SpolečnostO Audrey Hepburn, černém roláku a pravoslavných ikonách
Michal Josephy18. 10. 2024
Pokud by se ve světě módy a lifestylu soutěžilo o nejvíce nadužívané slovo, o vítězi by bylo předem rozhodnuto.
Foto: Profimedia.cz
Audrey Hepburn ve švýcarském Bürgenstocku, 1951
S ikonami mě pojí dvě nezapomenutelná setkání. Poprvé jsem se s nimi setkal v Černé Hoře, kde jsem se přesvědčil, že pravoslavný pop není místní populární hudba a že zbožné uctívání ikon je neodmyslitelně spjaté s křesťanskou ortodoxií i každodenním životem. Mé druhé setkání s ikonami se neslo v úplně jiném a poněkud přízemnějším duchu. Pro lifestylový magazín jsem zpracovával článek o černém roláku a slovu ikonický jsem se s ohledem na Audrey Hepburn nevyhnul.
Kdo je to módní ikona a kdo o tom rozhoduje
S ikonami se však od té doby roztrhl pytel a ikonické je ve světě módy a lifestylu téměř vše od bot přes domy, účesy, make-upy, filmové role či nákupní galerie. Mám to na zřeteli vždy, když o něčem píši, ale častokrát mi není pomoci a tento článek to určitě nevylepší. Slovo ikonické je tak módní, chytlavé a univerzální, že si o použití samo říká, ačkoliv je to něco jako fotbalová kvalita či umělecký koncept. Všeříkající a zároveň nic neříkající zaklínadlo, které lze naroubovat i na tu nejtuctovější banalitu a ta pak bude znít zasvěceně i vznešeně.
Skutečné ikony však musí z podstaty věci projít zkouškou času a nadužívání slova nevyhnutelně vede k profanaci.
Tak pravila Lauren Bacall
Foto: Profimedia.cz
Lauren Bacall ve filmu Written on the Wind, 1956
„Ona není legenda. Je to začátečnice. Co to je za ,legendu'?" obořila se Lauren Bacall v roce 2004 na moderátorku. Ta jí v rámci propagace filmu Zrození nadhodila, že v něm hrála po boku legendy stříbrného plátna, Nicole Kidman. Bacall na dnešní poměry možná nekorektně, ale věcně, poznamenala: „(Kidman) Nemůže být legenda ve věku, který má. Nemůže být legenda – na to musíte být starší.“
Slavná americká herečka (či chcete-li ikona) klasické éry Hollywoodu vycházela ze zkušenosti, že stát se ikonou či legendou vyžadovalo čas. Ikony byly po dlouhou dobu vybírány úzkým a expertním týmem několika prestižních médií a lesklých magazínů, které stály na pomyslném olympu stylu. Módní ikona musela mít osobitý styl oblékání, který ideálně, podobně jako obrazoborci, zboural předcházející tradice. Stát se vzorem pro ostatní zpravidla rovněž znamenalo dlouhodobé spojení s předními arbitry elegance, podobně jako Audrey Hepburn byla propojena s Hubertem de Givenchy. A konečně, vše ikonické muselo být součástí dlouhé a rozsáhlé mediální expozice, jejímž prostřednictvím se ona ikona propsala do paměti, emocí a kulturního povědomí velkého počtu lidí.
Ikona označuje člověka či věc, používanou podobně jako svatý obrázek."
Tento model, který byl ušitý na tělo aristokratické paní módy, se však rozpadl společně s jejím zmasověním, vzestupem konzumerismu a pádem mediálních monopolů. Mezi desítkami módních časopisů, stovkami celebrit a tisícemi influencerů se obtížně nastoluje prapůvodní řád a hierarchie, a tak se ikoničnost stala nejvyšší metou.
Bohoslužba v chrámech konzumu
Lifestylový byznys okolo ikon je založený na skutečnosti, že ztělesňují moc tradičních i sociálních médií v reprezentaci spotřebitelských snů a konzumních tužeb publika. Stát se ikonou je v pomyslné honbě za vysokými statusy více než být populární či legendární. Ikony jsou uctívány téměř jako náboženské idoly, což jim umožňuje s povznesenými nadhledem sledovat pinožení obyčejných smrtelníků či pouhých celebrit, které se zaboha nemohou vydrápat na piedestal nedotknutelné, charismatické a všemi zbožňované ikony.
Slovo ikonický se v médiích podle Umberta Eca používá k prosazení rovnice mezi určitými vysokými kvalitami osob a věcí spojených s těmito osobami se sociálním statusem jednotlivců. Černý rolák, o němž jsem v úvodu psal, odkazoval nejen k Audrey Hepburn, ale i k Sarterovi a francouzským existencialistům. A kvůli nim jsem si koneckonců i černý vlněný rolák s příměsí kašmíru koupil.
Marná sláva. Ikona je stále ikona a v přeneseném významu označuje člověka či věc, používanou podobně jako již zmíněný svatý obrázek. A přestože se svého idolu zpravidla nemůžeme dotknout a něco si z jeho výjimečnosti přisvojit, kupujeme si alespoň věci, které jsou s ním reklamně spojeny. Toto počínání v sobě 21. století navzdory nese rysy kontaktní magie a fetišismu, tedy víry, že nám tyto „kouzelné objekty” přinesou život jako v ráji. Ale co naplat. Lifestylové ikony září na nebi, kde madony nahradily Madonny.