Sedm filmů a jeden seriál od Paola Sorrentina, které byste měli vidět

Režisér, scénárista, rodák z Neapole. Paolo Sorrentino původně studoval ekonomii, ale naštěstí pro nás se rychle přeorientoval na svět filmu a od svého prvního celovečerního filmu z roku 2001 po ten nejnovější Parthenope nám překládá směsici dramatických osudů, humoru a především krásy, kterou tvůrce dokáže najít všude kolem. Dokáže být překvapivý, stejně jako předvídatelný, věrný svému stylu i hercům i experimentovat a přitom si udržet nezaměnitelný rukopis.

Držitel Oscara, ceny Zlatý Glóbus, Zlaté palmy z Cannes, BAFTA a mnoha dalších (včetně ceny z filmového festivalu v Karlových Varech) Paolo Sorrentino natáčí a píše jedny z nejkrásnějších filmů (a seriálů), ke kterým se vždycky budete rádi vracet. Co byste rozhodně měli vidět?

Nejslavnější a nejoceňovanější film Paola Sorrentina se odehrává v Římě, do kterého se po zhlédnutí komediálního dramatu budete chtít přestěhovat. Režisér a scénárista v jedné osobě ve snímku La grande bellezza navazuje na velikány italské (a světové) kinematografie Federica Felliniho a Michelangela Antonioniho, kritizuje současnou společnost, povrchní životní styl a hodnoty a všudypřítomnou přetvářku. Tato esteticky působivá filmová báseň o Římě, kráse, dekadenci a hledání smyslu života je mistrovské dílo. Děj se točí kolem stárnoucího spisovatele Jepa, který se po letech party a luxusu zamýšlí nad svou minulostí a promarněnými příležitostmi. Pokud máte rádi hluboké příběhy a dokonalý smysl pro estetiku, Velká nádhera by rozhodně měla být na první příčce vašeho seznamu.

Ještě než Sorrentina proslavila Velká nádhera, natočil Následky lásky s Toni Servillem v hlavní roli. Už ve svém druhém celovečerním filmu se Sorrentino ukázal jako vizuální mistr, ale také skvělý vypravěč, co dokáže zkombinovat několik žánrů do působivého celku. Psychologické drama vypráví o tajemném muži, který žije osamělým životem v luxusním hotelu ve Švýcarsku. Jeho každodenní rutinu naruší mladá barmanka a začnou vyplouvat na povrch tajemství z jeho minulosti. Melancholický film, kde si Sorrentino precizně pohrává s napětím, je perfektní volbou (nejen) na dlouhé zimní večery. 

Michael Caine, Harvey Keitel, Jane Fonda, Rachel Weisz. Tato silná herecká čtveřice je už sama o sobě příslibem silného zážitku. Lyrický film se točí kolem dvou starých přátel, kteří tráví dovolenou v luxusních lázních ve švýcarských Alpách, kde bilancují svůj život, vzpomínají na kariéru i vztahy. Sorrentino tu opět exceluje coby vizuální mistr, melancholickou atmosféru mísí s jedinečnými humorem a elegancí. Mládí vás dojme, rozesměje, možná i rozpláče, a především budete po jeho skončení dost přemýšlet o tom, co je v životě skutečně důležité a co můžete s klidem vypustit z hlavy. Mimochodem hlavní roli napsal Sorrentino Cainovi přímo na tělo.

Nemusíte být ani fanoušci Judea Law, ani Sorrentina, ani vás nemusí zajímat náboženství, Vatikán, a přesto si tento seriál pusťte, protože je skvělý, zábavný, provokativní (už jen kvůli tomu, že ho natočil Ital) a samozřejmě esteticky opět dokonalý. Fiktivní příběh o tom, jak se mladý osiřelý Američan Lenny Belardo stane hlavou katolické církve pod jménem Pius XIII. a vypořádává se s vlastní minulostí, silou moci, vatikánskými pochlebovači a druzí zase s jeho extrémním konzervatismem a (zábavně) konfliktní povahou. Vedle samotného papeže sehrává klíčovou roli sestra Mary v podání Diane Keaton, Esther (Ludivine Sagnier) a kardinál Voiello, kterého skvěle ztvárnil Silvio Orlando. O kostýmy se postaral Carlo Poggioli a svůj podíl tu má také Giorgio Armani, sám velký fanoušek Sorrentina. Mladý papež nosí sluneční brýle od Armaniho. 

V Parthenope se Sorrentino vrací k lásce ke své rodné Neapoli a vůbec poprvé předkládá příběh vyprávěný ženskou postavou. Do hlavní role překrásné Parthenope, symbolicky zrozené z moře, obsadil nádhernou Celeste Dalla Porta, která objevuje svět, lásku se vším, co k ní patří, i všechny tváře metropole na jihu Itálie od kouzelných výhledů na mořské pobřeží po temné uličky, kde se odehrávají tragické příběhy místních obyvatel. Budete se smát, budete plakat, ucítíte vzrušení i neodvratnou touhu ihned odletět do Itálie, obléct si lesklé minišaty a bikiny a nechat se pohltit atmosférou místa, kterému Sorrentino tímto snímkem napsal (další) milostný dopis. Více o filmu si přečtěte zde. 

Giulia Andreotti se stal sedmkrát italským premiérem, což je spousta moci v rukách jediného člověka. Právě o této reálné postavě natočil Paolo Sorrentino v roce 2008 životopisné drama, do kterého obsadil svého favorita Toniho Servilla. Ten se ukázal být dokonalou volbou, jak při sledování tohoto filmu velmi rychle zjistíte. Strhující portrét jedné z nejkontroverznějších postav italské politiky v sobě spojuje prvky černé komedie a politického thrilleru. Servillo exceluje v roli chladnokrevného státníka, který balancuje mezi mocí, intrikami a spoustou tajemství. Pokud vás baví autobiografické snímky, politické thrillery, Božský je přesně to, co byste si měli v nejbližší době pustit. 

Od politiky zpátky do Neapole a k jejím krásám. Boží ruka, kterou Sorrentino natočil v roce 2021 pro Netflix, představuje velmi osobní film o dospívání, rodině a osudu. Děj se odehrává v 80. letech, kdy mladý Fabietto prožívá bezstarostné mládí, miluje fotbal a bezmezně obdivuje legendárního hráče Maradonu. Vše do chvíle, než mu tragická událost převrátí celý život vzhůru nohama. Intimní, poetický a vizuálně podmanivý příběh je pro Sorrentina velmi osobní záležitostí, sám tvůrce prohlásil, že je v tomto filmu skoro všechno pravda. Režisér překládá částečně autobiografické drama ve formě milostného dopisu svému rodnému městu a oslavuje genius loci tohoto jedinečného místa způsobem, jakým to dokáže jen on. 

V roce 2011 si Sorrentino vyzkoušel žánr road movie a natočil příběh vyhaslé rockové hvězdy s výrazným make-upem a permanentně unaveným výrazem, která se po smrti svého otce vydává na cestu za minulostí a hledáním smyslu života. Do hlavní role obsadil skvělého Seana Penna, který se proměnil v hudebníka ne nepodobného Robertu Smithovi z The Cure. Jde o první anglicky mluvící film italského režiséra. Tady to musí být spojuje vizuální vytříbenost s melancholickým humorem a parádním hudebním mixem. Hypnotická směsice melancholie a absurdního humoru vás zcela určitě pohltí, pobaví, vtáhne a nepustí.