Seriál Idol skončil, ale bez závěrečné tečky. Co se mu podařilo vyvolat — a je ve hře pokračování?

Stal se ještě sadističtějším a pornografičtějším, než jsme doufali. O to nudnější nabídl vyvrcholení. „Byli jsme připraveni na šok, ale nakonec se dostavila jen velká nuda,“ zní jedna z recenzí seriálu The Idol uveřejněna na BBC. Jeden z nejdiskutovanějších televizních počinů uplynulého pololetí se zkrátka zapsal jako dílo, na které budeme ještě vzpomínat, bohužel ne v dobrém. Samotným tvůrcům se přitom splnil sen: vytvořit nezapomenutelný kousek. Přebujelé sexuální scény budiž důkazem.  

Pro mnoho heterosexuálů z řad mileniálů to šok jistě byl. Sonda ilustrující stav sexuality nesezdaných mladých párů působila vcelku opravdově. A skutečnost, že se nehodlala zdržovat dlouhým vysvětlováním, jí jen přidala na uvěřitelnosti. Vždyť takhle nějak skutečně vypadají odemčené ložnice těch, co se v průběhu karantény naučili experimentovat s vlastní tělesností a sexuálními prožitky. Sex, zbaven veškerých závazků spojených se svatbou či ambicemi zakládat rodinu, se opravdu změnil. Představuje nástroj sebepoznání, a proto při něm přijímáme role odhalující dávná traumata a přinášející nečekaná potěšení. Nicméně problém nastudování režiséra Samuela Levinsonova spočívá v tom, že právě k téhle sociokulturní proměně přistupuje jako k senzaci. Jenže tady už nejde o životy studentů na střední. A to, co tak skvěle fungovalo v seriálu Euforie, nejde jednoduše převést do příběhu dospělé pop-stat.

Drsné znázornění sexu a sexuálních praktik totiž v kinematografii a televizní tvorbě není novinkou. Živá je pro mě dodnes scéna z filmu Ples příšer, v níž se na podlaze Halle Berry divoce zmítá na klíně Billyho Boba Thorntona. Živočišný výjev svou dynamikou odkazoval k absurdnosti osudů hlavních postav (Hank Grotowski je přece čistokrevný rasista a přitom tráví noc s opicí, jak by řekl jeho otec). The Idol na první pohled hýří podobnými scénami, jenže každý pokus o vytvoření minimálně srovnatelného přesahu míří rovnou do koše, protože potenciál dané scény zabíjí scéna následující. Tu z nákupů lze snadno považovat za zbytečnou, a ani sex nebo onanování v kabinkách nenabídly zajímavý twist. Trapná a pubertální parafráze již viděného, jen za doprovodu Valentino ready-to-wear.    

Jakoby té kýžené tíze replik, a není pochyb, že o ní Levinson během natáčení usiloval, chyběla ozvěna. Výjev, v nemž se hlavní postava, zpěvačka Joss (v podání Lily-Rose Depp) rozhodne završit den masturbací a při tom se lehce škrtí postrádá ukotvení. Pokud chce autor, aby si hlavní hrdinka hned v prvním díle osvojila tak netradiční zvyk, bylo by fajn skrze něj pochopit více z motivace jejího chování. To se však v Idolu neděje s žádnou z postav (i když jsem mnohokrát zadoufal, že se alespoň dozvím o Tedrosově hnacím motoru, který nahodile živily: tu peníze, tu moc, a někdy i láska, či dokonce samota a uznání). Celý děj tak ve výsledku prostupují jen nastřelené situace, které k sobě příliš nepasují a celkovou dynamiku spíše rozmělňují, přestože záměrem evidentně bylo ji posílit.  

Levinson na seriálu spolupracoval s Marcellem Révem, kterému se prý v hollywoodských studiích streamovacích služeb přezdívá „ten Maďar, co umí svítit“ (a se kterým filmař spolupracoval už na Euforii). Spolu s kostymérkou Natashou Newman-Thomas (která se proslavila svými geniálními outfity pro snímek Vlk z Wall Street) vytvořili přesvědčivou atmosféru vzrušujícího i konferenčně nudného zákulisí hudebního průmyslu. Révemu se navíc podařilo znovu napodobit styl, za který ho kritici už roky chválí: pocitovou světelnost jak z noirovek spojil s strohostí některých záběrů, čímž se nás pokusil dostat tam, kam nás nedostal scénář — blíž k postavám. (Světelné prostředí vily Joss navozuje napětí, přestože jen zdánlivě kopíruje atmosféru běžné vily v Beverly Hills.) 

Nicméně ani vypilovaná estetika nebo atmosféra nezacelí zásadní chyby ve vyprávění. Pokud jste seriál viděli, všimli jste si, jak některé postavy opakovaně dělají totéž? Dokonce se opakují i některé repliky, s malými změnami. Není tajemstvím, že seriál čelil časovým skluzům, a to prakticky již od zahájení natáčení — přede dvěma lety, proto se nedostatek času promítl i do dialogů.

Než do projektu vstoupil Levinson, údajně chybělo k dokončení jen málo. On se ale rozhodl orientaci námětu i jeho interpretaci změnit. Po odchodu Amy Seimetz, původní showrunnerky a spoluautorky scénáře, se nový režisér pustil do přepisování, prosadil si i přetočení údajně z 80 % hotového materiálu a zpěváka The Weekenda coby poradní režijní hlas. V originální verzi se Seimetz soustředila na paralelu příběhu Joss s životní zkušeností Britney Spears. Seriál měl být emancipační zprávou pro ženy snící o kariéře v hudebním průmyslu. Levinson to však považoval ze mělké, příliš feministické a sentimentální. (Je fér zmínit, že takhle to velmi pravděpodobně hodnotili i producenti HBO, jinak by Levinsona ke spolupráci ani nepřizvali.) Diváci streamovací služby HBO MAX se teď přitom na sociálních sítích dožadují uvedení verze Amy Seimetz. Tvrdí to alespoň článek, který před pár dny vyšel na Esquire.com. Amy Seimetz se zatím nevyjadřuje. Nicméně již při odchodu z produkce se podle zdrojů Vanity Fair oháněla právníky.         

Idol proto doslova končí hluše a bez tečky, jako by ho snad čekalo pokračování. Jak by se ale tohle celé dalo důstojně rozmotat? Variety přišel s informací, že dle jedné z hlavních hvězd byla společnost HBO — navzdory kontroverzím s finální podobou, s průběhem vysílání, ale i reakcemi odborné a laické veřejnosti — spokojena. Tudíž pokračování není vyloučeno. Těžko říct, jak krátkou mají streamovací magnáti paměť. Svědectví, která byla publikovaná mimo jiné i v Rolling Stones, hovořila o shitshow plné nedodržených termínů, přetažených budgetů a mučivé atmosféře zapříčiněné Levinsonovými cholerickými záchvaty. 

Pětidílná série končí jako marná snaha šokovat ve filmu a televizi již objeveným surovým vyprávěním a eroticky přehnanými scénami, které doopravdy, díky prázdnotě, vyznívají jako školácké porno fantazie dvou chlapíků, kteří v projektu, do kterého spadli tak nějak omylem, zdědili fakt hot herečku. Když odečteme onen slušný odraz trendů v mileneckých rutinách, zbyde ze seriálu jen tuna meme obsahu, slušné píárko Chanel a Valentino pro generaci Z a palčivá vzpomínka na neproměněnou šanci. A když už jsem u herečky Lily-Rose Melody Depp, potatila se. Její výkon by měl být vaše jediná motivace, proč se na Idol podívat. Naopak The Weekend svůj part pojal jako roli člověka, kterému na kamerovkách řekli, ať zkusí zahrát padoucha. Že by se jednalo o princip postavy v postavě? Když vezmeme v potaz fakt, že Lily dostala roli již přede dvěma lety a absolvovala nepočítaně natáčecích dnů, aby se po tom všem pustila do natáčení nanovo, s pozměněným scénářem i postavou, je úroveň jejího výkonu až k neuvěření.