Velikonoce v Hollókő

Slunce příjemně hřeje a cestou do Hollókő mě obklopuje téměř idylická, bukolická krajina. Nazlátlá pole střídají čerstvě rašící vinice a na úrodné údolí dohlíží někdejší strážný hrad, který se tyčí vysoko nad vesnicí.  

Hollókő leží v župě Nógrád, obklopené nízkými vrcholky pohoří Cserhát, a z Budapešti je to sem nějakých 90 km. Není to málo a není to moc, člověk se alespoň naučí správnou výslovnost: „Hollókő znamená doslova Havraní kámen,” vysvětluje mi jeden z místních. „Podle pověsti se tak říkalo hradu, který byl v polovině 13. století postaven na obranu proti mongolským vojskům, která drancovala Evropu." Současná vesnice, v jejímž centru již stojí katolický kostel, vznikla na základech vypálených osmanskými Turky, a její podoba z 17.–18. století přetrvala dodnes. To samé lze prohlásit o generacích zde žijících Palóců, jejichž původ se odvozuje od Avarů a částečně i od turkického kmene Polovců (Kumánů), od nichž tato etnická skupina převzala své jméno. Palócové, kteří žijí i v přilehlých oblastech jižního Slovenska, vystavěli Hollókő v tradičním palóckém stylu. Domy jsou vybudovány z hlíny a dřeva, s doškovými šikmými střechami pokrytými slámou nebo šindely a zakončené malými verandami, často ozdobenými květinami. „Obyvatelé Hollokő hrdě stráží tradice podobně, jako je kdysi strážil hrad, a předávají je z generace na generaci,“ říká etnografka Zsuzsanna Erdélyi. „Architektura jejich vesnice je živým dokladem venkovského života, kde každá stavba vypráví příběh komunitního života.“

Zeleným lesem jsem šel
modrou fialku jsem uviděl
chtěla mi uvadnout
mohu ji vodou polít?

(Verše z velikonoční palócké písně)

V obci Hollokő žije celoročně asi 250 obyvatel, ale jejich počet se o nejdůležitějších křesťanských svátcích několikrát znásobí. „V palóckých Velikonocích,“ vysvětluje mi etnografka Éva Pócs, „stojí křesťanská symbolika vzkříšení na pohanských základech a rituálech plodnosti.” Maďarská folkloristka se ve své knize Víly a čarodějky zabývala animismem a přírodní magií, v níž hráli stěžejní roli táltosové, tedy šamané komunikující s nadpřirozenými bytostmi. V Hollokő se tato prastará maďarská víra projevuje zejména v barvení vajíček načerveno a v polévání vodou. „Červená kraslice,” zdůrazňuje Pócs, „nejsou jen symbolem Kristovy krve a vzkříšení, ale též pohanským amuletem plodnosti, který se používal k ochraně před zlými duchy a k věštění.” Tato vejce, která jsou na velikonoční neděli vysvěcena, dávají dívky chlapcům po rituálním polévání vodou. „Locsolkodás je zvyk pocházejících z jarních rituálů plodnosti a živelných oslav Matky Země,” upřesňuje etnografka a dodává: „Oslava Velikonoc není jen svátkem, ale i způsobem života. Veselé tance a písně znovu spojují lidi s přírodními cykly a vírou ve věčnou obnovu života. Čardáš přináší radost i v těžkých časech a obnovuje naši sílu žít dál.”