Milá Zuzano Čaputová...

Blahopřejeme Vám k vítězství v prezidentských volbách na Slovensku. Blahopřejeme Vám, že jste zvítězila, aniž jste musela na někoho něco odporného vytahovat, poukazovat na jeho nedostatky, mluvit na veřejnosti o jeho skandálech. Blahopřejeme Vám, že jste zvítězila, protože voliči se rozhodli volit Vás, Vaše sliby a Váš program, nikoli, že by se jen rozhodovali pro menší zlo. Zvolili Vás, protože prostě chtěli. Ten rozdíl v procentech mezi Vámi a Šefčovičem snad mluví jasně. 

Již podruhé měli Slováci štěstí. (Na rozdíl od nás, Čechů.) Poprvé, když si za prezidenta zvolili Andreje Kisku, který byl od začátku do konce svého období dobrým prezidentem. Protože kandidoval s tím, že prezident je pro své občany především morální autoritou, lidským vzorem a oddaným služebníkem. Nepotřebuje hrát mocenské hry, protože moc bere jako nástroj ke konání, nikoli jako vítězství v nějakém zápasu. Nepotřebuje se nechat uplácet nebo jinak nečestně získávat majetky, protože měl dost už předtím, je dostatečně moudrý a ví, že peníze nejsou všechno, jen prostředek k obohacení života, nikoli jeho podstata. Není chorobně posedlý vládnutím, protože ví, že v očích ostatních nejvíc stoupne přirozenou autoritou a moudrostí. Možná to jsou pro někoho prázdné kecy, pro nás v Česku už sedmým rokem každodenní úpěnlivé přání. 

Vy, Slováci, máte geopoliticky ještě méně záviděníhodné postavení než my, Češi. Nenalhávejme si něco o vlastní důležitosti a významnosti, většina planety nemá o naší existenci ani tušení. Právě hlava státu však toto může měnit nejvýrazněji. Tím, že svou zemi důstojně, smysluplně a sebevědomě reprezentuje v zahraničí. I když jsme jim zeměpisně vzdálenější než vy, největšími českými kamarády se v posledních letech staly Rusko a Čína. Svéprávná část obyvatelstva se tomu sice brání, ale nic s tím nenadělá, protože ti dva se tak rozhodli. Nejspíš jim za to bylo slíbeno něco velkého a hodnotného, o čem občané nemají tušení. Paní prezidentko, vyhlížejte jako Váš předchůdce nadějně Evropu směrem na západ, jen tam je svoboda, jen tam Vás budou brát jako rovnocenného partnera, nikoli jako toho, kdo se potřebuje něčeho doprošovat, s pohledem poddaného a hlavou (už zase) sklopenou. 

Paní prezidentko, zůstaňte takovou, jakou jste byla doteď. Nevychloubejte se, ale ani se nebojte. Hleďte druhým zpříma do očí, protože si to můžete dovolit, ne protože jste se to jen dobře naučila hrát. Zastávejte se spíš slabších, ti silnější si poradí sami. Buďte milá, arogance moci je jednou z nejodpornějších věcí, kterou lidstvo vymyslelo. Buďte natolik silná, abyste věci, které Vám přísluší řešit, měla vždy pod kontrolou. Nenechávejte se zahnat do kouta muži, i když to na Vás budou určitě zkoušet, vždycky to je totiž jen mnoho povyku pro nic. Se Zemanem ani Babišem se moc bavit nemusíte, stejně to je většinou k ničemu, zeptejte se svých zahraničních kolegů. Jestliže si sama nejste něčím jistá, nechte si raději poradit od někoho povolaného a v daném směru moudřejšího. Ukážete tak, jak jste sama moudrá. Nenechte se zlákat. Ničím a nikým. Starejte se o své občany, i ty, kteří Vás nezvolili, jak nejlíp umíte. Nemůžeme si už dovolit druhého Jána Kuciaka a Martinu Kušnírovou. A vždycky mějte na paměti, že nejdůležitějšího ze všeho je svoboda. Svoboda Vaše, svoboda druhých, svoboda nás všech. 

Zuzano Čaputová, buďte tou nejlepší slovenskou prezidentkou. Je nejvyšší čas.