Alain Delon a Romy Schneider: Láska (jako) z filmu

Na krátký okamžik měli všechno. Ale v roce 1964, po čtyřech letech společného života, který pečlivě dokumentovala bulvární média, se zlatý pár Romy Schneider a Alain Delon rozešli. Delon vztah ukončil písemným vzkazem, několika rychle načmáranými řádky, které ukončily pohádkový románek, který jako by vypadl z filmového plátna.

Romy Schneider se narodila 23. září 1938 ve Vídni po obsazení Rakouska nacisty. Její rodiče byli oba herci a ona sama navštěvovala internátní školu, kde projevila přirozený talent pro malování. Přesto ji její matka Magda nasměrovala ke kariéře ve filmu. Vždy ji doprovázela na plac – Schneider debutovala už v patnácti letech snímkem Když znovu rozkvetou bílé šeříky (1953).

V roce 1955 získala roli císařovny Alžběty Rakouské ve filmu Sissi. Už první část trilogie jí přinesla obrovskou popularitu, ale zároveň ji i trochu omezila, takže po sérii sentimentálních filmů, kde obvykle hrála nevinné mladé dívky, zatoužila Romy Schneider změnit směr.

Alain Delon se narodil ve francouzském městě Sceaux 8. listopadu 1935. Jeho dětství nebylo snadné: Když mu byly čtyři roky, jeho rodiče se rozvedli a otec Fabien mu na několik let zmizel ze života. Matka Edith ho svěřila do péče pěstounské rodiny, kde zůstal až do svých osmi let, poté byl poslán do internátní školy vedené jeptiškami v Issy-les-Moulineaux. Byl plný vzteku a od přírody vzpurný, přecházel ze školy na školu, až ve čtrnácti letech vypadl ze vzdělávání nadobro a začal pracovat v řeznictví manžela své matky.

Vydržel to do sedmnácti let, pak utekl a narukoval k námořnictvu. V roce 1956 se Delon vrátil do Francie a střídal povolání typu nosič, úředník nebo číšník na Montmartru a v Les Halles. Spřátelil se s hercem Jean-Claudem Brialym, který ho vzal na filmový festival v Cannes, kde jeho charisma a vzhled připomínající Jamese Deana upoutaly pozornost producenta z 20th Century Fox. „Brzy jsem si uvědomil, že ženy ze mě blázní,“ napsal Delon ve svých pamětech Les Femmes de ma vie z roku 2011. „Právě ženy mě dovedly k této práci.“

Schneider a Delona svedl dohromady film Christine (1958). Režíroval jej Pierre Gaspard-Huit a film byl založen na hře Arthura Schnitzlera. Film znamenal zlom v kariéře Schneiderové, která byla už unavená z toho, že ji všichni znají pouze jako Sissi, a první velkou zkoušku pro Delona. Navzdory jejich počáteční nedůvěře se setkání ukázalo jako osudové.

Schneiderová původně popisovala Delona ve svých denících jako „příliš hezkého, příliš mladého, příliš upraveného“, ale jejich přitažlivost byla nepopiratelná. Jak Delon později vzpomínal: „Přilétala jsi z Vídně a já tě čekal na pařížském letišti s kyticí květin. Ani jsem nevěděl, jak držet. Ale producenti mi řekli: ‚Jakmile sestoupí z letadla, jdi k ní a dej jí květiny.‘ Čekal jsem s květinami v ruce jako imbecil uprostřed hordy fotografů. Sestoupila jsi z letadla, přistoupil jsem. Řekla jsi své matce: ‚To musí být Alain Delon, můj partner!‘ Nic víc, žádný blesk z čistého nebe. A tak jsem jel do Vídně, kde se film natáčel, a tam jsem se do tebe bláznivě zamiloval. A ty ses zamilovala do mě.“

Po dokončení filmu se pár nastěhoval do Paříže. Strávili spolu čtyři roky, během nichž Delon vyrostl. Stal se vyhledávaným hercem a mezinárodním sexuálním symbolem. Legendární Luchino Visconti, uchvácený Delonovýma výraznýma očima, ho obsadil do filmu Rocco a jeho bratři (1960) a poté režíroval oba herce na jevišti v Paříži v inscenaci Johna Forda Škoda, že je děvka. „Visconti nám řekl, že jsme si podobní,“ řekl jednou Delon, „a že máme uprostřed obočí stejné V. Vrásku, která se svrašťuje ve vzteku, strachu ze života a úzkosti.“

Zatímco Delonova kariéra dosahovala nových a nových výšin, popularita jeho milé pomalu, ale jistě uvadala. Neustálé bulvární zvěsti o Delonových nevěrách – často popírané, i když vždy zdokumentované – jí taky moc nepomohly. Navíc v roce 1962 modelka, zpěvačka a Warholova múza Nico Delonovi porodila dítě, kterému se říkalo Ari. Herec nikdy neuznal chlapce za svého, ale dítě později adoptovala Delonova matka.

Pár tyto rané bouře přečkal a Delon se nakonec se Schneider, které říkal „puppelée“, zasnoubil. Svatba byla ovšem několikrát odložena a nakonec zrušena poté, co se Delon zamiloval do 22leté modelky Nathalie Barthélémy.

Romy Schneider v roce 1964 našla na stole od Delona vzkaz, který zněl: „Je mi to líto. Vím, že bych tě udělal nešťastnou. Odjíždím do Mexika s Nathalie. Přeji ti vše nejlepší!“ Tou dobou už plánoval svatbu s Barthélémy, která byla těhotná s jejich synem Anthonym. Ten se narodil téhož roku. Zničená Romy se v roce 1966 narychlo provdala za německého herce a režiséra Harryho Meyena, se kterým měla syna Davida.

Delon pokračoval ve svých nevěrách i po sňatku s Barthélémy a jeho milostný vztah se Schneider také zjevně značně ovlivnil jejich manželství. „Nikdy se o ní se mnou nebavil,“ řekla jeho bývalá manželka po rozpadu jejich manželství v roce 1969. „Ale někdy jsem viděla v jeho očích stín smutku a věděla jsem, že je to kvůli Romy.“

Na konci 60. let opět svedlo Delona a Schneider dohromady společné filmování. Věděl, že je Schneider na dně, a z pocitů viny prý Delon údajně tvrdě usiloval o to, aby mu stála po boku ve filmu Bazén, přestože role byla původně určena Monice Vitti. Film, který se odehrává ve vile v Saint-Tropez během dlouhého horkého léta, se stal kultovním úspěchem a podnítil nespočet fám o jejich návratu k sobě i mimo plátno.

Ovšem jejich bývalá láska přerostla v pouhé, ale v trvalé přátelství. Jak Schneider řekla během natáčení: „Nejdůležitějším mužem mého života zůstává Delon. Je vždy připraven mi podat pomocnou ruku. Běžel by mi na pomoc kdykoli. Alain mě nikdy neopustil, ani dnes, ani včera.“

Schneider se stala módní ikonou 70. let, ale její osobní život byl poznamenán tragédií. Po rozvodu s Meyenem v roce 1975 se znovu vdala za italsko-francouzského novináře Daniela Biasiniho, se kterým měla dceru Sarah. Ale manželství se také rozpadlo a v roce 1979 její první manžel spáchal sebevraždu. Všechny tyto události v ní vyovalal deprese, které léčila alkoholem.

Řadě neštěstí nebyl ještě konec. V červenci 1981 její syn David zemřel při tragické nehodě v domě svých prarodičů ve věku pouhých 14 let. Romy se z této ztráty nikdy nevzpamatovala. V květnu následujícího roku byla nalezena mrtvá v Paříži v domě producenta Laurenta Petina, se kterým už rok žila. Příčinou její smrti nebyla sebevražda, ale infarkt. Bylo jí 43 let.

Delon mezitím získal v roce 1985 ocenění César a Zlatého medvěda na Berlínském filmovém festivalu. Po neúspěšném manželství následovala řada vztahů s krásnými ženami včetně holandské modelky Rosalie van Breemen, se kterou měl další dvě děti, Anouchku Delon (1990) a Alaina-Fabiena Delona (1994).

Říká se, že herce rozchod se Schneider také trápil a na přelomu milénia bojoval s depresemi. Když se dozvěděl o její smrti, Delon své „puppelée“ napsal dopis na rozloučenou. „Bezhlavě jsem se do tebe zamiloval. A ty ses zamilovala do mě. Můj bože, jak jsme byli mladí a jak jsme byli šťastní. Pak nás život, který se týkal jen nás, rozdělil,“ přiznal se v něm.

Téměř 40 let po její smrti, v roce 2018, Delon zveřejnil zprávu v novinách Le Figaro: „Rosemarie Albach-Retty známá jako Romy Schneider by dnes, v neděli 23. září, oslavila 80. narozeniny. Ať jí ti, kteří ji milovali a stále milují, věnují myšlenku. Děkuji. Alain Delon.“

Dne 18. srpna 2024 Delon zemřel ve věku 88 let ve svém domě v Douchy ve Francii, obklopen svými třemi dětmi.