Odvrácená tvář Jamese Bonda: Hrdina, nebo psychopat?

Agent Jejího Veličenstva si podle studie zveřejněné v British Medical Journal týden co týden dopřával čtyřikrát větší množství alkoholu, než je maximální doporučená míra pro britského gentlemana. Jak by to dopadlo, kdyby takto Bond fungoval ve skutečném životě? Hangover Never Dies* a excesivní pití by dříve či později způsobilo, že by se Bond potýkal nejen s přesnou muškou svého Waltheru PPK, ale především s vážnými problémy s impotencí a hrozící cirhózou jater. V důsledku chronického alkoholismu ostatně mohla vzniknout i jeho legendární hláška: „Protřepat, nemíchat“, neboť je to jeden ze společensky vhodných způsobů, jakým může notorický piják zastřít třes rukou. 

Proč se vlastně ze špiona tajné britské služby stal The Spy Who Loved Booze*? Autoři uvedené studie analyzovali agentovy picí návyky, které jsou popisovány ve všech bondovských novelách, a objevili v nich zvyšující se toleranci, s níž se ostatně potýkal i samotný Bondův literární otec Ian Fleming. Podle výkladu odborníků začínal The Man With the Golden Liver* svou kariéru profesně úspěšného alkoholika tak, že si sem tam dopřál jednoho panáka na odvahu nebo na snížení stresu, ale postupně zjistil, že One Shot Is Not Enough*. Koktejl Vesper zkrátka představoval ideální společenský lubrikant i špičkový olej, kterým promazával motor svého luxusního sporťáku, nepřetržitě uhánějícího za vzrušením, neotřelými zážitky a riskantními dobrodružstvími.

„Every night / While you're chasing the morning light / You're not the only spy out there,“ zpívá Sheryl Crow v bondovce Tomorrow Never Dies (Zítřek nikdy neumírá). James Bond zde uhání ve svém autě po noční, osvětlené autostrádě směrem k rozbřesku, když krátký záblesk světla vykreslí kontury jeho tváře dosud schovávané ve stínu. Psychologové, kteří si na Bonda posvítili, jej vedle alkoholika považují za typický příklad funkčního psychopata. 

„Lidé jako Bond sice oplývají typickým psychopatickými vlastnostmi, ale zpravidla slouží ve prospěch společnosti,“ tvrdí klinický psycholog Kevin Dutton. „Bezcitnost, nízká míra empatie, touha po moci, absence výčitek, strachu a silné kouzlo osobnosti  jsou osobnostní rysy, které mohou být silně zastoupeny nejen mezi špiony, manažery, politiky či lidmi pracujícími v médiích, ale i sériovými vrahy či nájemními zabijáky.“ „Ale pozor,“ varuje kriminální psycholog Robert D. Hare: „I dobrý psychopat vás dokáže uškrtit svojí svatozáří.“ Za jeho jednáním stojí porucha v mozkovém centru strachu, která je příčinou toho, proč psychopaté vyhledávají nebezpečné stimulace, nové milenky či nadprahová vzrušení. Nechtějí se unudit k smrti, a tak se raději promění v můry, které se z hlubin noci probíjejí k plamenům luceren, přestože je jeden intenzivní zážitek může na místě uškvařit.

„Predátoři vycházejí za soumraku, když jejich kořist vychází pít,“ cituje psycholog Peter Jonason věty, kterými Bond jako ornitolog oslnil Halle Berry na kubánské pláži. Agent 007 je podle něj typickým představitelem muže temné triády, tedy trojúhelníku osobnostních vlastností, jehož hroty tvoří psychopatie, machiavellismus a narcismus. Je chladnokrevný, má rád krátkodobé vztahy, vyhledává vzrušení, bezcitně zabíjí, bez skrupulí lže, manipuluje okolím a je okouzlen vlastním zjevem a dokonalostí.

 

Tito společenští, na systému parazitující jedinci temné triády, zpravidla nekončí ve vězení, ale nacházejí uplatnění ve stínu i na společenském výsluní, kde mohou v prostředí politiky či korporátů uchvátit majetek a moc, po nichž touží. Jejich životní strategií je – získat, využít, opustit, a týká se to nejen budování kariéry, ale i v navazování krátkodobých vztahů, v nichž jsou velice úspěšní: „Muži, kteří skórují vysoko ve vlastnostech temné triády,“ vysvětluje psycholog Kevin Dutton, „se vyžívají ve vztazích na jednu noc. Tím, že potenciálně oplodní co nejvíce žen, a zmizí dříve, nežli jim někdo začne říkat ‘tati’, vlastně maximalizují svůj reprodukční úspěch.“ James Bond není v tomto ohledu jiný.