se těchto motivů drží dodnes. V tomto snímku dělala kostýmy i slavná Paulette Breil, která měla na starosti snímky s Louisem de Funèsem, skutečná francouzská elegance se tu tedy nedá zapřít.