Seriál Bridgertonovi 2 má nakročeno k inkluzi. Ale úspěšně?

Obsazení bylo středem zájmu kritiky i diváků už od premiéry první série, která proběhla před dvěma lety, a rezonuje i tou druhou. Avšak nejde jen o inkluzi z povinnosti? Vzít si za předlohu historický román plný aristokratických hrdinů a pro účely obrazovky děj přetransformovat a obsadit herci tmavé pleti, to nezní jako novátorský nápad. Nehledě na to, že právě nové postavy prožívají ta největší traumata.

Tak například Marina Thompson (Ruby Barker). V minulé sérii otěhotněla a byla prodána členům vzdálené rodiny, kteří jí povětšinou okatě opovrhovali. Ve druhé sérii se tato postava objeví znovu, a přestože si se svými dětmi (narodila se jí dvojčata) žije velmi dobře, cena, jež musela za své pohodlí zaplatit, ji učinila nešťastnou, osamělou a uvízlou v manželství z rozumu bez lásky. 

Vévoda z Hastingsu Simon Basset (Regé-Jean Page) vyrůstal pouze s otcem, násilnickým monstrem. Toto trauma ho provází až do dospělosti, kdy z něj nová žena — doslova proti jeho vůli — udělá otce svého dítěte. Ve druhé sérii se navíc ponoříme do zákulisí rodiny Sharmových. A brzy zjistíme, že je jejich minulost plná odmítnutí, strachu, útěku a smrti. Dalo by se namítnout, že seriál navazuje na dějové linie vytyčené v románech a že přetvoření již existujících postav se pro účely filmového plátna jednoduše hodilo. Proč ale dávat postavám stvořeným jen pro televizní adaptaci ty nejtěžší dějové linie?

V první sérii se setkáváme s Willem Mondrichem (Martins Imhangbe), urputným boxerem. Objevil se na scéně vždy, když se zdálo, že vévoda potřebuje terapii nebo trénink, aby později využil boxerského talentu k tomu, aby se stal zdrojem financí pro tvrdé bílé muže. I jeho dějová linka se v nové sérii rozšiřuje — když se snaží otevřít vlastní podnik, ale jeho usilovné snaze se ti samí bílí muži opakovaně vysmívají. Jejich respekt si Will získá teprve ve chvíli, kdy jednoho z nich, Bridgertona, zachrání před nekalým obchodem. Proč je tato postava neustále vydávána na milost a nemilost bělochům? Totéž platí pro modistku Genevieve Delacroix, kterou ztvárnila Kathryn Drysdale. Její dějová linie nabízí prostor pro zajímavou hloubku i lehkovážnost, ale na místo toho neustále pomáhá posunout vývoj všech postav, kromě své vlastní.

Je skvělé, že bylo prioritou najít do rolí sester Sharmových jihoasijské ženy tmavší pleti, skupinu zřídka zastoupenou na filmovém plátně, ale kde zůstaly černošky s afro účesy a realističtěji vypadajícími těly?

Když redakce Vogue projížděla oficiální twitterový účet a četla názory diváků i recenze kritiků, neustále vyvstávala otázka: O co přesně se tvůrci snažili? Pokud by hlavním cílem byla skutečně inkluze, pak by   Bridgertonovi měli mít coby hlavní rodinu černošskou. To by byl mnohem autentičtější krok s mnohem větším významem. Jenže černošská zámožná rodina v době regentství, kdy by největším problémem bylo provdat své nádherné děti za další nejlepší z nejlepších?! To by byl seriál, který by lákal. Samozřejmě že ne všechny a opět by se vyrojila spousta jízlivých poznámek. Ale bylo by skvělé mít možnost o takovém seriálu psát.

Televizní pořady a filmy jsou tu od toho, aby nás pobavily nebo nám poskytly únik od starostí všedních dnů. Na příběh rodiny Bridgertonových se ostatně můžeme dívat kvůli zábavě. Když máme rádi luxusní prostředí a zakázané polibky. Pakliže se tým, který stojí za seriálem typu Bridgertonovi, pokouší přibarvit svět, přáli bychom si, aby aspoň vytvořil svět, ve kterém skutečně chceme být. 

Seriál každopádně k inkluzi nakročil. Ale vzhledem k tomu, že zbývá ke zpracování ještě šest knih, můžeme jen doufat, že budoucí postavy dostanou takové dějové linky, jaké si opravdu zaslouží.