Dřevěné vánoční ozdoby, které pocházejí z Krušných hor. Máte je doma?

V Krušných horách se odnepaměti těžily kovové rudy. Těžba dala celé oblasti rozkvést, ale nemohla zajistit rodinám stálé živobytí. Je to zkrátka práce vhodná do dobrého počasí. Ale co v zimě? Nebo když rudy dojdou? Někde začali dělat hodinky (ve vesnici Glashütte), jinde si přivydělávali a krátili zimní čas výrobou dřevěných vánočních ozdob a hraček. Dřeva bylo všude habaděj a horníci byli nejen zruční a vytrvalí, ale i vynalézaví. Z lipového dřeva vyřezávali za pomoci dlát a škrabek betlémy, rozmanitá zvířata a všelijaké postavičky. Po staletí se řemeslná tradice předávala z generace na generaci. Postupně se vyvíjela v nových formách, motivech a technikách. 

V okolí měst Olbernhau, Seiffen, Deutschneudorf a Deutscheinsiedl se už kolem roku 1800 dřevěné kousky vyráběly zajímavou technikou: Když se porazil strom, nakrájela se kláda na koláče. Kulaté řízky se soustružily do obručí s určitým profilem. Z profilu se pak tyto kruhy nařezaly na zhruba centimetrové plátky. A najednou bylo vidět, že jde o zvířátka! Z obruče se odštíplo mnoho figurek, která se dotvářely vyřezáváním. Pak se to celé omalovalo a nalakovalo. Vznikli tak koníčci, psi, ale i vojáčci nebo havíři. Když byly k mání vysoustružené kužely z lipového dřeva, upnuly se do svěráku a pomocí dláta se vytvořily pravidelné hobliny směrem vzhůru po kuželu. Z hoblin pak vznikaly vánoční stromečky, ale i zvířátka a figurky. Tvořily se z nich scény u jesliček, hornické slavnosti nebo obrázky krušnohorské krajiny. Od roku 1830 se v krušnohorských tradicích zmiňuje anděl světla, ochránce a patron havířů. Sluneční paprsky mohli horníci zahlédnout jen výjimečně, v zimních měsících byly noci dlouhé a dny krátké. Při namáhavé práci v dole je doprovázelo jen světlo kahanu. Pro horníky bylo proto světlo symbolem radosti, štěstí a života. Touha po světle se odrážela i ve vánočních krušnohorských tradicích, a tak je nejznámějším symbolem Vánoc postava anděla a havíře nesoucího světlo. 

Další krušnohorský skvost? Ozdobný oblouk. Jeho tvar připomíná architekturu gotických staveb a symbolizuje vstup do těžební štoly, ale také nebeskou klenbu se sluncem, měsícem, hvězdami. První takový oblouk ukoval ze železa v roce 1726 kovář Johann Teller ve městě Johanngeorgenstadt. Osadil ho světly, čímž zhmotnil hornickou touhu po denní záři. Později se přidávaly další motivy z hornictví, ale také z jiných typických oblastí lidského života 18. a 19. století. Jaké byly ty nejčastější? Dva havíři, řezbář a paličkářka. V Krušných horách dělali ze dřeva i mrňavé kuchyňky: dřevěná figurka kuchaře, dřevěná plotna, dřevěný hrnec s otevřenou pokličkou. Do takového sporáku nebo pece se zezadu postavil františek, zapálil a voňavý kouř stoupal pokličkou nebo komínem. Další německou tradicí jsou ručně tvarovaná kadidla vyráběná z dřevěného uhlí, bukové a santalové dřevěné mouky, pojidel a přírodních vonných látek (bylinky, květy, koření nebo éterické oleje) a jedné či více tajných složek. S příchodem kouření dýmek v 19. století se zrodil Räuchermann, originální dýmající panáček. Může to být voják, pošťák, havíř, kuchař, ponocný nebo třeba sněhulák. Tahle postava se pojí se spoustou krušnohorských zvyků. Jedním ze nich je Rachermannel'n wecken (buzení panáčků): Před prvním adventním dnem spěchá společně celá rodina na půdu a budí panáčky, louskáčky, figurky havířů a andělů. Pak se zpívají krušnohorské koledy, zdobí se jednotlivé pokoje a zapaluje se kadidlo. 

Na žádném vánočním stole nesměl chybět talířek s ořechy. Ty symbolizují vznik života, všeho nového a neznámého. Kolem roku 1870 vznikl v malé dílně Wilhelma Friedricha Füchtnera v Seiffenu krušnohorský louskáček. Pracovní proces výroby se sestával ze stovky kroků a jeho výsledkem se stala dřevěná figurka muže s vousatou bradou, která v ústech s využitím technologie páky rozlouskla tvrdou ořechovou skořápku. Krušnohorské louskáčky se vyráběly převážně z bukového nebo smrkového dřeva a představovaly tehdejší vrchnost, tedy krále, vojáka, ale i lesníka nebo havíře. Majstrštykem byly různé dřevěné figurky, třeba dva dřevorubci, kteří spolu drželi pilu, a ty se věšely nad plotny. Jakmile se na kamnech začala vařit voda, unikající pára figurky poháněla a ty se různě hýbaly. Na stejném principu fungovaly i otočné pyramidy (stromečky). První pyramidy byly postaveny v různých regionech Německa již v 16. století. V Krušných horách se o tři století později tahle technika zdokonalila a proslavila region po celém světě. Vánoční pyramidy jsou slavnostně osvětlené a pomalu se otáčejí díky stoupajícímu teplu svíček, které pohání okřídlené lopatkové kolo. Každé patro pyramidy je překrásně vyřezávané nebo osázené figurami, které se v důsledku tepla dají do pohybu a otáčejí se. Před jejich průmyslovou výrobou na počátku 20. století byla vytvořena řada unikátních kousků, sestávajících se z mnoha jednotlivých částí. V Krušných horách na německé straně v Muzeu hraček v německém Seiffenu (spielzeugmuseum-seiffen.de) můžete obdivovat nespočet forem a variant, včetně sedmipodlažní pyramidy. Chcete zůstat v Česku? Vyrazte do Prahy na největší vánoční trhy, na Staroměstské a Václavské náměstí. A hledejte mezi stánky, třeba tuhle krásu někde objevíte.