Společnost
Kateřina Mrázová: Hokejová výstroj často klame
Natálie Debnárová27. 5. 2024
Když se rozhodnete uspět v ženském ledním hokeji, musí vám být dopředu jasné, že vás čeká nelehká cesta. Přesto se poslední dobou objevuje čím dál víc holčiček, které místo krasobruslařského touží obléct dres hokejový. Své zásluhy na tom jistě nese i Kateřina Mrázová, která patří k nejlepším hokejistkám nejen u nás, ale i v zámoří. Co si myslí o hokejovém světě? A proč jsou hokejistky hůře placené než jejich mužští kolegové?
Foto: Kateřina Mrázová
Kateřina Mrázová
Najít v Čechách experta na ženský hokej je celkem oříšek, do popředí se ale tahle kategorie dostala díky olympijským hrám. Od té doby už zájem (až na občasná kolísání) trvá, navíc o Češkách hrajících v zámoří se začíná více a více mluvit. Jak to vnímáte vy?
Ano, velký zájem o ženský hokej v Česku bohužel nebyl až do chvíle, kdy se nám podařilo dostat na olympiádu. Dále určitě pomohly dvě bronzové medaile z MS dva roky po sobě. A také máme spoustu hráček ve Švédsku, v Americe na školách i v nejvyšší severoamerické soutěži PWHL. Jsem ráda, že i v Česku si konečně získáváme víc pozornosti.
Jak vnímáte zvýšenou pozornost o ženský hokej vy sama za sebe?
Během letoška, kdy se v Americe a Kanadě rozjela profesionální soutěž PWHL, se ke mně dostávají jen pozitivní ohlasy… a že jich je opravdu hodně! To v minulosti nebylo. Více holčiček začíná hrát hokej a já jsem za to samozřejmě moc ráda. Je neuvěřitelné, kolik jich tady v Ottawě vidím na zápasech.
Asi vás nepřekvapím otázkou na diverzitu v tomto odvětví, které je doménou mužů: jak vnímáte hokej, kde jsou pravidla i dynamika hry pro obě pohlaví takřka stejná, ale pozornost i finance se stáčí zejména k mužské kabině? Jaký je váš názor na debatu o rovnosti platů v hokeji?
Na to lze nahlížet několika způsoby. Když se na věc podíváme z pohledu hráčky, my ženy nerovnost v odměňování vidíme jako věc nespravedlivou, protože dřete stejně, obětujete své zdraví a někdy i osobní život, a přesto dostanete odměnu za stejně vykonanou práci mnohonásobně menší. Druhý pohled je ekonomický. Pokud je zájem diváků menší, návštěvnosti nižší, prodej TV práv menší, točí se v tomto byznysu méně peněz, pak jsou i ty mzdy hráčů a hokejového personálu logicky menší. Nicméně musím podotknout, že v Ottawě (PWHL) je v rámci ženské ligy průměrná návštěvnost dvakrát vyšší než v české extralize, která má letos v průměru něco přes 5000 návštěvníků na zápas. A když tato ženská liga běží v televizi v USA nebo Kanadě na těch nesledovanějších sportovních kanálech, říkáte si, kde ta pravda vlastně je. V Česku bych se osobně přikláněla pro zastřešení ženských týmů těmi mužskými, protože tak přitáhneme větší počet žen, které pak přivedou na zimák zase děti. Tímto způsobem postupně přilákáme nejen více malých hokejistů a hokejistek, ale i větší počet diváků, čímž zajistíme větší finanční stabilitu tohoto sportu, jak pro muže, tak i pro ženy. To je ale dlouhodobá vize, do které se nikomu v dnešní složité době moc nechce.
Sledujete mužský hokej? Komu fandíte?
Na jakýkoliv hokej se podívám ráda, pokud mám čas. Sledovala jsem trochu extraligu a pak tady koukám na NHL, ale vyloženě nikomu nefandím. Velmi ráda se vracím na zimák, kde jsem začínala s hokejem, a kdybych si tedy měla vybrat oblíbený tým, byl by to Kolín.
V souvislosti s MS v ledním hokeji, které u nás proběhlo, jste se stala pravděpodobně jako první česká hokejistka jednou z tváří kampaně značky Coca-Cola, což je určitě společností vnímáno jako velký krok kupředu pro ženský hokej. Jak to vnímáte vy?
Nejprve bych chtěla značce Coca-Cola za tuto spolupráci moc poděkovat. Moc si vážím, že vybrali zrovna mě a že mohu být tváří ženského hokeje. Určitě je to pro společnost něco nového. Jsem samozřejmě moc ráda i za to, že nejen ženský, ale i para hokej, se dostává do popředí zájmu celé společnosti. Jak kampaň správně ukazuje, hokej je skutečně úžasná hra pro všechny a mistrovství světa je skvělá příležitost to ukázat všem. Já jsem pyšná, že spolu s hokejisty i para hokejisty, kteří jsou pro mě vzorem odhodlání, jsem součástí této kampaně, která pomáhá rozvoji tohoto sportu.
Foto: Kateřina Mrázová
Kateřina Mrázová
Cítíte na sebe v posledních letech, ať už kvůli olympiádě, nebo svým úspěchům v zámoří, větší tlak? Kdo nebo co vám pomáhá jej ustát?
Ano, ale musím říct, že za ta léta jsem se s ním naučila pracovat a spíš si to moc nepřipouštím. Snažím se soustředit na hru, a hlavně se tím hokejem bavit. V osobním životě je mou velkou oporou rodina a přímo v zápase se spoléhám i na spoluhráčky. Přece jenom jde o kolektivní sport.
S jakým největším předsudkem jste se v souvislosti se svojí prací setkala?
V minulosti jsem asi nejvíce slýchávala, že holky patří do kuchyně, a ne na led. Také spoustu lidí udivovalo, že holka s dlouhými blonďatými vlasy hraje hokej, představovali si, že budu mít krátké vlasy a vypadat jako kluk…
Zpět k vašim začátkům, dočetla jsem se, že jste dlouhou dobu hrála čistě v chlapeckém týmu. Proč? Nebyly možnosti? Jaké to pro vás bylo?
Ano, přesně tak. Když jsem začínala s hokejem, co je před téměř devětadvaceti lety, moc holek hokej tehdy nehrálo, lidi na to ani nebyli zvyklí. Byla jsem jediná holka, co hrála v Kolíně. Ve třech letech jsem to ale moc neřešila. Viděla jsem staršího bráchu Tomáše hrát a prostě chtěla dělat to samé, nepřišlo mi to nijak divné. Čím jsem byla starší, tím více jsme si uvědomovala, že jsem jediná holka v týmu, nebo dokonce i v lize, ale nikdy mě nenapadlo, že hokej není pro holky a že bych ho hrát neměla. S kluky jsem hrála odmala až do dorostu. Byla jsem s nimi v kabině a kluci mě mezi sebe brali úplně normálně. A já jsem jim za to samozřejmě moc vděčná. Myslím si, že jsem měla i štěstí, protože podle toho, co jsem slyšela od jiných holek, lidi i trenéři jim dělali naschvály, což mě za ně mrzí. Proto určitě veliké díky patří do Kolína celému klubu a všem trenérům, co mě kdy trénovali.
Hokej je týmový sport a o vás se říká, že jste klidná síla týmu. Ale jaká jste, když jste sama za sebe a nestojíte na ledě?
Mluvit o sobě mi moc nejde, a proto nevím, zda by měla mířit otázka přímo na mě… Ale myslím, že si i mimo led umím zachovat chladnou hlavu. V tom mi sport hodně pomohl. Řešit věci s lidmi, reagovat na různé situace jak pozitivní, tak negativní. Já doufám, že mě lidé vidí jako někoho, kdo je ochotný, odpovědný, cílevědomý… a pak z těch negativních, aby to bylo trochu vyrovnané, dokážu být nerozvážná a někdy i trochu tvrdohlavá.
Jak vypadala vaše hokejová cesta až do Ameriky, potažmo do Kanady? Co jste se tam naučila takzvaně do života? A co jako Středoevropanka naopak vy přinášíte ostatním hráčkám zase vy?
V Kolíně jsem hrála do svých devatenácti. Chtěla jsem hrát s kluky co nejdéle a dodělat si školu, maturitu. Poté jsem se ale rozhodla odejít do Ameriky s hlavním cílem naučit se anglicky a dostat na vysokou školu. První rok jsem hrála hokej v Bostonu za Boston Blades v CWHL. Tato liga byla brána jako profesionální, ale jen z pohledu kvality hokeje, nikoliv té finanční. Další rok jsem se dostala na University of Minnesota-Duluth, kde jsem získala plné stipendium a hrála za univerzitu čtyři roky. Po promoci jsem strávila rok v profesionální lize NWHL za Connecticut Whale, kde po sezoně proběhl hromadný bojkot a pokus o zlepšení podmínek a vybudování nové ligy. Spousta holek z ligy odešla, i já se rozhodla jít hrát do Švédska, kde se v té době liga SDHL stala nejprestižnější ženskou ligou. Tři roky jsem působila v Brynäs v Gävle. S novým investorem a lepšími podmínkami jsem se ale vrátila do USA a znovu začala hrát za Connecticut-Whale, ale liga se pro změnu přejmenovala na PHF. Po sezoně byla odkoupena od Marka Waltera a Billie Jean Kingovou a vznikla PWHL — už s profesionálními podmínkami. Po prvním roce jsem byla draftovaná do kanadského týmu Ottawa a mohu říct, že tato liga se s těmi předchozími nedá srovnávat, má veliký potenciál pro ženský hokej. Myslím, že všechny tyto cesty mě do života daly spoustu věcí. Už jen z pohledu cestování a poznávání nových kultur a lidí; být více chápavá a nikoho nesoudit; vážit si mnohem více věcí, které vám mohou přijít jako normální… Sice to pro mě nebylo vždycky jednoduché, ale zpětně bych určitě neměnila.
Lední hokej je také o emocích a popravdě — my ženy na sebe kolikrát umíme být přísnější než sebedrsnější trenér. Umíte prohrávat? A když vyhrajete, vnímáte to jako úspěch a dovolíte si vyhrávat?
Ke sportu prohry patří, je ale důležité se z toho poučit a příště to udělat líp. I já samozřejmě chci vždycky vyhrávat, být první, a i když jste první, pořád je co zlepšovat. Někdy spokojená jsem, ale nikdy to není 100% spokojenost, vždycky je na čem pracovat.
Jak vypadá soukromý život profesionálního sportovce? Je čas budovat i osobní vztahy?
Vlastně to není vůbec jednoduché. Za těch pár let jsem vystřídala několik zemí a států, což pro budování osobních vztahů není úplně ideální.
Když máte volno, co děláte nejraději?
V sezoně trávím vždy den volna s přáteli — většinou si dojdeme na nějaké dobré jídlo nebo kávu a také si samozřejmě ráda odpočinu a věnuji se gaučingu, kdy nedělám vůbec nic, jen koukám na telku. Mimo sezonu se věnuji jiným sportům. Hodně se snažím cestovat po světě, vyrážím na různé výšlapy. Zrovna na toto léto mám naplánovaných pár národních parků jak v Americe, tak Kanadě.
Foto: Kateřina Mrázová
Kateřina Mrázová
Jaký vztah mají obecně hokejistky k módě? I zde mohou panovat předsudky, že módu neřešíte, ale když se podívám na vaše sociální sítě, nevnímám to tak.
To jsem ráda. Myslím si, že spousta hokejistek modu naopak řeší hodně. Určitě se spousta z nás snaží oblékat stylově a kombinovat nejnovější trendy s osobním stylem. Hokejová výstroj může mnohdy klamat.
A nejtěžší otázka na konec. Co všechno ukrýváte ve své tašce?
V hokejové tašce mám výstroj, do které patří brusle, holeně, kalhoty, nalokeťáky, vesta, helma a rukavice. Pak mi tam nechybí věci na rozcvičku, roller, kosmetika a většinou ani fén na vlasy a samozřejmě Coca-Cola Zero :)