Královna optimismu Betty MacDonald: Z manželky násilníka na slepičí farmě slavnou spisovatelkou

Narodila se 26. března 1907 v coloradském Boulderu jako Anne Elizabeth Campbell Bard. Měla o tři roky starší sestru Mary a k tomu tři mladší sourozence –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ bratra Sydney Clevelanda a sestry Dorotheu a Alison. Jejich otec Darsie Bard pracoval jako důlní inženýr. Matka Elsie-Sydney Thalimer ho vždy s celou rodinou ochotně následovala tam, kam ho zrovna zavály pracovní smlouvy. Betty bylo jen pár měsíců, když celá rodina zamířila do Mexico City. Odtud se následně vypravili do Idaha, kde její otec řídil projekt na rýžování zlata. Všichni sourozenci byli vychováváni v přesvědčení, že nadání a úspěch jsou pouze záležitostí píle a snahy. „Za prvé motto naší rodiny znělo: Lidé jsou zdraví, a kdo není, je velká padavka. Za druhé, nás bylo pět, ale ani jediné předčasně narozené nedochůdče. Vstoupili jsme do života jako velká, tlustá, donošená mimina, temperamentní a plná síly a všechna kromě jednoho zrzavá. Můj otec, důlní inženýr a velký stoupenec zdraví, strávil mnoho volného času péčí o náš tělesný prospěch. Sotva jsme se naučili chodit, donutil nás běhat v zimě ráno před snídaní kolem bloku, v létě podnikat kilometrové výpravy po horách s ním a s maminkou, chodit spát každý večer v osm, vypít denně deset sklenic vody a hrát si v každou denní dobu venku, velice proti naší vůli,“ líčila Betty v knize Morová rána (vydalo Argo, 2008), jíž bylo pouhých dvanáct let, když její otec zemřel. Rodina tehdy žila v Seattlu.

V roce 1926 nastoupila devatenáctiletá Betty na University of Washington, kterou však po roce opustila. Důvodem byl sňatek s Robertem (Bobem) Eugenem Heskettem. Seznámila se na rodinné slavnosti, kam Boba přivedl Bettyin bratr Cleve. Po ročním vztahu se Betty a Bob vzali. Jí bylo dvacet, jemu dvaatřicet let. Pracoval u pojišťovací společnosti, ale tohle zaměstnání ho neuspokojovalo. Snil o tom, že si pořídí slepičí farmu. Betty souhlasila, a tak se tedy společně vrhli do podnikání. Farmu koupili na Olympijském poloostrově, který se nachází v údolí Chimacum, v panenské přírodě, kde lišky dávaly dobrou noc. Farma se navíc nacházela v katastrofálním stavu, šlo spíš o ruinu na spadnutí. Nebyla zde zavedena voda, elektřina, ani telefon. Svítilo se petrolejkou, Betty tahala vědra vody od studny, nosila si dříví do kamen. Záchod byl pouze na dvoře. Nejbližší sousedé? Sedm kilometrů daleko! 

Od čtvrté ranní do deváté večerní na Betty čekala jediná zábava: starat se o ohromné množství slepic a kuřat. V knize Vejce a já (vydalo Argo, 2014) popisuje: „Na farmě je neděle dnem, kdy děláte přesně tolik práce jako v jiné dny, ale neustále se cítíte provinile, protože neděle má být dnem odpočinku.“ To, co manželé vydělali na prodeji vajec, investovali znovu zpátky do farmy. Betty se rok po svatbě narodila dcera Anne, v roce 1929 přišla na svět druhá dcera, Joan. S manželem si však jejich matka přestávala rozumět. Po narození Joan se totiž vystupňovaly jeho násilnické sklony. Vyhrožování bylo na denním pořádku. Bob ji navíc často podváděl s jinými ženami. V červenci 1931 od manžela i s dcerami odešla. Vrátila se zpátky do Seattlu a podala žádost o rozvod.  

V Seattlu vystřídala několik zaměstnání. Pracovala jako sekretářka, kolorovala fotografie nebo působila na finanční správě. Bylo jí třicet, když v roce 1937 onemocněla tuberkulózou. Celých devět měsíců strávila v sanatoriu Firland. Zážitky z tohoto období zúročila v knize Morová rána (Argo, 2008): „Onemocnět tuberkulózou vprostřed života je, jako když se vydáte do města vyřídit spoustu naléhavých záležitostí a přejede vás autobus. Když znovu nabydete vědomí, vůbec se nepamatujete, co důležitého jste šli vyřídit, a nepamatujete se ani, kam jste vůbec šli. Důležitá je jenom bolest v noze, polámaná záda, co bude k obědu a kdo leží na vedlejší posteli.“ Další postřehy? „K tvrdému režimu v sanatoriu patřilo ležet v absolutním tichu a klidu. Nemluvit, nečíst, nepsat, nesmát se...“

24. dubna 1942 se Betty provdala za o tři roky mladšího leteckého inženýra Donalda C. MacDonalda. Přestěhovali se na Vashonův ostrov jižně od Seattlu. Koupili tam sedmihektarový pozemek s dřevěnou chatou s nádherným výhledem na Pugetův záliv. V zahradě jim rostly ovocné stromy a opodál hnízdili orli bělohlaví. Betty odsud každé ráno, někdy dokonce ještě za tmy, odcházela do přístaviště, aby ji trajekt dopravil do Seattlu, kde pracovala ve stavební firmě.

Na ostrově Vashon zahájila Betty svou spisovatelskou kariéru. Lví podíl na tom přitom měla její starší sestra Mary Bard, autorka dívčích románů. Ta na jednom večírku namluvila svému literárnímu agentovi, že její sestra Betty má doma rozepsaný román o životě na slepičí farmě. A když Mary přijela na ostrov na návštěvu, postavila Betty před hotovou věc, Betty zvedla hozenou rukavici a začala opravdu psát. Kniha, která s vtipem a ironií popisuje nevydařené manželství a těžký život na slepičí farmě, začala nejdříve vycházet po kapitolách na pokračování v časopise Atlantic Monthly. Psal se rok 1945 a kniha Vejce a já se stala nejprodávanější knihou ve Spojených státech. Během pouhých čtyř měsíců se prodal milion výtisků! O dva roky později se knižní předloha dočkala filmového zpracování – v hlavní roli s Claudette Colbert. Samotná kniha byla přeložena do 32 jazyků, včetně češtiny. Následovaly knížky, z nichž se staly rovněž bestsellery: Co život dal a vzal, Kdokoli může dělat cokoli, Morová rána, Dusím se ve vlastní šťávě. Betty psala i humorné příběhy pro děti, ve kterých hlavní hrdinka, paní Láryfáry, řeší nejkomplikovanější dětské choroby. V češtině vyšly: Paní Láryfáry, Čáry paní Láryfáry, Farma paní Láryfáry a Všechno nejlepší, paní Láryfáry.  

V roce 1956 si Betty s manželem a dcerami pořídila ranč v kalifornském Carmelu. Už po roce se však Betty musela vrátit do Seattlu, jelikož jí lékaři diagnostikovali rakovinu dělohy. Žena, která s oblibou tvrdila: „Na světě není nic lepšího než něco sladkého na zub a dobrá kniha,“ bohužel podlehla zákeřné nemoci 7. února 1958. Bylo jí 50 let.

Tip: Knihu s názvem Hodně smíchu a pár slz napsala Blanche Caffiere. Autorka v ní zavzpomínala na Betty MacDonald jako svoji dlouholetou přítelkyni. V pražském Divadle Viola můžete zhlédnout stejnojmennou hru, ve které excelují Carmen Mayerová a Tereza Kostková. Nejbližší termín? 18. března 2025.