Margaret Mead: Antropoložka, která zbořila společenská tabu

Margaret se narodila se 16. prosince 1901 v porodnici ve Filadelfii jako historicky první dítě (v té době se ještě přicházelo na svět doma a za asistence porodní báby). Byla nejstarší ze čtyř dětí. Otec, profesor ekonomie, a matka, učitelka sociologie na univerzitě, průkopnice dětské psychologie a bojovnice za práva žen, se záhy rozhodli, že není nutné, aby Margaret navštěvovala školu. Dívčino vzdělávání svěřili babičce. Ačkoli Margaret dětství vnímala jako šťastné období, vždy si připadala mezi vrstevníky nepatřičně. 

Nejenže nechodila do školy jako ostatní, ale navíc ji její pokroková matka odmala vedla k tomu, aby si dělala poznámky o chování a pocitech dětí, s nimiž se stýká. Záznamy Margaret se stávaly předmětem večerních diskuzí u rodinného stolu (a právě z tohoto pozorování se později zrodilo její okouzlení antropologií a psychologií). Když Margaret dospěla do věku, kdy se mělo rozhodnout o jejím profesním směřování, zatoužila stát se malířkou. Otec ale pro její ambice neměl pochopení a dal dceři na vybranou: buď vystuduje ekonomii jako on, nebo bude psycholožkou, kterou vždy chtěla být její matka. Rozhodla se tedy pro druhou možnost a rodiče ji přihlásili na DePauw University v Indianě. Tady ale absolvovala pouze jeden ročník. Poté přešla na Columbia University v New Yorku, kde v té době působil antropolog Franz Boas, často označovaný za otce antropologie. 

Během několika měsíců na univerzitě se Margaret zařadila mezi nejnadanější žáky. V roce 1923 promovala a ve stejném kostele, v němž ji pokřtili, se vdala za Luthera Cresswella, studenta teologie. Následujícího roku se s manželem vydala zkoumat domorodce na polynéský ostrov Samoa. Margaretino okolí, zvláště pak její rodina a profesor Boas, se zděsilo. Své mladé kolegyni fandil, ale přemlouval ji, aby výzkumy uskutečnila na kontinentě, kde žije. 

Margaret už ale byla rozhodnutá: na devět měsíců hodlá žít v palmové chýši. Během své daleké cesty studovala dospívání dívek u tří domorodých kmenů na ostrově Samoa. Zjistila, že tamější ženy neprožívají pubertu jako životní přelom. Jsou totiž na záležitosti spojené se sexem zvyklé ještě dávno předtím, než jejich tělo začne dospívat. Ze svých poznatků proto zformovala myšlenku: „Dospívání není vůbec žádná převratná událost, je to období jako každé jiné a všechny problémy, s nimiž se potýkají teenageři v Americe a západním světě, jsou způsobeny pouhým faktem, že před nimi společnost tabuizuje a ukrývá sex. Jednoduše děláme, jako kdyby neexistoval. Kdybychom se k němu dokázali postavit čelem, nemusely by naše děti tolik tápat.“ (Coming of Age in Samoa: A Psychological Study of Primitive Youth for Western Civilisation, Harper Perennial 2001). Po návratu vydala svou první knihu Coming of Age in Samoa (Dospívání na ostrově Samoa), v níž antropoložka kromě krajně pobuřující myšlenky o škodlivosti prudérie poprvé vyslovila názor, že podstatu člověka neutvářejí jen zděděné vlastnosti, ale spíš ji formuje společnost. Kniha se stala bestsellerem ihned po svém vydání. To se psal rok 1928. 

Při návratu do civilizace se Margaret na lodi seznámila s novozélandským psychologem a antropologem Reem Fortunou. S dosavadním manželem se rozvedla a provdala se podruhé. Svatba proběhla na lodi na počest místa seznámení. A namísto líbánek se novomanželé vydali provádět terénní výzkum na Nové Guinee mezi kanibalské kmeny. Margaret se tentokrát zaměřila na vztahy mezi muži a ženami. 

Západní civilizaci opět šokovala: přišla s tím, že společnost funguje jen tehdy, jsou-li v ní jednotlivé kompetence spravedlivě rozděleny mezi obě pohlaví. Pokud jedno z nich má větší výhody než druhé, nastávají potíže. O svém odhalení vydala v roce 1935 další knihu Sex and Temperament in Three Primitive Societies. A opět šlo o bestseller. 

Na Nové Guineji Margaret potkala anglického antropologa George Batesona. Po pěti letech trvání zrušila své druhé manželství a provdala se potřetí. V předchozích vztazích Margaret několikrát potratila. Teprve v posledním manželství se jí v roce 1939 podařilo donosit a přivést na svět dceru Mary. Pro Margaretino okolí bylo její těhotenství a následně potomek překvapením: „Všichni si mysleli, že žena, která dělá to co já, nebude chtít mít děti. Skutečnost, že jsem svobodná a samostatná, ale ještě neznamená, že nemohu být žena a mít ženské touhy,“ komentovala Margaret jejich údiv. Za šest let poté se však opět rozvedla. „Už mě nebaví být hodnou spolupracovnicí. Jsem samostatná bytost a jako taková chci už zůstat,“ sdělila novinářům, načež odjela zkoumat děti indonéských domorodců. 

Margaret způsobila hotové zemětřesení v oboru antropologie. Do jejího příchodu si vždy určitý antropolog vybral jednu kulturu, například domorodý kmen, a jeho probádání zasvětil celý život. Margaret během svého života podnikla sedm velkých výprav do oblastí nedotčených civilizací, provedla šest rozsáhlých terénních výzkumů různých kultur a naservírovala Americe tvrzení, že za své problémy si může vždy společnost sama. Byla prvním člověkem, kterého napadlo zkombinovat antropologii s psychologií. Jako první používala při svých výzkumech fotografický a filmový materiál. Jen na Bali pořídila 38 000 fotek ze života domorodců. Své rodině tehdy v dopise napsala: „Domorodci se sice navenek chovají vlídně, ale na druhé straně čile pěstují kanibalismus, skalpování nepřátel, novorozenecké vraždy, incest. Navíc má většina z nich jen polovinu zubů, a to ještě mizerných.“ 

Když začala druhé světová válka a překazila Margaret další ze zaoceánských cest, vrhla se alespoň na zkoumání rozdílů mezi americkými a britskými vojáky. Po narození dcery se však její pozornost upřela na děti. Ačkoli ji její současníci považovali za blázna, tvrdila, že to nejlepší, co může matka pro své dítě udělat, je co možná nejdéle ho kojit. Za pravdu jí dala až (post)moderní pediatrie.

První dvě knihy rázem katapultovaly Margaret do středu zájmu společnosti. Pokud zrovna nebyla na objevných cestách, přednášela na univerzitách, pracovala pro muzea a poskytovala rozhovory novinářům. Soudila, že „i to nejmenší lidské společenství, které se v této chvíli nachází velmi, velmi daleko, může v příštím okamžiku změnit váš svět.“ (Pohlaví a temperament u tří primitivních společností, Slon 2011). Když začínala se svým studiem, nepatřila antropologie na seznam vážených vědeckých disciplín. Nenechala se tím ale odradit, dala antropologii pevný rámec, seriozní vědecké metody a také ji přiblížila veřejnosti. V roce 1929 získala první doktorát a postupně k nim přidala dalších 27. Jako první žena v historii se stala prezidentkou Americké asociace pro rozvoj vědy. Získala profesuru a byla čestnou členkou celé řady společností, asociací a institutů. 

Kromě svých prací zabývajících se způsobem života exotických kultur se proslavila i svou odvahou ke skandálům: „Baví mě provokovat, alespoň v mé přítomnosti nikdo neusne.“ Obvykle se svým skandálním prohlášením nebo nápadem přišla na nějakém obzvlášť důležitém zasedání. 

Když hostovala na floridské univerzitě, věnovala jednu ze svých přednášek legalizaci marihuany. Studenti byli nadšeni a guvernér státu Florida prohlásil, že „to nemá v hlavě v pořádku". Margaret na tento odsudek zareagovala prohlášením, že by floridská univerzita měla studentům platit za to, že ji vůbec navštěvují. Když byla pozvána jako čestný host na výroční zasedání své mateřské vysoké školy, šokovala tamní profesory tvrzením, že by se mělo uzákonit manželství na zkoušku, které by dle ní pomohlo předejít pozdějšímu zklamání obou partnerů.   

Za svůj život napsala celkem 44 knih, z toho osmnáct ve spolupráci s některým ze svých manželů. Ačkoli ve své době patřila mezi nejbohatší ženy světa, jen minimum peněz použila pro vlastní potěšení. Sponzorovala výzkumy, stipendia a granty. Přednášela zadarmo. Zemřela 15. listopadu 1978 v newyorské nemocnici na rakovinu slinivky v 76 letech.

Tip na zaoceánskou výstavu: Margaret Mead Film Festival spojuje různé kultury a komunity prostřednictvím experimentálních snímků nebo animací. Během festivalu na vás čeká spousta zajímavých filmů zaměřených na kulturní antropologii. Místo konání? The American Museum of Natural History v New Yorku –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ od 2. do 4. května 2025.