Odvaha má tvář obyčejné ženy a jmenuje se Gisèle Pelicot

„Hanba musí změnit strany,“ prohlásila během procesu Gisèle Pelicot, žena, kterou její dlouholetý manžel roky po podání uspávacích omamných látek znásilňoval, natáčel a nechával i další, cizí muže, aby páchali totéž. V případu, jenž obletěl a šokoval celý svět, se stala po zásluze hrdinkou. I proto, že hned na začátku odvážně rozhodla své přání, aby byl proces veřejný, a posloužil tak i dalším přeživším podobně hrůzných činů. Silné feministické a sesterské gesto, které nevyšlo vniveč, a především tnulo do živého. Jen v České republice jsou statistiky týkající se znásilnění a dalšího sexuálně podmíněného násilí neveselé, a ačkoli počet nahlášených případů stoupl, je s ohledem na odhady odborníků a odbornic stále ještě oproti realitě nízký. A častokrát se není čemu divit: přeživší ještě pořád můžou narazit na sekundární viktimizaci a další jevy (bagatelizace apod.), které velmi úzce souvisejí s prohlášením Gisèle Pelicot o hanbě: tu totiž velmi často nese poškozená žena, nikoli pachatel. Povzbuzující u nás nebývá ani přístup příslušných orgánů.

Připomeňme si okamžik, kdy policejní prezident Martin Vondrášek v pořadu Spotlight loni řekl, že oznámení žen o sexuálním násilí jsou velmi často smyšlená (což ovšem, jak se následně ukázalo, neodpovídá statistikám). Za svůj výrok se posléze omluvil, ale důvěra v instituce byla narušena. Podobně důvěru v autority podlomilo i prohlášení prezidenta České lékařské komory Milana Kubka. Ten zhruba před měsícem ke kauze Cimický (psychiatr, jehož aktuálně uznal soud vinným ze 35 případů vydírání a čtyř znásilnění mezi lety 1979 až 2019, pozn. red.) v rozhovoru mimo jiné prohlásil, že problémem podle něj je to, že ženy, kterých se to týká, nepromluvily dříve. Aktuálně se pak Generální inspekce bezpečnostních sborů podle deníku Právo a Novinek.cz zabývá případem, kdy pražští policisté údajně nechtěli pomoci znásilněné a zbité dívce. A nelze ani nepřipomenout lavinu reakcí na kauzu Feri, při níž se oběti setkaly s nedůvěrou od veřejnosti i médií.

Je to jen pár dní, co v kauze Pelicot zazněl verdikt: Dominique Pelicot, nyní už bývalý manžel Gisèle, je vinen. Dostal nejvyšší možný trest za znásilnění ve Francii: dvacet let odnětí svobody. Další obžalovaní (nasčítala se jich celá padesátka!) byli odsouzeni ke třem až deseti letům. Gisèle Pelicot poděkovala všem, kdo ji během celého procesu podporovali, a uvedla, že její myšlenky směřují k jejím třem dětem a vnoučatům: „...protože oni jsou budoucnost. Kvůli nim jsem se rozhodla projít celým procesem.“ Také je podle ní důležité myslet na oběti znásilnění, které nikdo nezná, a jejichž případům se nedostane takové pozornosti jako tomu jejímu: „Jsem přesvědčená, že společnost dokáže vytvořit budoucnost, v níž muži a ženy dokážou žít vedle sebe v bezpečí a ve vzájemném respektu.“ Případ se začal projednávat začátkem letošního září, od začátku, díky rozhodnutí Gisèle, veřejně.

Všechno, co, postupně vyšlo najevo, bylo šokující a šílené: to, že se vše dělo z rukou toho nejbližšího (Pelicotovi byli manželé desítky let a okolí je považovalo za dokonalý pár), že pravidelné znásilňování trvalo téměř deset let, ale i neskutečně množství dalších lidí, kteří se s pomocí jejího exmanžela hrůzného činu dopouštělo. Mnohé šokovala nejen systematičnost zločinu, ale také fakt, že se jej dopouštěli „obyčejní“ muži různých profesí a postavení. Ve veřejné debatě se začalo opět skloňovat virální tiktokové video z letošního jara, v němž se reportér ptá náhodných žen, zda by se raději samy ztratily v lese s mužem, nebo s medvědem: tehdy reakce většiny žen, které bez zaváhání zvolily medvěda, řadu mužů naštvala. 

Po případu Pelicot se toto dilema zdá jasnější než kdy dříve. Pro mnoho lidí se stala Gisèle Pelicot symbolem hrdinství a nezpochybnitelnou osobností roku, redakce Vogue Germany nechala při příležitosti Mezinárodního dne boje proti násilí na ženách 25. listopadu vytvořit digitální cover, jež jí vzdává hold a magazín The New York Times Pelicot označil za novou tvář hrdinství. Její příběh a odvaha nejen ženám po celém světě odteď připomínají, že karty se obrátily a náš pohled na hanbu a stigma, spojené se sexuálním násilím, se můžou změnit. A hlavně, že se změnit jednou provždy musí. Děkujeme, Gisèle!

Hledáte pomoc nebo radu, jak si poradit ve svízelné situaci, která se jakkoliv týká sexuálního násilí? Na webu Konsent či Pod Svícnem najdete doporučení, kam se obrátit.