Všichni se oblékáme stejně. Co když bez Instagramu budeme vypadat víc cool?

Před pár lety jsem každý den dojížděla do práce autobusem a kdykoliv jsem se začala nudit, hrála jsem v duchu hru, které jsem říkala stylové bingo. V čem spočívala? Jakmile jsem zahlédla nějaký specifický módní kousek, třeba samby od Adidas, puffer bundu North Face, tote bag Mubi, šálu od Acne Studios nebo uggy, pomyslela jsem si „bingo“. Když jsem na někom vypátrala všech pět naráz, byl to full house. Tu zimu jsem skoro vždycky měla full house ještě dřív, než jsem dojela do centra Londýna (a nikoho nesoudím, sama mám skoro všechny zmíněné kousky).

O skutečnosti, proč teď skoro všichni nosíme totéž, už bylo napsáno mnoho – zkuste třeba tenhle skvělý ponor od Julie Hobbs, která vyzpovídala insidery z technologického průmyslu i kulturně-kritickou obec na téma fungování tiktokových algoritmů pro červnové číslo britské Vogue. Na druhou stranu jsem u mnohých zaregistrovala i vědomé úsilí opačným směrem, totiž krok směrem ke kapsulovým šatníkům a k myšlence pěstování svého vlastního osobního stylu. To ovšem ve finále všudypřítomnou převládající stejnost nepřemohlo. Jak napsal loni Daniel Rodgers: „Podobně jako většina záležitostí v módě, i myšlenka osobního stylu se stala stejně komodifikovanou jako záplava nevýrazných trendových estetik, jejichž názvy končí na -core a vůči kterým měla být imunní.“

A to mě přivedlo na myšlenku... Zdá se, že i v téhle post-brainrot éře, v níž se chceme vyhnout hnití mozku vlivem internetu a oblékat se sami pro sebe, musí naše úsilí zákonitě dostat nějaký chytlavý internetový název. Jenže neleží náhodou klíč ke skutečnému stylu a smyslu pro individualitu kdesi daleko, hodně daleko od našich obrazovek? Možná, že tajemství jednoduše tkví (a tohle radši jen tiše zašeptám, aby mě nevyvedli z kanceláře) v tom, být offline? A když říkám offline, nemyslím samozřejmě kompletně offline, jak jinak byste četli onlinový Vogue? Mám spíše na mysli vyhýbat se sociálním sítím. Vyhýbat se tiktokovým influencerům a influencerkám, které se nás snaží přesvědčit, že nosit džíny a tričko znamená oblékat se ve stylu casual-core nebo že rozhodně potřebujete uggy ve stylu mary-janes nebo cokoliv jiného v jakémkoliv stylu.

Myšlenka, že lidé, kteří žijí offline, jsou často víc cool než my, kdo jsme chronicky online, není nijak nová. I já osobně jsem o tom už psala. Ale pro milovníky módy může být odříznutí se od sociálních médií obtížné, až nemyslitelné. Jak jinak být v obraze a vědět, co se právě nosí a děje? I přesto jsem osobně přesvědčená, že snaha držet krok se všemi mikrotrendy, které se neustále rodí na sítích, z nikoho módního vizionáře nebo vizionářku neudělá a ani díky ní nebudete mít více stylu. Když se podíváte na ulici s odstupem, zjistíte, že jsou všichni oblečení v těch samých béžově-šedých outfitech s dotekem červené, jakých je plný Pinterest, a dostanete chuť jít se radši dotknout trávy. Nebo aspoň najít nějakou subkulturu. Přirozeně nejsem jediná, kdo trpí únavou z algoritmů nebo mu tak docela nevoní záplava mikrotrendů – tahle reakce už se šíří nějakou dobu a pomalu se dere na povrch. Letos už vcelku jasně zaznamenáváme odklon od nadměrné spotřeby (doslova i metaforicky) a hlad po všem, co jde proti trendům. „Myslím, že lidé chtějí zase něco cítit, protože jsme neustále vystaveni tolika informacím a neustále je nám diktováno, co se nám má líbit a co se líbí ostatním,“ uvedl minulý měsíc pro Vogue Business Nick Tran, hlavní nákupčí v Dover Street Market Paris, „a to nás přimělo reagovat. Tou reakcí je návrat k individuálnímu stylu.“ A jak to vypadá? „Myslím, že lidé na to chtějí přijít sami,“ řekl. Být iniciativní! To je myšlenka.

Odhlásit se ze sociálních sítí neznamená automaticky nedostatek inspirace. Já osobně moc ráda pozoruju, co mají na sobě lidé na večírcích nebo venku na ulici. A samozřejmě platí, že jen proto, že něco vypadá dobře na něčím instagramovém účtě, to nemusí nutně vypadat dobře naživo. Přitom mnohdy skutečnost, jak oděv sedí na těle nebo jak se v něm cítíte a jestli se vám v něm dobře chodí, hraje tu nejdůležitější roli. V zásadě jde asi o tohle: Ti nejvíc cool lidé kolem vás nejspíš nemají ani tušení, co je to bloke-core. A navíc ani nejsou tak moc online, aby je bavilo něco takového zjišťovat, natož to sledovat.