Krize v Afghánistánu: otázky, odpovědi a jak pomoci

Pád Afghánistánu do rukou radikálů byl částečně urychlen rozhodnutím Spojených států stáhnout své jednotky ze země, což byla dohoda uzavřená mezi Tálibánem a administrativou Donalda Trumpa v únoru loňského roku a v červenci dokonaná současným prezidentem Joem Bidenem, který stanovil 31. srpen jako oficiální datum odchodu. Nyní však Biden čelí kritice za „ukvapené rozhodnutí“, které přitahuje paralely s odchodem americké vlády ze Saigonu v roce 1975 na konci vietnamské války. 

V době, kdy v Afghánistánu panuje chaos a davy civilistů obléhají mezinárodní letiště Hamída Karzáího ve snaze uprchnout ze země, mnozí hovoří o katastrofálních důsledcích návratu Tálibánu k moci. Nejenže extrémní islám povede k vymýcení občanských svobod, zejména práv afghánských žen a dívek, ale může podpořit růst podobných hnutí i jinde ve střední Asii a na Blízkém východě. 

Tálibán (což ve východoíránském dialektu znamená „studenti“) se poprvé objevil na počátku 90. let 20. století v severním Pákistánu. Po stažení sovětských vojsk ze země v roce 1989, kdy Tálibán patřil k hlavním frakcím bojujícím v sovětsko-afghánské válce, začal upevňovat svou moc a zabírat afghánské území. V roce 1996 převzal kontrolu nad Kábulem a nastolil období vlády podle vlastního výkladu islámského práva šaría. 

Vedle omezování svobod, jako je zákaz hudby a filmu, se Tálibán zapojil do veřejných projevů násilí a pravidelně pořádal veřejné popravy a amputace končetin osobám, které byly shledány vinnými z cizoložství nebo krádeže. Ženám a dívkám, které si musely zahalovat tělo burkami a na veřejnost vycházet jen s mužským doprovodem, bylo rovněž zakázáno chodit do školy a pracovat. Jinde se islámští extremisté uchýlili k ničení památek včetně soch Buddhy v Bámijánu v roce 2001. 

Měsíc po útocích z 11. září téhož roku provedly západní mocnosti invazi do Afghánistánu, jejímž cílem bylo svrhnout Tálibán, který obvinily z ukrývání militantní sunnitské islamistické organizace al-Káida. Od té doby se po sobě jdoucí americké administrativy pokoušely zemi přetvořit v demokracii.

V únoru loňského roku podepsal Donald Trump mírovou dohodu, jejíž součástí bylo oficiální stažení amerických vojáků z Afghánistánu. V červenci Joe Biden termín posunul na konec srpna a prohlásil, že nejdelší válku v historii USA, která si vyžádala více než 172 000 obětí a vládní výdaje ve výši 2 bilionů dolarů, ukončí do letošního 11. září. „Svého rozhodnutí nelituji. Afghánští představitelé se teď musí spojit a bojovat sami za sebe, za svůj národ,“ řekl Biden minulý týden. „Naše mise v Afghánistánu nikdy neměla být o budování jednotné, centralizované demokracie. Naším jediným národním zájmem zůstává to, co jím vždy bylo: zabránit teroristickému útoku na naši vlast.“

Je důležité poznamenat, že diskuse o stažení USA, které poprvé začaly v září 2019, se téměř vůbec netýkaly zastoupení žen v afghánské vládě, obětí konfliktu nebo skupin na ochranu lidských práv. Jak uvádí Amnesty International, ani v samotné dohodě nebyla žádná zmínka o lidských právech nebo právech žen. Zachována byla rovněž beztrestnost všech stran za jakékoli závažné zločiny včetně válečných nebo zločinů proti lidskosti.

Více než 60 zemí vyzývá k bezpečnému odchodu afghánských civilistů a zahraničních představitelů ze země. Jak uvedla novinářka Patty Culhan pro Al-Džazíru, USA v současné době plánují evakuovat 22 000 afghánských civilistů se „zvláštními imigračními vízy“. 

Pro velvyslance, tlumočníky a afghánské občany s dvojím občanstvím znamená návrat Tálibánu k moci ohromné nebezpečí. Pro afghánské ženy je tento strach dlouhodobý. Jak uvádí UNHCR, více než 80 procent Afghánců nucených od května uprchnout ze země tvořily ženy a děti.

Ačkoli Afghánistán po roce 2001 zaznamenal pozitivní pokrok v oblasti práv žen, kdy jim bylo vyhrazeno 27 % křesel v afghánském parlamentu a dívky tvořily 39 % studentů v zemi, Tálibán je o tyto svobody pravděpodobně opět připraví. 

„Budu muset spálit všechno, čeho jsem za 24 let svého života dosáhla,“ napsala deníku The Guardian anonymní studentka univerzity. „Jako žena se cítím být obětí této politické války, kterou začali muži. Mám pocit, že už se nemohu smát nahlas, scházet se s přáteli v naší oblíbené kavárně, nosit své oblíbené šaty. Už nemohu chodit do své práce nebo dokončit vysokoškolský titul, na kterém jsem roky pracovala.“

„Čekám, až přijde Tálibán... A zabije mě,“ řekla pro server iNews Zarifa Ghafari, jedna z nejvýraznějších političek a vůbec nejmladší starostka v Afghánistánu, na kterou už v minulosti byly spáchány tři pokusy o atentát. 

„OSN musí nyní rozhodně jednat, aby zabránila dalším zvěrstvům páchaným na ženách,“ píše Vrinda Narain, docentka práva na McGillově univerzitě. „Ženy v celém regionu by uvítaly úsilí OSN a mezinárodního společenství o zajištění toho, aby oběti sexuálního násilí měly stejnou právní ochranu a rovný přístup ke spravedlnosti.“

Existuje řada lidskoprávních a charitativních organizací, které se věnují pomoci afghánským civilistům a uprchlíkům a které jsou rozmístěny v celé oblasti. Níže uvádíme jen několik skupin, které poskytují životně důležitou pomoc těm, kteří v Afghánistánu zůstali. Přispět můžete prostřednictvím uvedených odkazů.