Odebírejte novinky Vogue

Obálka aktuálního čísla
Vogue CS do schránky. Poštovné zdarma.
Napište, co hledáte
Vogue Daily

David Pastrňák: Nohama pevně na ledě

Natálie Debnárová30. 8. 2024
Hokejová superstar, milovník módy a čerstvý novomanžel mluvil s Vogue o své vášni pro trendy, o sportu, o mezinárodním manželství a o lidské slušnosti, kterou chce předat své dceři.
David Pastrňák
Foto: Viktoryia Vaitusionak for Vogue CS
David Pastrňák
Útočník Boston Bruins, který doslova zachránil českou reprezentaci na letošním MS, když dal Švýcarsku vítězný gól. Miláček celé republiky, hrdý patriot Havířova, módní experimentátor a jedna z nejvýraznějších tváří nové dokumentární série, ve které se objeví vedle takových hokejových superstars, jako je Connor McDavid, Filip Forsberg nebo Jack Eichel. Davida Pastrňáka prostě znáte, i kdybyste nikdy hokej nesledovali. Jaký teď momentálně žije život, co je jeho největší guilty pleasure, čím zahání stres a jak odpovídá své ženě, když na něj mluví švédsky?

Přinášíme vám rozhovor s hokejovou superstar Davidem Pastrňákem

David Pastrňák aktuálně pravděpodobně prožívá nejkrásnější časy v životě. Nedávno si vzal svoji dlouholetou přítelkyni Rebeccu Rohlsson, užívá si dceru Freyu a také mohl letos trávit více času v milovaných Čechách. Úspěšná kariéra jako by se mu děla jen tak mimochodem. Útočník z Boston Bruins dal v zámoří už 400 gólů, hokejoví odborníci ho přirovnávají k Jaromíru Jágrovi a srdce nejednoho z nás si získal na letošním MS v ledním hokeji konaném v ČR při již výše zmíněném vítězném gólu. Navíc se na něj zaměřila i nová dokumenární série o hokejových superstars z dílny Prime videos, Box to Box Films a NHL Production, která se bude vysílat ve více než 240 zemích včetně České republiky. Tvůrci tu představují ty nejlepší kluby NHL a poodhalí zákulisí ze života těch nejlepších hokejistů na světě. Z „Pasty" se stává legenda, ale on jako by si toto přirovnání moc nepřipouštěl k tělu a působí suverénně a přirozeně, jako by byl už na ledě, a ne v místnosti s novináři. Je civilní a sdílný, obzvlášť když se zmíním o jeho rodině, což vykouzlí úsměv na tváři i mně a kameramance.

Jak se nyní máte, Davide?

Mám se dobře a cítím se v pohodě. Jsem konečně odpočatý, vrátil jsem se ze Švédska zpátky sem a připravuji se na novou sezonu.

Gratuluji vám ke svatbě…

No, to bylo nádherné... Vlastně celý ten víkend bylo i skvělé počasí, takže jsme moc rádi, že byli všichni spokojení a užívali si obřad stejně, jako jsme si ho užívali my.

Začneme hokejem. Jak vzpomínáte na své začátky? Co vás nejvíce motivovalo stát se profesionálním hokejistou?

Já jsem hokej hrál odmalička, protože mě bavil, miloval jsem ho. Táta hokej hrál, takže o to bylo jednoduší se k tomuto sportu dostat. Věnoval jsem se různým sportovním disciplínám, ale hokej mi prostě přirostl k srdci nejvíce. Měl jsem tam kamarády, což je pro sport důležité. Máte tam dvacet kluků v každé kategorii, což asi hrálo nejdůležitější roli ve skutečnosti, že jsem u něj zůstal. Přátelství.

Během mistrovství světa v ledním hokeji na vás byl kladen poměrně silný tlak. Byl jste nazýván podporou celého týmu. Měli vás za někoho, kdo doslova musí poslední finálové zápasy zachránit. Jak vy jste to vnímal?

Ze začátku jsem ten tlak vůbec nevnímal. Prostě jsem přijel. Vím, co dokážu, tak jsem podle toho hrál. Jenže jsem napřed nehrál moc dobře, v tu dobu jsem byl navíc zraněný, takže jsem věděl, že prostě nemůžu podávat stoprocentní výkon. Později s tím, jak se mi nedařilo a nehrál jsem tak, jak bych si představoval, jsem tlak už trošku vnímal. Myslím, že to bylo vidět ve čtvrtfinále. Nevnímal jsem však tlak na to, abych já hrál líp, ale spíš jsem ho vnímal týmově. Na konci už se na nás tlačilo hodně, sám jsem u sebe stupňoval pocit, že chci pomoci k úspěchu a vyhrát. 

Jak se tlakem vyrovnáváte a zvládáte stresové situace? Máte nějaký svůj rituál?

Většinou je vždy lepší jakoby se mentálně odpojit od hokeje, takže když jsme mohli, vždy jsme s klukama den před zápasem zašli na golf, jenom na devět jamek, trošku tu hlavu vyčistit. Taky pomáhá trávit čas s blízkými nebo se prostě pohybovat úplně mimo hokej. A jakmile přijde zápas nebo den toho zápasu, prostě si hru užívat a být šťastný a veselý. Jen tak pak podávám ty nejlepší výkony.

Co je pro vás takových momentech vaší největší motivací?

Na mistrovství jako motivace zafungovala touha po úspěchu o to víc, protože se konalo doma a vnímal jsem intenzivně zdejší prostředí. Půlku mistrovství jsem sledoval v televizi z Ameriky a viděl jsem, jak ho tady celé Česko prožívá. Fanoušci zde byli neskuteční, takže například v tomto případě bylo velmi jednoduché najít si motivaci a přispět k úspěchu.

O sportovcích se říká, že jsou velmi pověrčiví. Jak to máte vy? Máte před zápasem nějaké své rituály?

No, my hokejisti jsme hodně pověrčiví. Já tedy určitě. Ale například takový Patrice Bergeron (bývalý kanadský profesinální hokejista – pozn. red.), ten těch rituálů měl snad nejvíce! V praxi takové rituály fungují tak, že když se vám nedaří, zkusíte něco udělat, a když se zadaří, daný rituál příště zopakujete. Já třeba před zápasem držím minutu levou pěst stisknutou, protože jsem někde četl, že když stisknete levou ruku, nachystáte mozek pro hru lépe. Když stisknete pravou, tak prý mozek vůbec nezareaguje. Tohle praktikuji už dlouho, a když jsem nervózní nebo naštvaný, pomáhá to.

V poslední době jde kupředu i ženský hokej. Sledujete ho?

Musím se přiznat, že jsem se k tomu zatím nedostal, což plánuju změnit, protože máme teď nový tým v Bostonu a myslím, že tam byla draftována Češka. Takže bych tam chtěl zavítat a podívat se na ně, jak jim to jde.
David Pastrňák a Natálie Debnárová
Foto: Viktoryia Vaitusionak for Vogue CS
David Pastrňák a Natálie Debnárová

Pojďme se podívat na módu vaší optikou. Máte ve svém šatníku něco, co byste nejraději nosil pořád?

Člověk by čekal, že nejspíše moje obleky, ale upřímně se přiznám, že mám nejraději kraťasy a tričko, ideálně v setu. Nebo i hezkou teplákovku. Takový outfit pro mě představuje největší pohodlí.

Jak byste popsal svůj styl?

Hodně světlé oblečení. Béžová je moje nejoblíbenější v oblečení i na botách. Někdy to může působit až na hraně, ale já se oblékám prostě tak, jak se to líbí mně, a je mi úplně jedno, co si o tom myslí ostatní. To mám doslova na párku.

Který muž má podle vás nejlepší styl?

Rozhodně David Beckham. Ten má naprosto dokonale promyšlené outfity. Když jsem sledoval dokument o něm, viděl jsem, jak má připravené své outfity od pondělí do neděle. Tak daleko zatím nejsem, ale ten jeho styl vypadá neskutečně dobře. Když si on obleče teplákovku, vypadá, jako kdyby byl někde na focení. Prostě perfektní, ale nenuceně, a to mě baví.

Švédky jsou proslulé svým vytříbeným citem pro módu. Mluvíte si se svou ženou vzájemně do oblékání?

My máme úplně, ale naprosto úplně jiný vkus. To, co se líbí jí, se nelíbí mně a naopak, ale teď už se to trošku lepší. Samozřejmě se navzájem podporujeme, ale moje žena má víc minimalistický styl a já ho mám spíš divočejší. Co ovšem považuju za nejhorší, je fakt, že vždy, když chce poradit, jí něco vyberu, ale ona si nakonec stejně obleče něco jiného (smích).

Vy si necháváte od své manželky do oblékání mluvit?

Co se týče obleků na zápasy, ty spolu konzultujeme. Ale když jdeme na večeři nebo na pivo, tak se jen rychle domluvíme, jestli jde o víc oficiální akci anebo na pohodu a tím to končí. Ráda by mi do oblékání mluvila víc, ale to já si nenechám (smích). Odmalička jsem se oblékal podle sebe a nikdy jsem si do oblékání kecat nenechal. A vypadá to, že moje dcera bude po mně.

Opravdu? Jak jste to tak brzy poznal?

Freya dostala od své starší sestřenice spoustu oblečení, ze kterého ona vyrostla. Vše jsme jí vysypali na zem a Freya tam seděla a probírala se tím vším oblečením asi třicet minut. Byla úplně fascinovaná.

Máte nějakou svoji oblíbenou značku?

V Čechách mám rád značku Poner. Oblékají mě už dlouho a vždy mě vytáhnou z průšvihu. Nemám moc času, ale oni mi vždy rychle a luxusně ušijí to, co aktuálně potřebuju. Ze zahraničních značek mám oblíbený Axel Arigato, Louis Vuitton a taky jsem měl dřív rád Givenchy, ale aktuální návrhář už se mi tolik nelíbí. Módu ale rád sleduji, teď mě baví Versace.

Máte aktuálně něco na svém wishlistu?

Asi jsem si nikdy vyloženě nepřál nic drahého, ale když o tom mluvíme, asi bych si přál postavit dům pro naši rodinu, kde budu žít po konci své kariéry a budeme tam mít všichni pohodlí. Takže to je ten sen.

A co vám nesmí chybět ve vaši kosmetické taštičce?

Kdybyste vytáhli moji kosmetickou tašku, najdete tam kromě mé vlastní vůně Pasta88 kartáček na zuby, pastu a aktuálně gel na vlasy, protože jsem nyní ostříhaný. Takže nic extra. Ovšem co tam nesmí chybět nikdy, to jsou „cvakačky” na nehty, protože jsem odmalička slýchal od mé mamky, jak říkala, že se ženy vždy mužům dívají na nehty, jak je mají upravené.

Máte nějaké své guilty pleasures?

Samozřejmě české pivo a chipsy. Já jsem obecně hodně na slané, ale sladké, to nemusím vůbec. Co ovšem se ženou děláme rádi, je, že si sedneme někam na zahrádku a prostě jen tak sedíme a sledujeme lidi okolo a komentujeme. Když jsme v Americe, mluvíme švédsky a užíváme si to, ale ve Švédsku je to problém, tam každý mluví anglicky (smích).

Vaše žena nemluví česky?

Vůbec. Náš jazyk je angličtina, ale když je potřeba, přepneme do švédštiny. Na svoji dceru zas mluvím česky.

Řeknete něco švédsky? 

Nu sitter jag här med fru Natalia, vi pratar om livet, om hockey. Och så går jag till nästa intervju. (Teď tady sedím s paní Natálií, mluvíme o životě, o hokeji a za chvíli půjdu na další rozhovor – pozn. red.)

Čeho si na své ženě vážíte nejvíce?

Především toho, jak je silná, a protože veřejnost ví, čím vším jsme si prošli, obdivuji ji za její silnou vůli. A také ji mám rád za to, jak si umí udělat legraci sama ze sebe. 
David Pastrňák
Foto: Viktoryia Vaitusionak for Vogue CS
David Pastrňák

Jaký je podle vás David Pastrňák? Jak sám sebe vidíte?

Jsem pořád normální člověk, skromný, veselý a tak by to mělo zůstat. Ale samozřejmě, když mě člověk nezná, nemusí to tak vypadat. Také bych chtěl být dobrým manželem a otcem.

Jakou radu, kterou jste kdy dostal, byste předal vy sám své dceři?

Je to jednoduché, ale přesto výstižné: Dej, bude ti dáno. Přej a bude ti přáno. Je to klasické, ale je to pravdivé. Věřte mi.