Sofia Coppola točí životopisný film o Priscille Presley a zve do zákulisí

Sofia Coppola se sociálním sítím dlouhodobě vyhýbala. To ale neznamená, že by její existence nebyla na této platformě znát. Neuplyne den, aby nějaký filmový nebo módní účet nezveřejnil snímek Kirsten Dunst z natáčení Marie Antoinetty. Ovšem v době, kdy se začíná natáčet její další celovečerní film, začala Coppola vnímat výhody využívání Instagramu k tomu, aby fanoušci nahlédli do jejího tvůrčího procesu. „Miluji fáze natáčení filmu, hlavně když vidím, jak se vše spojuje dohromady,“ říká. „A tak jsem se o to chtěla podělit s každým, koho moje práce zajímá.“ 

Hned na prvním instagramovém příspěvku režisérky je zachycen značně opotřebovaný výtisk pamětí Priscilly Presley z roku 1985, Elvis and Me, položený na několika stránkách scénáře připravované adaptace. V hlavních rolích filmu, v kterém bude Priscilla vyprávět bouřlivém a jedinečném románku s králem rock and rollu, se objeví Cailee Spaeny a Jacob Elordi. 

Jak se Priscilla s nejslavnějším zpěvákem 20. století vlastně potkala? Narodila se v roce 1945 jako Priscilla Ann Wagner. Bylo jí čtrnáct, když si ji během své vojenské služby v Německu všiml Elvis Presley (tomu tehdy bylo čtyřiadvacet). Jejich svaba se pak uskutečnila v roce 1967, přičemž ze vztahu vzešla dcera Lisa Marie. Manželský a rodičovský pár se nakonec rozešel v roce 1972. 

„Nejtěžší na psaní scénáře bylo zařadit tolik neuvěřitelných detailů z Priscilliných pamětí,“ říká Coppola. „Snažila jsem se představit si, jak muselo vypadat její dospívání. Jejíma očima.“ Na natáčení Priscilly se filmařka momentálně připravuje v Torontu. Během své krátké přestávky si s Vogue popovídala o Instagramu, účtech, které sleduje, ale také o setkání s bývalou paní Presley.

Tak trochu ráda existuji ve své vlastní bublině jen kvůli kreativitě. Nechci být zahlcena příliš mnoha rušivými vlivy. Ohledně svého vstupu na Instagram — jsem opatrná, ale líbí se mi, že je to tak skvělý zdroj archivních snímků. Další jeho součástí je sebepropagace, která není úplně můj styl. Ale s filmem, který se nyní chystám natáčet, jsem si říkala, že by to mohl být zábavný způsob, jak se s publikem podělit o věci, které jsem za ta léta nashromáždila, a poskytnout tak všem, kteří se zajímají o mou práci menší náhled do zákulisí tvorby filmů.

Jsem dost plachá a nechci, aby to bylo jen o mně. Částečně se mi líbí být režisérkou, moje práce je hlavně o lidech před kamerou. Mnohem raději jsem za kamerou, takže mám větší zájem sdílet to, na čem pracuji. Také jsem v posledním roce procházela všechny své archivy a říkala si, že by bylo prima se o tyto materiály podělit způsobem, který by byl osobnější.

Našla jsem spoustu zákulisních fotografií, na které jsem již skoro zapomněla. Za starých časů jsme si při zkouškách pořizovali polaroidy, takže je tam spousta skvělých snímků Kirsten a holek z filmu The Virgin Suicides. S mámou jsme našli stovky hodin záznamu, který natočila při natáčení Marie Antoinetty, a ještě je tam spousta dalších materiálů z mých ostatních filmů, které musím projít. Doufám, že to bude bavit hlavně fanoušky, kteří se zajímají o mou práci. Mé dceři Romy bude šestnáct a film The Bling Ring ji teď opravdu nadchl, takže bylo legrační se na ten film podívat zpětně a ukázat jí všechny fotky a videa, které jsme během natáčení pořídili. Musím ti poslat fotku, kterou jsem našla, kde jsem se všemi děvčaty ve skříni Paris Hilton.

Mám ráda Nadaci Richarda Avedona a lidi jako Penny Calder, což je Australanka s velkou sbírkou starých časopisů Vogue ze 70. let. Nejvíc mě těší sledovat další fotografy nebo osobnosti, jejichž styl se mi líbí. Užívám si, když mi přátelé pošlou fotky modelů z přehlídky Chanel z 80. let nebo nějakou krásnou vintage fotku s Tiny Chow. V tomto smyslu je to taková užitečná vizuální databáze.

Přijde mi, že každý toho o sobě sdílí až moc, já si přitom chci zachovat určité soukromí. Sama vím, že bych nechtěla vědět, co moji filmoví hrdinové každý den snídají. Myslím, že existuje způsob, jak dát lidem vědět, co dělám, aniž bych musela sdílet takové věci. Ale kdo ví, třeba se nechám také unést a začnu hrát divadlo. Nikdy neříkej nikdy!

Ani ne, ale pořád se diví, že jsem si založila instagramový profil. Vzpomínám si, že když se mě moje dcera Romy snažila přemluvit, abych se přidala, Marc se ozval a řekl: „Ta to nikdy neudělá.“ On prostě ví, že mě sociální sítě moc neberou. Pro mě je to jako být šéfredaktorkou časopisu, já prostě nepotřebuju další práci navíc. Zvlášť když to chcete dělat dobře. Ale oceňuju někoho, jako je Marc, který z toho dělá uměleckou formu; ze svého Instagramu udělal druh představení. Ale nemyslím si, že já budu takto extravagantní. Do toho světa se teprve nořím.

Miluji jednotlivé fáze natáčení filmu, hlavně když vidím, jak se vše spojuje dohromady. Ale zároveň nechci příliš kazit to kouzlo, aby toho diváci věděli příliš mnoho ještě předtím, než film uvidí. Právě teď stavíme kulisy Gracelandu, je opravdu zajímavé sledovat, jak se to celé dává dohromady. Určitě se chci o něco z toho procesu podělit.

Její paměti mám léta, četla jsem je již dávno. Nedávno o ní ale mluvil můj kamarád a dostali jsme se až ke knize. Znovu jsem si ji přečetla a její příběh mě opravdu dojal. Měla jsem začít s velkým projektem Edith Wharton, jehož natáčení mělo trvat pět měsíců, a připadalo mi to skličující. Narazila jsem na několik překážek, a tak jsem se prostě rozhodla otočit a natočit film s jedním nápadem. Příběh Priscilly a její pohled na to, jaké to všechno bylo vyrůstat v Gracelandu, mě strašně zajímal. Procházela všemi fázemi mladé ženy v tak bouřlivém světě, skoro jako Marie Antoinetta.

Naprosto. Celý příběh je odvyprávěn z jejího pohledu, kdy se ocitla v tomto naprosto jedinečném světě na vrcholu Elvisovy slávy. Memoáry bylo těžké zredukovat, protože je v nich tolik neuvěřitelných detailů, ale přeci jen natáčíme nízkorozpočtový film. Ne všechno může být tak pompézní, jako bylo v Priscillině skutečném životě, takže to musíme ztvárnit rafinovaně. 

Postavu Priscilly budeme sledovat od jejích patnácti do sedmadvaceti let, takže musela být schopná hrát a stárnout ve velkém časovém rozpětí. Bylo pro mě opravdu důležité, aby Priscillu v těchto různých fázích života hrála stejná herečka, a myslím, že Cailee to zvládne. Skvěle hraje a navíc vypadá velmi mladě.

Ano, ale jen trochu. S dcerou jsem se dívala jen na jeden díl, a bylo to trochu moc. V tom seriálu hraje navíc pořádného vola. Ale jako člověk je strašně milý a skromný. Myslela jsem, že nikdo nebude vypadat úplně jako Elvis, ale Jacob oplývá stejným typem magnetismu. Je tak charismatický a holky kolem z něj šílí, takže jsem věděla, že by mohl zvládnout hrát tento typ romantické ikony. Ale mluvíme o tom ještě před začátkem natáčení, takže se do toho nemůžu moc pouštět.

Myslím, že Baz je jedinečný a jeho pojetí toho příběhu bylo nesmírně kreativní. Ale Priscilla je v tom filmu taková vedlejší postava, takže jsem nikdy neměla pocit, že se pohybuju na stejném písečku. Líbí se mi, že lidé byli tak nadšení z jeho filmu o Elvisovi, a teď za pár let bude další film o Priscille. Myslím, že bude zajímavé mít dvě naprosto odlišné interpretace stejných událostí a stejného časového období.

Ano, Priscilla je tu skutečně ústřední hrdinkou. Jsou zde zahrnuty některé aspekty Elvisovy kariéry, ale všechno se to odehrává tak nějak na pozadí jejich vztahu a jejího vývoje. Líbilo se mi, že Baz přistoupil ke svému příběhu  kolážovitě, ale jsem ráda, že se Priscilliným příběhem moc nezabýval, protože teď se můžu ponořit opravdu do hloubky.

Je výkonnou producentkou! Několikrát jsem se s ní setkala a byla neuvěřitelně vstřícná. Zároveň Cailee velmi podporovala, když jsme se chystali na natáčení. Mluvit s ní o filmu je jedinečné, protože jsem ještě nikdy nenatočila něco o skutečném člověku, který by ještě žil — když pominu The Bling Ring. Ale chtěla bych, aby to působilo emocionálně autenticky. Tyhle příběhy mi nejspíš vyprávěla už milionkrát, takže jsem jí vděčná, že je tak trpělivá. Je úžasné, kolik detailů si z té doby pamatuje. Jedním z mých nejoblíbenějších kousků rešerší bylo video z Vogue, kde mluvila o některých svých nejikoničtějších outfitech. 

Moc se mi líbí styl konce 60. let. Jsem nadšená, že jsem poprvé mohla natočit něco, co má kořeny v době, která byla ve znamení  amerického stylu. A Priscilla je typickou ikonou a ztělesněním elegance. Líbí se mi, že byla vždy upravená. Dokonce i v domácnosti, ona a Elvis nikdy nešli o patro níž, pakliže nebyli dokonale oblečeni a upraveni. Módě se nesmírně věnovali, takže je zábavné ponořit se do doby, kdy se ještě všichni strojili. Jen škoda, že si některé šaty neponechala!

Ani ne. Spousta Elvisových věcí se dostala do archivu, ale jen hrstka Priscilliných kousků, většinou ty sentimentálnější, jako byly její svatební šaty. Sama říká: „Na uchování oblečení tehdy nikdo nepomyslel.“ Vždyť se to ani nedělá. Tehdy se tak nějak všechno dávalo do Goodwillu, nepřemýšlelo se o tom, že se to za pár let vrátí do módy. Já jsem ale naštěstí zachránila všechny své kousky od Marka Jacobse z 90. let — aby je jednou mohly nosit moje dcery.

Projekt je odložen do doby, než skončí Priscilla, a já budu moci přehodnotit, jak na tom je. Mělo to být pětihodinové dobové dílo z doby pozlacené, které bych nakonec raději natočila jako dlouhý film. Ale rozpočty pro televizi jsou jiné než pro film; sehnat dost peněz na natočení snímku, jaký chci, je v dnešní době obrovská výzva. Dlouho jsem na projektu pracovala, takže se k němu možná časem vrátím, ale jsem nadšená, že můžu tak trochu přeřadit a vrhnout se na Priscillu.

Televize mě stále zajímá, ale je to úplně jiné médium. Důležité je pro mě pokračovat v natáčení filmů a snažit se udržet tuto činnost při životě, protože je stále těžší získat pro ně finance. I Priscilla je docela malá, nezávislá produkce. Moje nejmladší dcera se mě zeptala, kde se na něj nakonec budeme moci podívat, a já na to: „No, snad v kině." Jsem nadšená, že ho můžeme natočit se studiem, jako je A24, které se opravdu zasazuje o zážitek z návštěvy kina.

Upřímně řečeno, jsem tak hluboko v říši Priscilly, že tak trochu pohltila mé divácké návyky. Byla jsem ponořená do rešerší. Sledovala jsem spoustu dokumentů, jen abych se seznámila se starými záběry s ní a Elvisem. A miluju všechny jejich domácí filmy na YouTube. Natočili tolik záběrů, na kterých je vidět jejich osobnosti a způsob, jakým spolu komunikovali.

Uvidíme se na Instagramu!