Vogue editorial: Nemusíme být neustále výjimeční. Stačí být upřímní.

 Co vlastně znamená být sám sebou? Často to slýcháme – „buď autentický/á“, „najdi svou pravou podstatu“. Ale někdy je těžké poznat, co je skutečně naše a co jsme si jen postupně oblékli, aby nás svět snáz přijal. Někdy se v sobě nevyznáme, někdy se přetvařujeme i sami před sebou.

Tohle vydání Vogue Czechoslovakia věnujeme tomu, jak se znovu napojit – na sebe, na přírodu, na ostatní. A ani při takovém napojování na sebe netlačit. Možná v tom pomůže hudba, která něco tiše řekne za nás, jako v případě muzikantky Amelie Siba. Nebo barva, která má víc vrstev než jen odstín – jako ty, které na textil přenáší a z bylin a hlíny získává Lenka Vallová. A někdy pomůže pouhé přehodnocení způsobu, jakým spotřebováváme věci – třeba se naučit se starými botami naložit tak, aby neskončily na skládce. Recept na to má ukrajinská značka PLN-GNS i začínající designér obuvi Arnošt Mikulička.

Žijeme v době, kdy je snadné se odpojit – od přírody, od druhých, od vlastních pocitů. Ale autenticita spočívá v propojení. V odvaze ukázat i to, co není hladké a perfektní. Proto ve vydání najdete také příběhy o znevýhodnění, o práci s lidmi, kteří nesplňují „standardy“. A přitom mají tolik co nabídnout.

V tomhle čísle se také vracíme k lesu – jako k metafoře i jako k přirozenému prostoru, kde každý strom roste po svém, ovšem jen společně tvoří celek. Odolný tím víc, čím je různorodější. Je v něm místo pro mladé výhonky i padlé kmeny, pro křehké mechy i silné dřeviny. Uprostřed lesa nemusíme být neustále výjimeční. Stačí být upřímní. A trochu laskaví – k sobě i k ostatním. Necháváme si zdát o novém světě – ne dokonalém, ale skutečném. A to je, myslím, ten nejautentičtější sen, jaký můžeme mít.