Arrivederci, Pierpaolo! Ohlédnutí za ex-kreativním ředitelem Valentino

Od roku 2009 s Pierpaolem Picciolim společně sníme. Tou dobou totiž se svojí kolegyní Marií Grazií Chiuri (dnes kreativní ředitelkou Dior) převzal tvůrčí otěže módního domu, který po desítky let představoval po celém světě synonymum pro řemeslný luxus. Tuto firmu společně vedli sedm let, poté už Piccioli zůstal na tento úkol sám. První kolekcí, pod kterou se podepsal, byla na jaro – léto 2017. Vnesl do ní sobě vlastní vášeň pro renesanci, kterou namíchal s potisky inspirovanými 70. a 80. lety: výsledkem byly modely ryze současné, které ale neztratily nic na kouzlu typickém pro tak historicky výjimečný maison. 

22. března 2024 však návrhář v emotivním dopisu, který sdílí na svém instagramovém profilu, oznamuje, že se s ikonickým módním domem loučí. „Ne všechny příběhy mají začátek a konec, některé žijí ve věčné přítomnosti, která září světlem tak silným, že nemá stín. Strávil jsem v této firmě pětadvacet let a po celou dobu jsem žil a existoval se všemi, kdo mi pomáhali tenhle náš krásný příběh šít. Byl to příběh nejen můj, ale náš všech. To vše bylo — a je možné — jenom díky všem lidem, které jsem měl možnost poznat; lidem, se kterými jsem měl možnost pracovat, sdílet sny a tvořit krásu. Díky tomu jsem mohl vytvořit něco, co patří všem, co zůstane neměnné a hmatatelné. A tohle dědictví lásky, snů, krásy a lidskosti se mnou zůstane dnes a navždy. (..) Chtěl bych vám darovat svůj zrak, abyste se viděli mýma očima: mladí a svobodní. A plní snů. S láskou, pp.“

Jedna z nejikoničtějších módních přehlídek, která se stala oslavou jeho vize pro maison Valentino, byla haute couture kolekce na podzim – zimu 2022/23 s názvem The Beginning, kterou odprezentoval v dechberoucích kulisách barokního schodiště římského kostela Trinità dei Monti. V této kolekci přitom rozebral DNA slavného módního domu a interpretoval jej v současném klíči. Byla to show, která si získala diváctvo i díky své obrovské emocionální síle: „Na začátku je předtucha budoucnosti, horečnaté očekávání, nejistota. Osobní příběh, rozhovor s Valentinem, s tím, co z něj ve mně zůstává a kolik jsem z něj už poslal dál,“ napsal v dopise. „Výměna, imaginární, i skutečná, tvarů, proporcí, barev. Nikdy jsem necítil potřebu dát něco pryč či upozadit ještě před tím, než jsem přidal vlastní pohled na věc. Vyprávění Maison Valentino se těší z absolutního privilegia lásky a zamilovanosti každého, kdo tam pracuje.“

V roce 2023 v rámci Forces of Fashion v rozhovoru s Concitou De Gregorio mluvil nejen o módě, ale také o fotografii, o úsilí v sociálních otázkách, a také o zodpovědnosti a talentu. Rozhovor plný vášně, lásky a dojetí si může poslechnout na tomto odkazu každý, kdo rozumí italsky. Do jeho osobního světa jen pár kilometrů za Římem zase můžeme nahlédnout v reportáži z roku 2019.

Hodilo by se, abychom se ještě ohlédli za jeho prací na neuvěřitelných módních kreacích, které stvořil pro Valentino, ale co kdybychom tento úzus pro jednou otočili, a místo toho se při příležitosti autorových šestapadesátin podívali na jeho osobní styl, který odráží nerozporovatelnou italskou eleganci? Piccioli je ztělesněním dokonalého elegána ve smokingu na červeném koberci, ale stejně stylový je i v casual outfitech: dokáže hravě zkombinovat nejrůznější eklektické styly, ale skvěle vypadá i ve své pracovní uniformě, která se skládá z černých kalhot a jednoduchého trika. Minimalismu s drobnými nuancemi jednoduše holduje. A navíc rád překvapuje: pamatujete, když na červený koberec filmového festivalu v Benátkách vynesl bílý komplet s pyžamovým sakem?

Před svým angažmá u Valentino pracoval Pierpaolo Piccioli pro značku Brunello Cucinelli a následně měl na starosti doplňky v módním domě Fendi, kde strávil osm let. Mezi řadou ocenění, kterými se chlubí, najdeme například cenu Návrhář roku prestižních Fashion Awards z roku 2018; v roce 2020 byl jedním z kandidátů na módního designéra roku v kategorii dámská móda pod hlavičkou Council of Fashion Designer of America. V roce 2019 ho časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa.

Článek vyšel původně na Vogue.it