Romantický příběh Adelaide Cottage, nového sídla prince Williama a Kate Middleton

Důvod velkého stěhování je dle vysoce postaveného zdroje, který ABC News prozradil podrobosti, zcela prostý — chtějí svým dětem, které nastupují na Lambrook School v Berkshire (stojí jen asi čtvrt hodiny jízdy autem od Adelaide Cottage), dopřát co „nejběžnější“ výchovu a touží po relativním soukromí, což okolí domu perfektně splňuje. Kromě toho bude mít mladá rodina i blíže ke královně Alžbětě II., která se již na hrad Windsor odstěhovala nadobro. A jaká je historie jejich nového domu?

Byl postaven v roce 1831 sirem Jeffrym Wyatvillem, aby sloužil jako čajovna pro královnu Adelaide. Tehdejší tisk budovu označil za „prapodivně elegantní“. Za vlády královny Viktorie se z ní však stal idylický, luxusní penzion. 

Mimochodem, podobný příběh má i Frogmore House, dům, který nyní náleží Harrymu a Meghan Markle: „Zpočátku měla Adelaide Cottage status jako Frogmore House. Významní návštěvníci Windsoru v roce 1830 pravidelně líčili návštěvy, nejprve jednoho, pak druhého královského letního útočiště,“ píše Jane Roberts ve své knize Royal Landscape: The Gardens and Parks of Windsor z roku 1997. 

Adelaide Cottagee je také ukázkovým příkladem stylu cottage orné. Tento architektonický směr, jehož název pochází z francouzštiny a v doslovném překladu znamená „zdobená chalupa“, se vyznačoval záměrně asymetrickými venkovskými prvky, často kombinovanými s hravými ornamenty na střeše. 

V roce 1941 se Adelaide Cottage stala známou jako „dům milosti a přízně“, což je termín používaný pro označení domů ve vlastnictví královny, které půjčuje dalším členům královské rodiny či věrným zaměstnancům. Jedním z  prvních oficiálních obyvatel Adelaide Cottage se stal Peter Townsend, někdejší láska princezny Margaret. „Na jaře roku 1945, když bylo na cestě naše druhé dítě, navrhl král, abychom se přestěhovali do Adelaide Cottage, domku 'z milosti a přízně', který stojí v domovském parku Windsorského panství,“ napsal Townsend ve svých pamětech Time and Chance. „Šlo o velkorysé gesto, za které jsem se cítil hluboce vděčný, navzdory omezenému vybavení domu.“ Bydlení, které bylo zapsáno na seznamu II. stupně, přitom potřebovalo zásadní rekonstrukci. V zimě jej dokonce Townsend popisoval jako „ledárnu“, protože se zde původně vyskytovaly jenom dva radiátory: „V obývacím pokoji, obklopeným francouzskými okny, bylo někdy nutné zahalit se do kabátu a šály,“ psal Townsend. K tomu publicistka Jane Roberts ve své knize, uvádí, že žádost o ústřední topení, o kterou kdosi ve 40. letech požádal, byla zamítnuta: „Úřad pro stavební práce odpověděl, že v současné době není možné o takových zásazích uvažovat, když veškeré naše úsilí směřuje k odstranění škod způsobených bombami v Londýně.“ Avšak v létě tam bylo podle Townsendových slov nádherně. V domě žil až do roku 1952.

Po Townsendově odstěhování se Adelaide dočkala několika modernizací. Jane Roberts například zjistila, že „po mnoho let (až do roku 1963) sestupoval z kopce skalkou za domem vodopád; který byl odstraněn ve snaze snížit vlhkost uvnitř.“ Dalších úprav se nemovitost dočkala v 90. letech 20. století, také v roce 2015 prošla rozsáhlou rekonstrukcí. A i když se místo od doby svého vzniku velmi změnilo, původní kouzlo jistě neztratilo.